Repetitorium o lateralizaci a intelektuálech
Lateralizací se v medicíně rozumí jeden z možných příznaků poškození nervového systému. Asymetrie, deformace, ochablý úd, plazení jazyka na strany. Tak to vidí medicína a takto mě to naučila vidět. Bývalý přítel, architekt využívání lidských duší, mě investigujícím novinářům šeptem představuje jako levicového intelektuála, zkratkou LI. Trošku mě ten lateralizační posudek zprvu zneklidnil. Ihned jsem si ve skrytu provedl základní neurologické sebevyšetření vestoje, vleže a před zrcadlem.
Raději jsem o ně nežádal kvalifikovanějšího kolegu, aby se nerozkřiklo, kdybych byl churav asymetrií. Zatím však nic vážného, jazyk plazím ve střední rovině na obě strany. Šlo asi jen o posudek duše, což lze probrat i veřejně. Podle některých koncepcí se duše, dokud k té či oné straně nezařazena, trápí, zda stoupat výtahem napravo vzhůru k nebi, nebo nalevo po schodech do pekel.
V současném předlouhém předvolebním období však může být fenomén lateralizace svěžím tématem k odlehčujícímu komentáři. Křeč totiž také lateralizuje. Třeba se úvaha šikne i jiným takto označeným, že kdy projevili nesouhlas s postupem blanických neorytířů. (Vysvětlím: Blaničtí rytíři dle pověsti čekají, až bude národu nejhůře, vyjedou ze sluje a pomohou. Blaničtí neorytíři nemohou tak dlouho v pouhé naději čekat, nejhůře být ani nemusí, vyjíždějí tedy při vhodných příležitostech ze slují průběžně a pomohou si. Hora Blaník je jen folklorní kulisa.)
Nyní však k onomu jmenování. Intelektuála lze radostně přijmout, a to i pro ostatní manuálně pracující lékaře. Naši dočasně neúspěšní zdravotní reformátoři mají pravdu, když se v tisku hájí, že některé přeměny prostě trvají déle. Zdravotní reforma v Nizozemsku prý trvala až dvacet let. Roku 1781 nařídil císař Josef II. chirurgům studovat na univerzitě, ač dříve stačilo pouhé přijetí do cechu. Ještě dlouho poté jsem já sám ve své chirurgické kariéře často citlivě vnímal špičkování vzdělanějších lékařů, že chirurg je tak trošku pitomec, který koná, aniž tuší.
Došel-li tedy chirurg označením za intelektuála 228 let po zavedení císařské reformy nevynuceného uznání intelektu a titulu intelektuála, je to dokladem, že reformní snahy mohou trvat třeba i dlouho, ale kýžený výsledek se nakonec dostaví. Když však trvají příliš dlouho, vyvine se třeba z ještěra ještěrka. To už však darwinisté nenazývají nutnou dobou inkubace reformy, nýbrž evolucí. Tak jako tak, proces proměny nikoho v intelektuála stvrzený úsudkem reformisty či konformisty trvá v tomto srovnání relativně krátce.
Zatímco označení intelektuálem budí spokojenost, přídomek levicový je jistě spojen s obavou poplísnění. Přízrak Lva Trockého, LI, a jeho konce ještě budí ze spaní a uklidní snad jen obraz Jacka Londona, LI, popisujícího v odlehlém srubu v Dawson City na Klondiku dosud stále aktuální události. Zneklidnilo mě nedávno tržiště v bosenském Mostaru, kde svorně vedle sebe ku prodeji leží fotoodznaky lékaře-revolucionáře Che Guevary, LI, a pana prezidenta Obamy. Oba je asi jen zneužil volný trh bez dalších dedukcí, protože jsou to pohlední chlapi a ženské je kupují.
Pravdu však možno hledat i mimo trh, u nepochybných autorit, třeba intelektuálů pravicových, zkratkou PI. Proto jsem se v sezóně okurek začetl do úvah Alana Greenspana, PI, i do aktuální monografie Richarda Posnera, PI, s názvem A Failure of Capitalism: The Crisis of '08 and the Descent into Depression. Finanční sektor prý je příliš komplexní pole, aby v něm mohly působit jen prosté tržní zákony bez regulací, neboť hamižnost lidská je prý nekonečná, s čímž se dříve nepočítalo.
Svatá pravda. Že by zdravotnictví komplexním polem nebylo? Lidská nenažranost je i v něm vskutku nekonečná a ani já s ní dříve tolik nepočítal. S uznávanými pravicovými intelektuály jsem tudíž v podivuhodné shodě. Poněkud tím zmaten zkoumám ještě, co k tomu říká další autoritativní zdroj, anatomický atlas. Pravice i levice jsou na obrázcích atlasu vskutku strukturálně shodné, jen zrcadlově obrácené. Také orgány k vylučování jsou na obou stranách shodné.
Navíc se ve funkcích ochotně strany nahrazují, jestliže jedna ochoří či ochabne. Míním samozřejmě ledviny. Jen potrava, tedy zdroje, proudí pouze jedním nepárovým traktem. Avšak na tok živin se napojuje leccos bez lateralizace. Játra, pankreas, lobbisté, developeři, entuziasté i padouši. Jde totiž o zdroje, především než zůstane jen nevábný zbytek v terminálním úseku, kupodivu rovněž nepárovém. Znovu jsem si to pěkně zopakoval, byť jsem měl kdysi dávno z anatomie jednotku, abych v repetitoriu o stranovém uspořádání a lateralizaci intelektuálů nepodal mylné svědectví. Nezbývá než přidat pro intelektuály, včetně architektů přeměn, ještě konzervativní informaci ze tři a půl tisíce let staré čínské Knihy proměn I-ťing: "Zaměřit se na funkčnost a měřitelné přínosy je mnohem cennější než značkování různými barvami."
P. S. Jsem v poslední době zprava i zleva opakovaně tázán, kdo si myslím, že by měl být ministrem zdravotnictví. V tomto netápu a mám jasný názor. Ministrem by měly být dvě až tři osoby naráz, a to za jeden plat, protože jistě půjde o lidi zajištěné a nezištně sloužící blahu veřejnosti. Ideální by byli již čitelní a oblíbení Old Shatterhand a Vinnetou. První z nich by dále neúnavně tloukl kradoucí padouchy pěstmi do hlav, aby z nich vytloukl nedobrotu. Druhý by permanentně dojednával mír mezi bílými a rudými bratry, podporoval přiměřenost, autonomii, pokrok a ekologii a věřil Bílému otci ve Washingtonu i jiných centrech.
Nenavštěvoval by pochybné saloony a neúčastnil se hazardu. Byť by na to i měl s ohledem na kmenové zdroje dobře jištěné ve skalách Nuggettsilu, asi i nyní stále lépe než v mnohých bankách. Medicinmanům by zajisté oba věnovali úctu a pokoj. S ohledem na genderovou politiku patří do týmu také Nšoči, která by vzájemnou lásku a úctu mezi bílými a rudými bratry zaváděla rovněž u sester. Ostatně bílí bratři i sestry jsou na výsluní stejně osmahlí jako rudí, kteří jsou ruději přimalovaní jen při slavnostech pro volící turisty.
Zdroj: Medical Tribune