Rekonstrukce při mitrální regurgitaci zlepšuje i psychiku

U pacientů se závažnou mitrální regurgitací se ve značném počtu, nejméně v 25 procentech případů, projevuje – kromě dušnosti a únavy – rovněž psycho‑emocionální symptomatologie, včetně depresivních a úzkostných stavů; naopak po provedené chirurgické rekonstrukci dochází k významnému zlepšení i těchto příznaků. Tak lze ve stručnosti charakterizovat výsledky studie, jejímiž autory jsou dr. Maurice Enriquez‑Sarano z Mayo Clinic v Rochesteru a Tali Bayer‑Topilsky z JDC‑Myers‑Brookdale Institution v Jeruzalémě a které zveřejnil ve svém březnovém čísle časopis The Annals of Thoracic Surgery.

Autoři vyhodnotili tyto parametry pomocí dotazníkové metody u 131 pacientů před chirurgickým výkonem pro mitrální regurgitaci a za šest měsíců po něm; získané výsledky pak porovnali s daty od 62 pacientů s toutéž vadou, kteří však výkon nepodstoupili, a s 36 osobami z kontrolní skupiny.

Předoperačně byly psycho‑emoční stav i kvalita života ve vztahu ke zdravotnímu stavu u těch, kteří byli nakonec operováni, horší než v obou srovnávaných skupinách. Významným zjištěním bylo, že za šest měsíců po korekci mitrální vady se hodnoty operovaných normalizovaly a vyrovnaly hodnotám zjištěným u kontrolní skupiny, zatímco u neoperovaných pacientů s mitrální vadou k žádnému zlepšení nedošlo. Z analýzy výsledků rovněž vyplynulo, že zlepšení psycho‑emočního stavu nezáviselo na tom, zda rekonstrukce mitrální chlopně byla provedena standardním, nebo minimálně invazivním způsobem. Další zajímavé zjištění se týkalo „asymptomatických“ pacientů s mitrální vadou, tedy osob bez fyzikálních příznaků jako dušnost či únava. I oni před chirurgickým výkonem vykazovali známky psycho‑emočního stresu a také u nich se tento stav po výkonu normalizoval. Dosavadní představu, že rekonstrukce chlopně u asymptomatických pacientů nepřináší žádný prospěch, je tedy nutno na základě tohoto zjištění opustit. Platí nicméně, že osud pacientů je nutné sledovat v delší perspektivě

Zdroj: Medical Tribune