Registr nosokomiálních nákaz
Nejmodernější koncept kontroly nosokomiálních infekcí je založen na pojmu surveillance, což se do češtiny jen obtížně překládá. Jde o propracovaný systém sledování a kontroly, bez kterého je účinná strategie snižování výskytu nosokomiálních infekcí nemyslitelná. „Je nesmírně důležité mít epidemiologická data na lokální úrovni. Lidé, kteří se prevencí nosokomiálních nákaz zabývají, musejí mít pro své rozhodování relevantní podklady. Pokud nevědí, co se v tomto směru v jejich zařízení děje, mohou uplatňovat jen nespecifická, plošná opatření, jako je dezinfekce povrchů nebo dodržování určitého režimu na operačních sálech. Jestliže ale reagují cíleně na konkrétní problém, který právě vzniká, rozdíl v efektivitě je obrovský. Z rozsáhlých studií vyplývá, že nemocnice, které data neměly nebo je nevyužívaly, při důsledném zavedení plošných opatření zredukovaly výskyt nosokomiálních infekcí o šest procent. Ta zařízení, která surveillance prováděla a cíleně reagovala na konkrétní epidemiologickou situaci, snížila výskyt těchto infekcí až o třicet procent. Základem úspěchu je přesně definovat a znát rizikové skupiny pacientů a těm věnovat maximální pozornost,“ říká primář Jindrák.
Účinný nástroj v rukou nemocnic...
Účinným nástrojem, který může nemocnicím při takovém sledování pomoci, je vznikající registr nosokomiálních nákaz. Vstup do něj je pro nemocnici zdarma a k jeho využívání stačí běžný počítač připojený na internet. Prvotním cílem tohoto registru je dát nemocnicím do ruky informační systém, který jim umožní vlastní situaci sledovat. Není jeho úkolem řadit nemocnice do jakéhosi „žebříčku“. Proto údaje o ostatních nemocnicích uživatel má sice k dispozici, ale jsou anonymní, tedy bez udání, které konkrétní pracoviště popisují. „Přesto informace, jak na tom jsem v porovnání s ostatními, je cenná hlavně jako zpětná vazba pro každého, kdo data do registru poskytuje. Velkou výhodu tohoto systému je, že zohledňuje charakter daného zařízení a rizikovost pacientů, o které se stará. To je metodicky velmi náročné,“ uvádí Vlastimil Jindrák. V současné době je v registru jeden protokol pro infekce krevního řečiště. Rutinně ho používá osm nemocnic. „Snažíme se jej rozšířit o další protokol, sledující infekce v místě chirurgického výkonu. Evropská metodika v tomto směru zachycuje jen šest vybraných operací, což z našeho pohledu není ideální,“ říká V. Jindrák.
...ale také pro organizátory zdravotní péče
Na systémové úrovni pak registr může přispět k tomu, aby si organizátoři zdravotnictví udělali představu o tom, jak velkým problémem nosokomiální infekce jsou a jaké náklady jsou s nimi spojené. „Žádný stát na světě nemá takový registr plošný. V USA je v něm něco přes tři sta nemocnic, u nás by již dvacet zařízení mohlo dát relativně solidní přehled o tom, jaká je situace na celorepublikové úrovni. Už nyní ale struktura registru docela odpovídá struktuře českého zdravotnictví. Z velkých fakultních nemocnic jsou v něm FN Plzeň a Fakultní Thomayerova nemocnice, Nemocnice Na Homolce a Ústřední vojenská nemocnice představují centralizovaná specializovaná pracoviště a zastoupeny jsou i nemocnice okresní. Pět dalších zdravotnických zařízení se nám hlásí. Vyvozovat z českého registru nějaké závěry je ale zatím předčasné,“ říká primář Jindrák.
Systém je zatím založený na dobrovolnosti
Nelze přitom počítat s tím, že v dohledné době někdo zvenčí vyvine na nemocnice účinný tlak, aby se této problematice začaly cíleně věnovat „Pokud má v nemocnici skutečně dojít ke snížení výskytu nosokomiálních infekcí, musí v ní fungovat relativně sofistikovaný vnitřní systém, který řídí kompetentní lidé s příslušným vzděláním. Akreditační řízení, kterým prošly Nemocnice Na Homolce a Ústřední vojenská nemocnice, tyto standardy ve svých požadavcích má. Česká legislativa však takový moderní systém nepodporuje, dokonce ani nevyžaduje, aby nemocnice měla ve svém týmu specialistu na nemocniční hygienu a epidemiologii, v našich podmínkách zcela chybí pozice sestry pro kontrolu infekcí, v jiných zemí běžný a nepostradatelný článek systému účinné prevence. To je myslím chyba,“ dodává primář Jindrák.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 7/2007, strana A15
Zdroj: