Ředitelé: nemáme žádné extra peníze na ostatní provoz
Vedení nemocnic oponuje, že nemají žádné jiné prostředky, ze kterých by se hradilo například mytí oken, praní prádla, nákup IT prostředků – na to vše si musejí „naspořit“ z plateb od pojišťoven. S takovými argumenty zásadně nesouhlasí ekonom ve zdravotnictví a někdejší šéf ZPMV Ing. Karel Šatera.
Ředitelé nemocnic oponují, že nemají žádné jiné prostředky, ze kterých by se hradilo například mytí oken, praní prádla, nákup IT prostředků – na to vše si musejí „naspořit“ z plateb od pojišťoven. Mají pravdu? A pokud ano, je podle vás takto nastavený systém správný?
V úhradách pojišťoven jsou pro všechna zařízení kalkulovány i tzv. režijní náklady. Z těch se hradí nejen samotný provoz, ale dokonce i amortizace dlouhodobého majetku. Podmínky by měly být nastaveny pro všechny poskytovatele srovnatelným způsobem. Není podle mého názoru správné, že některé nemocnice dostávají vedle úhrad od pojišťoven i obrovské dotace z veřejných prostředků (např. na investice), zatímco ostatní musejí vystačit jen a pouze s režií obsaženou v úhradách. Tu pak dotovaná zařízení mohou použít např. na zvýšené mzdové náklady, ale např. i ke kriminálním činům typu digitalizace v Nemocnici Na Homolce. Jinými slovy, všichni by si měli „naspořit“ ze stejných úhrad za stejné služby, a nikoli nepoctivým způsobem zvyšovat své příjmy na úkor ostatních. To je zrovna případ tzv. „vratek“ u ZÚM, které jsou možné jen díky trestuhodné netečnosti zdravotních pojišťoven.
Je pravda, že popsaný systém vratek a bonusů je nespravedlivý k menším nemocnicím, které nedělají vysoce specializovanou péči a tudíž nemají tolik příležitostí, jak si na bonusech „přilepšit“?
Hovoříme‑li stále o specifickém problému dobropisů u ZÚM, kdy nemocnice předstírá nákup za maximální či submaximální cenu, ale ve skutečnosti nakupuje jen za zlomek ceny vyúčtované pojišťovně, pak se nejedná o nespravedlnost, ale o podvod. Nevím, zda omezenou možnost menších nemocnic rovněž nepoctivě přikrádat ze společného koláče lze označit za nespravedlnost. Nespravedlivé je, že vedení pojišťoven o nemravné praxi velkých nemocnic dobře věděla, ale dlouhou dobu proti tomu nic nečinila, ač to bylo jejich povinností.
Jaký je váš názor na to, že některé nemocnice nemají s dodavateli zdravotnické techniky uzavřeny žádné smlouvy? Konkrétně Nejvyšší kontrolní úřad v rámci kontrolní akce č. 12/23 zjistil, že VFN nakupovala v roce 2010 kardiovertery pouze na základě jednotlivých objednávek, bez platných smluv. Na dotaz, proč VFN nakupovala tuto drahou techniku bez uzavřených smluv, nemocnice odpovídá: „Nákupy kardioverterů v roce 2010 byly na základě jednotlivých objednávek z toho důvodu, že se jednalo o období mezi dvěma výběrovými řízeními. Smlouvy z původního výběrového řízení, které proběhlo v roce 2008, v daném období již nebyly platné, nicméně nákupy byly prováděny za podmínek shodných se smluvními podmínkami (v některých případech ještě za lepších podmínek). Do vypsaného výběrového řízení na tuto komoditu se opakovaně nepřihlásila žádná firma. Staré smlouvy z roku 2008 byly časově limitované pro časté změny cen. Jednáním s firmami se dařilo udržet ceny z předchozí veřejné zakázky.“
To je spíš otázka na odborníky pro veřejné zakázky. Průhledný nákup bez formální smlouvy je také nákup, pokud se ale na něj nevztahuje zákon o veřejných zakázkách. V popisované situaci si ale nejsem jistý, zda nemohlo dojít k porušení zákona. Pokud se do výběrového řízení na dodávky zdravotnického materiálu nepřihlásila žádná firma, pak asi nebylo něco v pořádku v zadávacích podmínkách nemocnice. Obávám se, že vedení VFN bude jen obtížně vyvracet podezření, že se mohlo jednat o účelové jednání. To v situaci, kdy vyplouvají na povrch skandály s předražováním a manipulacemi se zakázkami v posledních letech, nelze vůbec brát na lehkou váhu, protože „udržení ceny“ nevylučuje, že v regulérní soutěži by došlo k jejímu podstatnému snížení. Domnívám se, že zrovna takové případy by měly být předmětem kontrol ze strany zřizovatele podle zákona o finanční kontrole.
Zdroj: Medical Tribune