Ředitel OZP Ladislav Friedrich odchází z funkcí

Dlouholetý ředitel OZP a prezident Svazu zdravotních pojišťoven Ing. Ladislav Friedrich odchází. Redakce MT mu položila několik zásadních otázek ohledně smyslu pojišťoven v současném zdravotnictví.

| Po dlouhodobém působení ve funkci generálního ředitele Oborové zdravotní pojišťovny (OZP) jste se rozhodl odejít. Proč odcházíte?

Oborovou zdravotní pojišťovnu vedu od roku 1997, takže jsem jeden z nejdéle sloužících ředitelů ve zdravotnictví vůbec. Myslím si, že těch téměř dvacet let je dostatečně dost dlouhá doba a je lépe odejít pět minut před dvanáctou než deset minut po ní. Dosáhl jsem důchodového věku, splnil jsem úlohu, kterou jsme si s našimi zřizovateli vytyčili. Pojišťovna je v situaci, kdy je schopna fungovat i beze mne.

| Odcházíte tedy do důchodu, nebo zůstáváte ve zdravotnictví?

Do důchodu zatím úplně neodcházím, chtěl bych se podílet na menších projektech ve zdravotnictví.

| Měl jste už někdy předtím chuť odejít – třeba vás něco naštvalo, vysálo?

Zdravotnictví prošlo řadou úprav, které nás bytostně štvaly. Například stoprocentní přerozdělení v roce 2008 nebo takzvané sjednocování cen v roce 2013. To byly skutečně velké a podle mne zcela nesprávné změny pro celý systém. Ale nechtělo se mi odcházet v době, kdy byla krize a bylo potřeba aktuální situaci řešit, to by asi nebylo úplně profesionální.

| Vaším nástupcem je ing. Radovan Kouřil. V jakém stavu mu předáváte pojišťovnu?

Dokázali jsme se dobře vyrovnat se stoprocentním přerozdělením, máme naplněné všechny fondy, bilance fondů je kladná. Dokonce naše pojišťovna byla co do hospodářského výsledku hodnocena v roce 2015 jako jedna z nejlepších pojišťoven. Máme celostátní síť lékařů a produkty, které jsou velmi perspektivní.

| Bude mít váš nástupce nějaké nepříjemné úkoly, které bude muset řešit?

Myslím, že akutní ne. Je to připravená výměna, kolega postupně přebíral některé mé kompetence již letos.

| Pojďme k otázkám, které se týkají pojišťoven obecně. Někteří lékaři označují zdravotní pojišťovny jako „přerozdělovny“, protože se jako skutečné pojišťovny v rámci současné legislativy ani chovat nemohou. Jak se na takové označení díváte vy?

Souhlasím, že je velkým rozdílem, pokud mluvíme o zdravotní pojišťovně nebo o smluvní pojišťovně. Regulovány jsou sice oba tyto sektory, ale přeci jenom zdravotní pojišťovna je bohužel stále více a více regulována různými novými předpisy a zákony. Klasická pojišťovna samozřejmě kalkuluje pojistná rizika, na to nastaví nějakou sazbu pojistného a hlídá si, aby škodní události versus pojistné bylo vyrovnané nebo s přiměřeným ziskem. Oproti tomu zdravotní pojišťovna musí počítat s příjmem, který je relativně dlouhodobě a pevně nastaven, dotace ze státního rozpočtu jsou nejen nesystémové, ale také politicky citlivé a obtížně předvídatelné. Ale k vaší otázce – bráním se tomu, že pojišťovna je pouze přerozdělovnou peněz. Měla by být hlavně nákupčím zdravotních služeb pro své klienty…

| A plní tedy ještě nějakou další funkci než přerozdělování zdravotní daně?

Ano, pojišťovna by měla být nákupčím. Měla by za své pojištěnce u zdravotnických zařízení nakupovat zdravotní péči. A má‑li mít pojišťovna pro občany opravdový smysl, měla by dostat relativně volnější ruku k rozhodování. Kde se nabízí nakoupit kvalitní péči laciněji nebo komplexněji, efektivněji, tam by tu možnost měla mít.

| A je tomu tak ve skutečnosti? Jak fungují pojišťovny jako nákupčí například v oblasti odlehlých regionů?

Já se domnívám, že současná síť lůžkových zařízení je špatně rozložená. V řadě případů ani neodpovídá potřebám současné medicíny. Česká republika je poměrně malá a má dobrou dopravní obslužnost. Bylo by proto možné více koncentrovat odborně nebo přístrojově náročné výkony. Už před dvěma lety tu byla snaha redukovat smluvní síť akutní lůžkové péče a vytvořit tak i podmínky pro vyšší úhrady pro ostatní. Bohužel se tyto návrhy nepodařilo prosadit. V současnosti tak narůstají investice do přístrojů a moderního vybavení nemocnic a my ty kapacity možná nebudeme moci využít kvůli nedostatku kvalifikovaných lékařů, nebo alespoň ne dost efektivně.

| Otázka skutečné funkce pojišťoven souvisí ještě s dalším problémem. Měly by zdravotní pojišťovny, které jsou placené z veřejných peněz, používat pro svou propagaci reklamu?

Je správné, když je konkurenční boj jednotlivých pojišťoven placen z veřejných peněz? Myslím, že jsou tu dvě roviny. Jedna věc, ze které nemám radost, je, že si pojišťovny konkurují náborem pojištěnců, přestože svým budoucím klientům nemají vlastně mnoho jiného co nabídnout. Ale to není chyba pojišťoven – pojišťovny by si měly konkurovat v nabídce služeb, měly by mít možnost dát svým klientům vybrat mezi různými produkty.

| Ale odlišnost těch produktů je úsměvná. Pojišťovny si dnes konkurují nabídkou plavání nebo posilovny zdarma. Mají si zdravotní pojišťovny za těchto podmínek navzájem konkurovat za veřejné peníze?

Ano, konkurence z fondu prevence se může jevit jako úsměvná. Pokud bych to, ale měl vzít hodně zaokrouhleně, pak na každého klienta pojišťovna vynaloží v průměru 24 tisíc korun ročně a z takzvaného fondu prevence na něj může uvolnit maximálně 80 Kč. Tento nepoměr je obrovský a rozumnou konkurenci v tak malém rozsahu ani neumožňuje. Konkurence by se ale mohla uvolnit i v části základního fondu. V těch desítkách tisíc, které jsou na jednoho pojištěnce v průměru vynakládány, je velká rezerva, především v oblasti motivace pacienta a jeho spolupráce ať již při zdravém stylu života, rozumné prevenci nebo spolupráci při léčebném procesu.

| Pojišťovny velmi nesouhlasí s tím, že mají své účty převést pod ČNB. Prý jim budou chybět úroky, ze kterých hradí preventivní programy. Kolik korun vydá pojišťovna na PR a kolik korun dělají úroky z těchto účtů? Pro srovnání…

Já odhaduji, že veškeré prostředky, které jsou použity na propagaci pojišťoven, tvoří pouze zlomek toho, co tvoří fond prevence. A co se týče peněz z úroků – v tuto chvíli to nejsou žádné velké částky, protože úročení aktiv je velmi nízké, ale to se může snadno změnit.

| Chápu tedy vaše slova správně, že úroky z fondů nejsou tak velké, že by ohrožovaly různé preventivní programy, jak dosud pojišťovny tvrdily?

Pojišťovny nesouhlasí s převedením účtů pod ČNB především proto, že nejde o peníze státního rozpočtu. Je to nevratná změna, která bude mít značné jednorázové náklady a znemožní v budoucnu například i úvahy o diferencované nominální složce pojistného. Překročíme zde další psychologickou bariéru. Místo placení té své pojišťovně, byť to systém přerozdělení vyrovnává, tu opravdu bude platba pro „stát“.

| A když se držíme čistě srovnání částek, které získá pojišťovna na úrocích, a peněz, které vydá na reklamu? Dají se tyto částky srovnat?

Toto je strašně zavádějící diskuse. Ve zdravotnictví se pohybuje zhruba 250 miliard korun a značná část těch peněz je špatně alokována a mohla by být alokována lépe. Tady by měl systém více pojišťoven přinášet své výhody. Zadruhé platí, že peníze pojišťoven nejsou prostředky státního rozpočtu, ale jsou to prostředky spravované ve fondovém systému. Takže to, co pojišťovna neutratí letos, o to fond naroste a může ho používat v jiných letech. To jsou principiální otázky. Nikoli to, že píchneme prstem do jednoho billboardu a řekneme, že kdyby tady nebyl, tak si za to ve zdravotnictví koupíme něco jiného.

| Proč vlastně máme za současných podmínek našeho zdravotnictví tolik zdravotních pojišťoven? Možná jste u nás četl příspěvek jednoho lékaře, který se ptal, proč také nemáme čtyři policie a nevybíráme si, která bude vyšetřovat případnou krádež, nebo čtyři různé hasičské sbory… V čem se tolik liší zdravotní pojišťovny, které spravují veřejné finance, od jiných státních úřadů?

Policie a hasiči patří k základním silovým složkám státu. Ale já bych použil příměr z jiné oblasti – podívejme se na situaci Českých drah. To byl přirozený státní monopol. Přestože se zdá, že ČD by měly hospodařit vyrovnaně nebo ziskově, tak se to pod režií státu dlouhodobě nedaří. Podívejte se na trasu Praha–Ostrava. Dokud tam nebyla konkurence, byly tam jiné ceny a jiné podmínky. To znamená ano, můžeme tu mít státní zdravotní systém, ale počítejme s tím, že takový systém bude pro daňového poplatníka určitě dražší a určitě méně příjemný. Už sjednocování cen vede k tomu, že některé nemocnice přeplácíme a některé nemocnice financujeme nedostatečně, ale v průměru jim platíme víc, než když jsme se o sjednocení cen nepokoušeli. Pokud by došlo ke sjednocení pojišťoven, vznikl by jeden státní úřad, který by byl plně závislý na rozhodování vlády. Předpokládám, že takové zdravotnictví by bylo buď mnohem dražší, nebo mnohem horší než dnes.

| Proč by bylo zdravotnictví s jednou pojišťovnou dražší?

Protože stát není schopen nahradit konkurující si subjekty v oblasti zdravotního pojištění. Je to příliš složitý systém mnoha vztahů. To nejde centrálně efektivně řídit. Dnes si pojišťovny bohužel konkurují mnohem méně, než by bylo žádoucí. A budeme‑li konkurenci pojišťoven dále omezovat, tak skutečně dospějeme ke státnímu zdravotnictví.

| Skupina senátorů hodlá podat ústavní stížnost na to, že v dozorčích a správních radách nejsou zastoupeni lidé volení přímo klienty pojišťoven. Namísto toho sedí v kontrolních orgánech buď politici, nebo zástupci velkých zaměstnavatelů. Jaký je váš názor na tuto aktivitu?

Já si myslím, že tento problém se netýká zaměstnaneckých pojišťoven, ale spíše Všeobecné zdravotní pojišťovny. Ta má správní radu vytvořenou podle politického klíče a také jejich správní rada často podle politického klíče jedná. U zaměstnaneckých pojišťoven je zastoupení odvozeno od objemu pojistného, které jednotlivé organizace do konkrétní pojišťovny vkládají. Takže tam je jmenování do správních a dozorčích rad nepolitické a těch by se podobné změny týkat podle mého názoru neměly.

| Od letošního léta jste převzal funkci prezidenta Svazu zdravotních pojišťoven po Jaromíru Gajdáčkovi, který odešel také z vedení Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra. Loňská výroční zpráva ukázala, že vysoké platy mělo vedení dlouhodobě – v roce 2013 brali měsíčně 281 tisíc korun, za další rok se částky zvýšily ještě o dvacet procent. Záležitost také šetří NKÚ. Je to běžné i v jiných pojišťovnách, že si manažeři pojišťoven vyplácejí takové odměny z veřejných peněz?

Bylo by nejprve korektní říci, že zatím nemáme k dispozici oficiální zprávu NKÚ, takže se ani nemohu k této věci seriózně vyjádřit. V tisku se objevily informace o tom, v jak luxusních autech vedení ZPMV jezdilo. K tomu mohu říci, že vedení naší pojišťovny používá mnohem skromnější vozový park. Co se týče dalších podezření, je to věcí správní a dozorčí rady pojišťovny ministerstva vnitra, zda dospěje k tomu, že byla překročena některá pravidla hospodaření uvnitř pojišťovny.

Zdroj: