Ranolazin u pacientů s vysokými koncentracemi BNP
V březnovém vydání Journal Of American College of Cardiology byly publikovány dodatečné analýzy klinické studie hodnotící účinek ranolazinu podaného do 48 hodin od prvních příznaků ischémie u pacientů s akutním koronárním syndromem.
Ranolazin je přípravek, jehož mechanismus účinku není zcela objasněn. Jeho antianginózní efekt je zřejmě dán inhibicí pozdního sodíkového kanálu v kardiomyocytech, v jehož důsledku dochází ke snížení kumulace sodíku v buňkách a následnému snížení intracelulárního přetížení vápníkem. Ranolazin tedy svým účinkem na pozdní sodíkový kanál snižuje intracelulární iontovou nerovnováhu při ischémii.
Předpokládá se, že tím dochází ke zlepšení myokardiální relaxace a snížení diastolické tuhosti levé komory. Účinek je nezávislý na změnách srdečního rytmu, hodnotách krevního tlaku i na vasodilataci. V radomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované klinické studii, jíž se účastnilo přes 4 500 pacientů, byl hodnocen účinek ranolazinu přidaného k zavedené léčbě ischemické choroby srdeční do 48 hodin od prvních příznaků ischémie oproti placebu. Účastníci studie byli náhodně rozděleni do jedné ze dvou léčebných skupin. První ke své standardní léčbě ischemické choroby srdeční dostávala ranolazin, druhá placebo. Výsledky uveřejněné bezprostředně po ukončení studie v roce 2007 prokázaly, že ačkoli podávání ranolazinu statisticky významně snížilo ischémii, celkový výskyt kardiovaskulárních příhod statisticky významně ovlivněn nebyl.
Nedávno však byla provedena dodatečná exploratorní analýza, v níž se zkoušející lékaři soustředili na vyhodnocení vztahu mezi koncentrací natriuretického peptidu typu B (dále BNP), kardiovaskulárními výstupy a podáváním ranolazinu. Je známo, že koncentrace BNP nad 80 pg/ml znamenají pro pacienta zvýšené riziko srdečního selhání a úmrtí. Bohužel dosud nebyla známa žádná léčba, která by toto riziko účinně snížila. Proto byly výsledky dodatečné analýzy překvapivé. U podskupiny pacientů s koncentrací BNP . 80 pg/ml se totiž prokázalo významné ovlivnění kardiovaskulárního rizika ve smyslu jeho snížení. U těchto pacientů se jednoznačně prokázalo, že podávání ranolazinu významně snižuje výskyt primárního parametru účinnosti (kompozitní výskyt úmrtí z kardiovaskulární příčiny, infarktu myokardu a rekurentní ischémie) - poměr rizika vyšel 0,79. Dále bylo prokázáno, že ranolazin snižuje i riziko úmrtí z kardiovaskulární příčiny (8,0 % vs. 2,1 %) a infarktu myokardu (10,6 % vs. 5,8 %) v průběhu jednoroční léčby. Zároveň se zjistilo, že tento pozitivní účinek ranolazinu se neprojevil u pacientů s normálními koncentracemi BNP.
Vědci tedy zjistili, že ranolazin je prospěšný pro pacienty s akutním koronárním syndromem bez elevace ST úseku s vysokými koncentracemi BNP, proto jsou výsledky dodatečné analýzy velice významné. Analýza však byla provedena retrospektivně. Proto je třeba získat definitivní důkaz o účinnosti ranolazinu, na jehož základě by ranolazin mohl být rutinně používán u pacientů s akutním koronárním syndromem a elevací BNP. "Přesto však tyto výsledky představují dostatečně přesvědčivé důkazy, aby se vyplatilo naplánovat a provést kvalitní prospektivní studii, která by tyto závěry mohla potvrdit," komentuje analýzu dr. Robert Califf z lékařského centra Dukovy Univerzity v Durhamu v Severní Karolině.
Zdroj: Medical Tribune