Rady NERV, jak na farmaceutickou korupci, jsou pumprdentlich

V čem je problém? Sponzorování účasti lékařů na vědeckých kongresech je jednou z forem reklamy léčiv. Celou tuto oblast dnes upravuje směrnice č. 2001/83/ES o kodexu společenství týkajících se humánních léčivých přípravků. Touto směrnicí byla již provedena plná harmonizace tohoto práva. Právě takto vyložil důsledky směrnice Evropský soudní dvůr (ESD) v kauze Gintec International (věc C-374/05).

Co si za těmito právními tezemi můžeme představit? Především toto: V oblasti regulace reklamy léčiv dnes platí na území společenství jedno jediné právo stejné pro všechny. Žádný členský stát není oprávněn svévolně zakazovat farmaceutickým výrobcům cokoli, co podle této směrnice provádět mohou - co je legální. Z úplně stejného důvodů jim pak nesmí nikdo tolerovat nic, co podle této směrnice legální není.

Legální, či nelegální?

Pokud je legální, když farmaceutické společnosti poskytnou sponzorský dar vybraným lékařům za účelem úhrady části nákladů spojených s jejich účastí na vědeckých kongresech, pak mohou provádět sponzorování tímto adresným způsobem i nadále.

Nikdo je nemůže nutit k jiné praxi a přerozdělování sponzorských darů přes jakékoli vzdělávací fondy. Nelze toho dosáhnout ani změnou legislativy. Farmaceutické společnosti mají zkrátka právo postupovat jinak a mohou se v případě nekonformní (s právem ES neslučitelné) novelizace zákona o regulaci reklamy dovolat přímé působnosti výše uvedené směrnice.

Efekt navrhovaného protikorupčního opatření by v takovém případě nebyl ani nulový, ale rovnou záporný. Vytváření vzdělávacích fondů bude stát daňové poplatníky jen další zbytečnou hromadu režijních peněz. Že by šlo někomu právě o tohle? Že by se hrálo zase jen o hezké funkce ve správních radách vzdělávacích fondů pro odložené státní úředníky nebo favority různých náměstků? Těžko říci. Ona totiž existuje i jiná varianta.

Druhou variantou je, že sponzorské dary lékařům na vědecké kongresy v hodnotě desetitisíců až statisíců korun, které zahrnují nejen jídlo a pití, ale také ubytování, jízdenky, letenky, cestovné i kongresové poplatky, podle práva ES legální vůbec nejsou. Jejich dosavadní poskytování by v takovém případě v souladu se zákonem především nikdy nebylo.

S ohledem na skutečnost, že lékaři mají statut tzv.zprostředkovatelů věcí obecného zájmu, by v takovém případě sponzorování účasti lékařů na vědeckých kongresech představovalo rozsáhlou praxi podplácení a přijímání úplatků dle trestního zákoníku. To vše přímo před očima Státního ústavu pro kontrolu léčiv, který tuto praxi mnoho let nestíhá a netrestá, protože ji za legální subjektivně považuje. Je tato druhá varianta vůbec reálná?

Nebezpečí představuje praxe jiných členských států a judikatura Evropského soudního dvora

Nu, může být! Ačkoli již máme plně harmonizované právo, stačí se podívat na rozdíly v praxi jednotlivých členských států. Dalo by se říct, že si tady každý dělá úplně, co chce a jak chce. Lokální lobby dokáží na národní úrovni zalomit společné právo do mnoha navzájem zcela protichůdných variant a úplně rozdílných důsledků. (Zdroj - The International Comparative Legal Guide to: Pharmaceutical Advertising 2010.) V interpretaci komunitárního práva se za takové situace objektivně mýlí buď úplně všichni, nebo má pravdu pouze jeden.

Nevím jak vy, ale já bych si na to, že vítězem mezi všemi v interpretaci práva ES bude právě náš Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL), nevsadil. Z čistě počtářského hlediska to není příliš pravděpodobné. Co když mají pravdu ty členské státy, které se na obsah legálních sponzorských darů dívají na základě stejného práva zkrátka jinak? Z výrazných rozdílů této praxe pak přímo vyplývá i její ohrožení, pokud by toto psané právo bylo předloženo Evropskému soudnímu dvoru k provedení výkladu. Za pravdu všem by ESD dát opravdu nemohl.

Bohužel se tak dosud nestalo.

Mohou být vzdělávací fondy prokorupčním opatřením?

Pan R. Petráš z Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP) se v původním článku vyjádřil v tom smyslu, že zřízení centrálního vzdělávacího fondu může hrozit ještě větší mírou korupce než současná situace. V čem však měří onu "vyšší míru", uvedeno nebylo. S tímto názorem souhlasit spíše nelze. Vyšší míra korupce, měřená objemem financí na korupci určených, zavedením centrálního vzdělávacího fondu určitě nehrozí.

Nehrozí, pokud ovšem tento fond neovládne skupina, která zařídí, že adresné sponzorské dary zůstanou beze změny adresné, jenom se za to zaplatí více režie. Domnívám se, že toto riziko patří spíše k lokálním vzdělávacím fondům, pokud budou zřízeny při jednotlivých zdravotnických zařízeních. Pokud si však povídáme o hrozbách, může hrozit i něco úplně jiného.

Legalizace korupce státem přímo asistovaná?

Vyřešit možné nelegální sponzorské dary poskytované lékařům jejich filtrací a legalizací přes vzdělávací fondy by v takovém případě (situace druhá) bylo spíše dárkem než hrozbou pro farmaceutický průmysl. Současně by tímto řešením nemohla vyplavat najevo případná nezákonnost letité praxe našich úřadů a trestněprávní aspekty praxe odpovědných osob z farmaceutických společností a stovek až tisíců lékařů.

Možná se právě v tomto bude skrývat pravý důvod, proč se farmaceutické společnosti raději podřídí svévolnému diktátu a nechají si vnutit jinak nevynutitelnou hru na nezávislé vzdělávací fondy. Záhy pak sníží své marketingové výdaje tímto neadresným směrem a přesunou je na jiné a stále efektivně adresné "trasy". Pro farmaceutický průmysl, ale i pro lékaře, by riskantní výkladová dohra u Evropského soudního dvora opravdu nemusela dopadnout dobře.

Co měl NERV říci, ale neřekl

Rada odborníků musí za této situace vypadat opravdu jinak, než předvedli naši NERVní specialisté. Pan ministr Heger by měl především vyvinout veškeré možné úsilí k objasnění výkladu komunitárního práva, ať ví, co si vůbec může v návrzích zákonů dovolit. Toto úsilí je nutné vynaložit na národní i mezinárodní úrovni, případně iniciovat řešení problému také soudní cestou. Až by zjistil, jak to vlastně je, stačilo by dohlédnout důrazně na to, aby SÚKL právě takové právo prosazoval, a to pokud možno efektivně a zákonně. Zákonně pak hlavně v tom smyslu, že by nechával nejprve orgány činné v trestním řízení vyloučit trestné činy podplácení a přijímání úplatku a poté se teprve zabýval možnými přestupky proti zákonu o regulaci reklamy.

Ačkoli by lidé kolem pana ministra Hegera dnes mnoha lékařům vyšetřování policií určitě přáli, domnívám se, že postup ohrožující takto zásadně celý farmaceutický průmysl, by je samotné velmi ohrozil. A proto - ať žijí pumprdentlich vzdělávací fondy! Vivat NERV, chvála budiž Ministerstvu zdravotnictví ČR a hodně šťastných let ve funkci také panu Hegerovi. Ať nám jen dále vzkvétá korupce ve farmacii

MUDr. Jan Vavrečka, Katedra podnikového a evropského práva, FMV VŠE Praha

Zdroj: Medical tribune