Quo vadis, očkování?

Proočkovanost v ČR klesá, proti některým nemocem dokonce tak, že to ohrožuje kolektivní imunitu. Děti jsou povinně očkovány proti devíti nemocem, s nepovinným očkováním je to ročně milion dávek. Přetrvává mýtus, že očkování způsobuje autismus. Odmítání vakcinace ale není časté, jen 4,5 procenta matek dětí od dvou do šesti měsíců věku je rozhodnuto nedat dítě očkovat. Devět z deseti matek spoléhá na to, že vše podstatné jim sdělí pediatr. Informovanost populace je i věcí ministerstva zdravotnictví, v tom zaspalo. Teď přišlo s návrhem zákona o odškodnění následků povinného očkování, výše se má řídit občanským zákoníkem. Ministerstvo také plánuje informační kampaň. Zeptali jsme se ministerstva, lékařů i zástupců rodičů: Pomůže zavedení fondu na odškodnění následků povinného očkování zlepšit důvěru v očkování? Jaká strategie by podle vás pomohla k větší proočkovanosti populace?

• Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph.D.,

náměstek ministra zdravotnictví, předseda České vakcinologické společnosti ČLS JEP

Zavedení nové legislativy pro odškodnění závažných reakcí po očkování je nezbytným krokem všude tam, kde existuje povinnost očkování. Zřízení fondu pro odškodnění není tedy výmyslem České republiky, ale již prověřená cesta mnoha zemí. Určitě se jedná o opatření, které zvyšuje důvěru v systém očkování. Na druhé straně je vliv odpůrců očkování enormně silný a zejména šířením svých konspirativních teorií na sociálních sítích úspěšně „zpracovávají“ nové maminky tak, že současná proočkovanost dramaticky klesá. Tuto skutečnost již není možno podceňovat a tvářit se, že neexistuje. Vakcíny a očkování obecně se stávají obětí svého vlastního úspěchu. Vakcínami preventabilní onemocnění postupně mizí a mladá generace jejich hrozbu již nevnímá. Jinak je těžké uvěřit skutečnosti, že nemalá část české veřejnosti považuje vakcínu za větší riziko než samotnou infekční chorobu. Pokles v proočkovanosti je v řadě zemí zcela markantní, a i díky různým registrům máme i mnohem spolehlivější data. Negativním příkladem za jiné je zejména Francie, kde proočkovanost u spalniček klesla přibližně o 40 procent. Ani ČR dnes se svými méně než 90 procenty nepatří mezi vítěze. V rámci polarizující se a hyperdemokratické společnosti není zcela jednoduché ovlivňovat či dokonce měnit názor odpůrců. Cest se nabízí několik, za vítězství bych považoval již pouhé zastavení současného negativního trendu. Chceme vytvořit webový portál, kde budeme sdílet s širokou veřejností ověřené informace. Chceme v hlavních vysílacích časech vysílat videošoty, které budou nenásilnou vysvětlující formou komunikovat informace o běžných infekčních nemocech a možnostech, jak jim předcházet. Je otázkou, jestli neupravit i učební osnovy v posledních ročnících základních a středních škol.

• PaedDr. Alena Gajdůšková,

poslankyně PSP ČR, viceprezidentka Svazu pacientů ČR

Nápad vytvořit státní fond pro odškodnění za komplikace po očkování dětí považuji za absurdní. Pro mne (jako dnes už prarodiče) je vytvoření něčeho takového ze strany ministerstva zdravotnictví jasné sdělení: Stát přiznává, že očkování je riziko.

A jako máma i babička na to říkám: V tom případě bych ale dítě očkovat nedala za žádnou cenu! Přece žádná matka, má‑li volit mezi bezpečím a rizikem pro dítě, nezvolí riziko proto, že v případě problému má slíbenou kompenzaci. Pokud má být cílem nápadu s fondem odškodnění dosáhnout lepšího přijetí očkování u veřejnosti, pak to je Absurdistán. Protože kdyby zde bylo riziko vážných následků pro děti v důsledku očkování, pak musím jako zákonodárce i za Svaz pacientů ČR požadovat po ministerstvu k takovému očkování jednoznačné stanovisko, tedy zákaz rizikové vakcinace, ne zřízení fondu pro odškodnění.

Ve skutečnosti relevantní studie nepotvrdily souvislosti zdravotních následků a očkování. Přesto dětští lékaři často připouštějí, že pro křehký dětský organismus je velkou zátěží, že dnes je dítě očkováno současně proti několika nemocem. Říkají, že nynější hexavakcíny mohou být pro některé děti příliš velká „rána“. Pravda, jiní lékaři to zase popírají. A veřejnost, naše mámy, naši tátové i my prarodičové jsme na rozpacích.

Lepší než zřizování fondu by určitě bylo umožnit rodičům po poradě s lékařem u dětí s křehčím organismem očkování postupné. Není to tak pohodlné, ale má‑li to zdravotní výhody, měla by ta možnost existovat.

• MUDr. Václav Šmatlák,

předseda Sdružení praktických lékařů ČR

Obávám se, že zavedení fondu ke zvýšení zájmu dospělé populace o očkování nepovede. V ordinaci všeobecného praktického lékaře se případného odškodnění tzv. povinného očkování týká vakcinace proti tetanu. Zde problém nevidím. Potřebovali bychom ale zvýšit proočkovanost proti chřipce, encefalitidě či pneumokokovým infekcím. Větší podpora ze strany státu a zdravotních pojišťoven by byla velmi žádoucí. Pozitivně motivační nástroje existují, avšak v současném systému nejsou a ani nemohou být efektivně využity. Za těchto podmínek, bez prosazení systémových změn, které povedou alespoň k dílčí odpovědnosti občanů za své zdraví, může chystaná změna distribuce očkovacích látek situaci v ČR ještě zhoršit.

• MUDr. Milan Kudyn,

člen výboru Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost ČR

Formulačně zajímavá otázka, nelze na ni jednoznačně odpovědět. Přesvědčené odmítače očkování nepřesvědčí ani snaha o odškodnění. Nelze vyloučit, že je to v jejich „víře“ upevní, neboť hovoří‑li se o odškodnění, je to přiznání toho, že očkování škodí! Rodičům, váhajícím nechat očkovat své dítě na základě zkreslených informací odmítačů, může pomoci se rozhodnout ve prospěch očkování dítěte. Je to pro ně určitá forma garance státu, že v případě nežádoucích účinků po očkování, státem vyžadovaném, budou mít jistotu, že se právně domohou finanční kompenzace za zdravotní újmu dítěte. Pouze mi uniká, proč odškodnění pouze pro kategorii povinného očkování.

K větší proočkovanosti populace (nejen povinného, ale i dobrovolného) by přispěla zvýšená a pravidelná informovanost veřejnosti o aktuální epidemiologické situaci v jednotlivých krajích (výskyt infekčních nemocí, např. spalniček). Zásadní je pak odmítnutí návrhu na omezení dostupnosti očkovacích látek, které by měly být distribuovány pouze přes lékárny. Tato chystaná změna zákona (protipadělková směrnice EU) by významně snížila „spotřebitelský komfort“ rodičů, kteří jsou zvyklí mít zajištěny očkovací látky v ordinaci svého pediatra. Jsem přesvědčen, že pokud návrh projde Poslaneckou sněmovnou, pokles proočkovanosti na sebe nedá dlouho čekat! 

• Martina Suchánková

ROZALIO – Rodiče za lepší informovanost a svobodnou volbu v očkování, z. s.

Zavedení odškodnění újmy způsobené očkováním hodnotíme pozitivně. Nicméně toto odškodnění mělo být součástí legislativy už dávno (Ústavní soud k tomu vyzýval už v roce 2011). Stát povinuje očkování a nikdo(!) za něj nemá zodpovědnost. V současnosti ten, kdo je poškozený jiným lékařským zákrokem, má nárok na odškodnění, ale poškozený po očkování nikoliv. Přijetím zákona se „pouze“ uvede stav do pořádku. Rodiče by tak mohli získat potřebné prostředky na léčbu, rehabilitaci, kompenzační pomůcky a podporu rodiny, kdy jeden z rodičů musí zůstat s poškozeným dítětem doma a rodina přichází o jeden plat, tedy výraznou část příjmů rodiny. Představíte‑li si tuto variantu s kombinací výdajů za léčbu a pomůcky, některé rodiny se dostávají do vážné finanční tísně.

Možnost odškodnění může mít na vyšší důvěru v očkování vliv, ale podle nás jen v malé míře. Spíše v tomto budou lidé roli státu vnímat pozitivněji. Vyšší důvěru, a tedy i proočkovanost, může přinést úprava systému směrem k pacientovi. Někteří rodiče se nyní cítí pod velkým tlakem, není prostor na jejich názory, na individualizovaný přístup k očkování, na pečlivou reflexi zdravotního stavu jejich dětí.

Stát by měl nabízet další možnosti, výběr vakcín, individuální očkovací plány, popřát sluchu rodičům a jejich požadavkům. Mají‑li rodiče jen jednu možnou variantu, kterou pro své dítě neshledávají jako optimální, nemají vlastně jinou možnost než odmítnout zcela, i když by se přikláněli spíše k očkování. Represe má sice určitou efektivitu, ale ta se může časem vytratit a ve společnosti zastávající demokratické principy může působit až kontraproduktivně.

Staví proti sobě rodiče a lékaře, kteří spolu mají primárně spolupracovat. Místo toho jsou obě strany pod tlakem, rodič se stává nedůvěřivým a lékař ostražitým až nátlakovým.

• Doc. MUDr. Leoš Heger, CSc.,

exministr zdravotnictví

Zavedení fondu určitě uspokojí všechny očkující lékaře. Ti oprávněně vnímají nefér jednání státu, který něco velmi striktně a se sankcemi nařizuje, ale k odpovědnosti se dosud nehlásil. Protože je naprostá většina očkujících na základě solidních vědeckých evidencí přesvědčena o účelnosti očkování, lze od nich očekávat i vyšší zájem motivovat pacienty k této formě prevence. Budu rád, když fond vznikne. Sám jsem se o řešení na MZ pokoušel, ale neuspěl jsem. Zázračné zlepšení proočkovannosti populace však neexistuje a vždy bude vyžadovat nejen pozitivní ovlivňování odborníků i pacientů, ale i důraz na odpovědnost rizikových skupin obyvatel za své zdraví.

• MUDr. Hana Cabrnochová, MBA,

místopředsedkyně České vakcinologické společnosti ČLS JEP

Zmíněná právní úprava je u nás již delší dobu diskutovaná a její zavedení vítáme. Důvodem ale nebyly pouze obavy rodičů a jejich volání po přijetí podobné úpravy. Důvodem je i neexistence právní úpravy řešící případné odškodnění, a tedy i ochrana očkujících lékařů, kteří v této souvislosti v podstatě plní veřejnou zakázku, tj. provádějí povinné očkování. Možné závažné komplikace jsou i podle údajů výrobců velice vzácné a často se jedná jen o časovou souvislost mezi očkováním a souběžně probíhajícím onemocněním. Přesto by měl existovat postup, na jehož základě by bylo možné prověřit veškeré potřebné informace a zaujmout konečné stanovisko. V případech, kdy se neprokáže, že očkovací látka byla závadná či lékař postupoval non‑lege artis, není v našem právním řádu povinný subjekt k odškodnění vzniklé újmy. Navrhovaný zákon a příslušná vyhláška mají za cíl navodit právní jistotu a nastavit odpovědnost státu tam, kde následek je v příčinné souvislosti se státem nařízeným postupem.

Bohužel se ale nedomnívám, že přijetí tohoto zákona samo o sobě pomůže zvýšit proočkovanost. Může vést pouze k navození právní jistoty pro všechny zúčastněné, což ale ve většině případů obvykle rodiče neřeší. Daleko větším problémem jsou neobjektivní informace o očkování, nedostatek informací garantovaných odbornými autoritami. V případě státního zájmu by podobným zdrojem měl být i státem garantovaný odborný portál podávající dostatek objektivních informací o očkování nejen rodičům, ale i mládeži a dospělým.

Velkou ránou pro systém by byla změna distribuce očkovacích látek, kdy by již nebylo možné v rámci přijetí tzv. protipadělkové směrnice mít veškeré očkovací látky dostupné přímo v ordinaci očkujícího lékaře a pacienti (rodiče dětí) by si pro ně museli chodit do lékárny.

• MUDr. Alena Dernerová,

místopředsedkyně výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu ČR

Jako dětský neurolog se ve své ordinaci čím dál více setkávám s dotazem rodičů, zda je očkování nutné. Ve většině případů přicházejí vyzbrojeni informacemi z mistra Googla z různých chatů maminek nebo rodičů, kteří mají handicapované dítě, a bez jakýchkoli souvislostí, třeba že dítě mělo krvácení do mozku v důsledku nedonošenosti, píší, že tohle se stalo dítěti po očkování.

Za svou – troufnu si říci – dlouholetou praxi jsem se nikdy nesetkala s poškozením zdraví očkovaného dítěte v důsledku vakcinace. Maximálně rodiče přicházeli s teplotou, někdy udávají změnu chování, že dítě je enormně plačtivé, že přestalo broukat, ale to se nedá jednoznačně dokázat, protože emoce fungují na sto procent. Tyto změny chování obvykle dle rodičů vymizí během měsíce. V neurologickém nálezu nejsou žádné patologie.

Skutečných komplikací, resp. skutečných těžkých následků po očkování je opravdu naštěstí velmi málo, udává se pět případů ze 112 000 očkovaných dětí do roka. A pro tyto děti samozřejmě je nutné mít fond, který by je odškodnil a z něhož by se hradila následná péče o takto postižené dítě.

Je to můj názor, ale domnívám se, že fond důvěru v očkování nezvýší, nicméně souhlasím s ním jako s určitou pomocí, protože pokud stát nařizuje, musí také pomáhat.

Myslím si, že by bylo dobré rodičům, kteří odmítají očkovat své děti, ukázat příklady objektivního poškození dítěte, pokud budou očkování odmítat. Je nutno apelovat na zdravý rozum rodičů. Následky po spalničkách jsou přibližně 1 000× vyšší než následky po očkování!

Osvěta by měla probíhat v ordinaci lékaře. Pokud je proočkovanost nižší než 95 procent, budou se objevovat epidemie. Je až neuvěřitelné, že i v řadách lékařů se najdou ti, kteří očkovat nedoporučují. Vždyť díky očkování byla vymýcena obrna a pravé neštovice, které kosily celé populace!

Jsem zastáncem základního očkovacího schématu.

• Prof. MUDr. Věra Adámková,CSc.,

předsedkyně Výboru pro zdravotnictví PSP ČR, přednosta Pracoviště preventivní kardiologie IKEM

Očkování zůstává nejúčinnější primární prevencí přenosných chorob (bohužel, proti všem nemáme možnost očkování).

Pár fakt pro zamyšlení:

Zavedením skutečně plošného očkování proti závažným přenosným chorobám v 50.–60. letech 20. století došlo k dramatickému snížení výskytu infekčních chorob, které bohužel měly i smrtelné komplikace (spalničky, dětská obrna a podobně). Příkladně poslední případ dětské obrny byl v ČR zaznamenán v roce 1966. Důvodem očkování u nás je riziko zavlečení dětské obrny z ostatních zemí. Zde by hrozila velká epidemie u neočkovaných osob. Polio může způsobit jenom lehké příznaky, ale i velmi závažné onemocnění, horečky, zvracení a svalovou ztuhlost, může způsobit i trvalé ochrnutí svalstva (i dýchacích a polykacích svalů, což je smrtící komplikace). Kolem pěti procent pacientů přijatých do nemocnice s příznaky dětské obrny umírá a asi u poloviny přijatých jsou následkem trvalé obrny.

V letošním roce jsme opět zaznamenali v ČR výskyt spalniček ve větší míře. Je nutné si uvědomit, že díky preventivnímu očkování se tato nemoc vyskytla v ČR mezi roky 2005 až 2007 u 0–7 pacientů ročně. Od této doby klesá proočkovanost populace a spalničky se snadněji šíří. Před zahájením plošného očkování bylo v ČSSR hlášeno kolem 50 000 onemocnění ročně! V roce 1982 byl očkováním přerušen přirozený proces šíření spalničkového viru v populaci, vyskytovaly se jen ojedinělé případy a úmrtnost byla prakticky eliminována; v současné době hrozí, že dalším snížením proočkovanosti může dále docházet k výskytu epidemií spalniček, které mohou mít i fatální komplikace.

Velmi raritním je v současné době výskyt tetanu, ale proti této nemoci se očkuje, protože většina nakažených pacientů umírá.

Díky celoplošnému očkování se v ČR téměř nevyskytuje nebezpečný záškrt.

Na dávivý (černý) kašel cca jedno z 200 onemocnělých dětí mladších 6 měsíců zemře na komplikace.

Komplikací očkování je nejčastěji zarudnutí v místě vpichu, zvýšená teplota, určitý krátkodobý dyskomfort (rozmrzelost), ale jinak má málo vedlejších účinků. Velmi vzácně se mohou vyskytnout závažnější komplikace, ale ve světle celostátních dat je neočkování hazardem se zdravím.

Proočkovanost v našich podmínkách klesá, protože ani nynější dospělí ve věku 40–50 let neviděli následky tzv. dětských přenosných chorob, a proto se domnívají, že očkování nepotřebují. Je třeba si uvědomit, že snížením proočkovanosti vystavují své děti velkému nebezpečí, protože při snížení pod určité procento již proočkovaná populace „nestíhá“ chránit neočkované (nikdy nebylo proočkováno 100 procent populace), a tím se původci nemocí mohou rychleji šířit.

Z uvedeného je evidentní, že očkování považuji za zcela zásadní.

• MUDr. Ilona Hülleová,

předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost ČR

Zřízení fondu na odškodnění následků povinného očkování očekáváme již několik let. Je logické a spravedlivé, že pokud stát ukládá rodičům povinnost nechat své dítě naočkovat, pak v případě nějakých prokázaných následků po očkování pomůže rodičům finančně. V tomto ohledu věřím, že zřízení fondu je správným krokem a pomůže posílit důvěru v očkování. Zvýšit proočkovanost populace je možné jen trvalou osvětou rodičů a celé veřejnosti, je potřeba důsledně dodržovat předpisy, které v rámci veřejné ochrany zdraví jsou již nyní platné. Selhává udělování sankcí rodičům. Já osobně nejsem příznivcem pokut, zejména těch, které jsou těžce vymahatelné. Domnívám se, že státní podpora rodin s dětmi, bonusy zdravotních pojišťoven a jiné výhody by měly být poskytovány jen těm, kteří plní své povinnosti rodičů, mezi něž patří i povinnost nechat své dítě naočkovat proti vybraným onemocněním. Tím chráníme nejen zdravé děti, ale i děti, které nemohou být ze zdravotních důvodů očkovány. Nechtěla bych zažít situaci, kdy bude v ČR umírat nějaké dítě na onemocnění, před kterým lze chránit vakcinací.

Zdroj: MT