Quo vadis, evropské zdravotnictví?

Lze zpřístupnit nejlepší zdravotní péči skutečně všem v Evropě? Pomůže nám (nejen) s tím umělá inteligence? Kudy vedou cesty k rozvoji investic do výzkumu v ČR? A proč schvalovací proces nového přípravku trvá v Evropě pětkrát déle než v USA? Rozhovor o aktuálních evropských výzvách v oblasti veřejného zdraví a zdravotní péče s Cyrilem Schieverem, ředitelem společnosti MSD pro střední a východní Evropu, při jeho návštěvě Prahy u příležitosti oslav 20. výročí členství České republiky v Evropské unii.

• Hovoříme spolu na konferenci věnované dvaceti letům českého členství v EU. Jaká témata jsou nyní v rámci evropské zdravotní politiky podle vás zásadní?

V posledním roce jde především o diskusi ohledně návrhu reformy současné lékové legislativy EU, kterou Evropská komise předložila před rokem. Řeší především dvě oblasti.

První z nich je zlepšení dostupnosti nových léků pro pacienty v rámci Evropské unie bez rozdílu. Za posledních dvacet let jsme v této oblasti odvedli hodně práce, stále ale existují významné rozdíly, které se pak mohou odrážet například v průměrné délce života. Přitom neexistuje důvod, proč by se v České republice měli lidé dožívat o tři roky méně než na západě Evropy. Na těchto nerovnostech je třeba zapracovat.

Druhým důležitým cílem této legislativy je zvýšit konkurenceschopnost Evropy. Pokud chceme zlepšit evropskou zdravotní péči jako takovou, je třeba sem směrovat také výzkum a výrobu, mít tak včasný přístup k inovacím.

• Kam směřuje farmaceutický průmysl a jakou roli zde hrají faktory, jako je personalizovaná medicína, nové technologie nebo umělá inteligence?

Nové technologie včetně umělé inteligence nebo virtuální reality, to vše má už nyní zásadní dopad na zdravotní péči, který se bude dále zvyšovat. Příkladem může být oblast výzkumu. V minulosti se uplatňovala zejména tzv. mokrá laboratoř (Wet Lab) – v praxi to znamená analýzu a testování pomocí různých kapalin. Naproti tomu prostředí suché laboratoře (Dry Lab) se zaměřuje spíše na aplikované nebo výpočetní matematické analýzy prostřednictvím vytváření počítačových modelů nebo simulací. A právě tady má umělá inteligence své nezastupitelné místo, protože zefektivňuje a zlevňuje to, co by dříve bylo velmi drahé.

Věřím, že nám to umožní rychleji objevovat, testovat a uvádět na trh molekuly s největším přínosem pro klíčového uživatele – pacienta.

Právě efektivita výzkumu ve farmaceutickém průmyslu skýtá prostor pro významné zlepšení. Víme, že investice jsou zde velmi vysoké: celý proces od objevení molekuly až po uvedení nového léku na trh stojí průměrně dvě a půl až tři miliardy amerických dolarů. A právě se snížením nákladů může použití nových technologií výrazně pomoci.

Druhou oblastí, kde se technologie již nyní výborně uplatňují, je poskytování zdravotní péče. Uvedu příklad týkající se karcinomu plic. Největší výzvou v této oblasti onkologické péče je testování všech potenciálních pacientů, nelze je vyšetřit všechny. Využívání technologií podle mého názoru zásadně změní úspěšnost při včasném záchytu a diagnostice onemocnění. A přirozeně, čím dříve pacienty diagnostikujeme, tím větší je jejich šance na přežití.

• Ve farmaceutickém průmyslu se pohybujete třicet let. Jaké vnímáte hlavní rozdíly mezi trhem v USA a v Evropě?

To je poměrně široká otázka. Zaměřím se proto na dvě nejzásadnější odlišnosti. První z nich je výše investic do výzkumu a vývoje nových léků. Částka v Evropě v této oblasti dosahovala v roce 2022 asi 40 miliard eur. To je přibližně o 25 miliard méně, než kolik se utratí za výzkum ve Spojených státech. Je tedy třeba snaha o nastavení takového (politického) prostředí, které nám umožní do evropského trhu více investovat.

Za druhé se liší rychlost, s jakou se pacienti dostanou k novému léku nebo technologiím obecně od jeho registrace. V Evropě to trvá průměrně 500, ale výjimkou není ani 800 dní. Ve Spojených státech je to jen několik týdnů.

V České republice má MSD ve 150 testovacích centrech aktuálně otevřených více než 60 klinických studií zahrnujících téměř 1 000 pacientů. Je pravděpodobné, že u velké části těchto probandů prokážeme jednoznačný přínos testovaného léku. Pro ostatní české pacienty (tj. pacienty mimo tyto klinické studie) bude lék dostupný v průměru za 507 dní od jeho registrace u agentury EMA.

• Jsou v této oblasti zásadní rozdíly i mezi jednotlivými evropskými státy?

Jednoznačně. Například v Německu a Rakousku je nový lék uveden na trh většinou během několika měsíců od registrace, oproti tomu v Rumunsku je to kolem 900 dní, v Bulharsku kolem 700. V ČR se tato doba pohybuje v průměru kolem 500 dní. Je ovšem nutné říct, že obecně se to v Evropě zlepšuje. I díky tomu zde (konkrétně v Čechách) můžeme provádět i více klinických studií, což je skvělé.

• Jaké kroky jsou podle vás klíčové ke zlepšení dostupnosti inovativní léčby pro všechny evropské pacienty?

Jedním z faktorů, který se zásadně podílí na rozdílech v dostupnosti nových léků v různých zemích, je skutečnost, že každá země má v současné době vlastní přístup k hodnocení klinické přidané hodnoty a nákladové efektivity daného přípravku.

První důležitou změnou, které se dočkáme již v příštích letech, je společné hodnocení zdravotnických technologií (health technology assessment, HTA) v rámci Evropské unie. To bude probíhat v klinické oblasti, zatímco ekonomická část stále zůstane na rozhodnutí každého členského státu. To podle mě dává smysl, protože každý členský stát má být zodpovědný za financování zdravotní péče ve své zemi. Jinými slovy, státy začnou společně řešit hodnocení klinické přidané hodnoty, což jim může ušetřit kapacity i čas. To by mohlo urychlit i následné ekonomické hodnocení a stanovení ceny a úhrady v rámci jednotlivých členských států.

• Pojďme se teď podívat trochu do budoucnosti MSD. Máte tam podobný blockbuster, jakým je v současnosti pembrolizumab?

Pembrolizumab je jedním z těch přípravků, které znamenaly určitou revoluci ve způsobu léčby mnoha druhů karcinomů. V současné době se stává standardem péče u různých typů nádorů – jen v Evropské unii je pro tento lék schváleno téměř 30 indikací.

Tím to ale zdaleka nekončí. S pembrolizumabem intenzivně probíhají další výzkumy, ať už samostatně, nebo v kombinaci s dalšími účinnými látkami. V příštích pěti letech bychom měli počet indikací rozšířit o dalších 20–25 nových indikací. Věřím, že se nám tak v péči o onkologické pacienty podaří zásadní věc, a tou je posun od léčby pacientů v metastatickém stadiu k léčbě pacientů v časných stadiích onemocnění, protože dalším důležitým dílkem do mozaiky onkologické péče je, že včasnou léčbou pacientů se lze vyhnout recidivě. A to je dost dobrý důvod, proč výzkum posouvat kupředu.

Kromě pembrolizumabu máme v portfoliu i další molekuly, které určitě stojí za pozornost. Obecně se u onkologických onemocnění snažíme k boji proti nádorům využít imunitní systém člověka, zároveň ale aktuálně zkoumáme i jiné mechanismy účinku a další modality, například léky, které se snaží změnit způsob, jakým nemoc postupuje.

Máme několik programů včetně těch zaměřených na aktuálně mezi odborníky velmi diskutované konjugované protilátky. Jde o inovativní způsob přivedení a doručení dané látky do rakovinné buňky.

A zaměřujeme se i na další terapeutické oblasti. V USA máme nově schválenou molekulu (v Evropě je nyní ve schvalovacím procesu u EMA) pro léčbu plicní arteriální hypertenze (PAH). Jde o velice důležitý počin, protože na PAH zemře v průměru do pěti let každý druhý pacient. Náš nový lék by měl významně přispět ke snížení úmrtnosti na toto onemocnění.

• Společnost MSD je spjata s vakcínami, zejména proti lidskému papilomaviru. Vidíme, že proočkovanost populace obecně klesá, a to i v ČR. Jaké kroky by podle vás měly být realizovány na zvýšení důvěry ve vakcinaci obecně?

Často v různých průzkumech veřejného mínění zaznívají hlasy, že by bylo skvělé, kdyby existovalo očkování proti rakovině. A já říkám, že přece jedna taková vakcína už existuje – právě ta proti lidskému papilomaviru (HPV). Máme v rukách velmi účinný nástroj pro prevenci, která je naprosto klíčová.

Aby ale mohla dobře fungovat, musí jít ruku v ruce s osvětou. V rámci každé země je v tomto ohledu klíčová spolupráce vlády, vědecké obce, médií a soukromého sektoru. Samostatně nedosáhneme optimálních výsledků. Jen takto v součinnosti lze efektivně pracovat a dostat správné informace na správná místa.

Dalším důležitým bodem je dostupnost vakcín. Pokud je systém v dané zemi nastaven tak, že si musím dojít pro recept k lékaři, s ním si pak v lékárně vyzvednout očkovací látku a znovu se vrátit k lékaři, který mě naočkuje, je to pro pacienta velmi nepohodlné a snižuje se pravděpodobnost, že se skutečně nechá naočkovat. Navíc pokud je v případě vícedávkové vakcíny tento proces nutné několikrát opakovat.

Naproti tomu, jestliže je vakcína dostupná přímo u vašeho praktického lékaře, znamená to první krok ke zjednodušení dostupnosti očkování. Další možností může být delegování kompetencí v rámci vakcinace na lékárníky nebo další zdravotnické pracovníky. Osobně vnímám, že konkrétně Česká republika jde v tomto ohledu správným směrem a může být zemí, kde v budoucnu zaznamenáme významný pokrok směrem k eliminaci nádorů způsobených HPV.

Snížení výskytu onemocnění jde ruku v ruce také s nižšími náklady na léčbu, protože prevence je vždycky levnější než cena terapie. Konkrétně u HPV připadá na každé euro vynaložené na očkování osm až deset eur nepřímých nákladů. Je proto nanejvýš žádoucí zaměřit se na diskusi o tom, že díky prevenci velmi významně ušetříme peníze zdravotnímu systému.

Proto bych rád na závěr apeloval na skutečnost, že nejlepší intervencí, na kterou mohou veřejné orgány zaměřit svoji pozornost, je právě prevence.