Quo vadis, cammera?
Nemohu začít jinak než otázkou: co se to s Českou lékařskou komorou stalo? Jak je možné, že se vaše stavovská čest rozmělnila do pavlačových hádek o mrzký groš a do vzájemného osočování?
Mrzí vás to? Mne také – a věřte mi, že moc. Víc než spekulace, zda jsme mohli lépe postavenými smlouvami někde získat nebo ušetřit nějaký ten milion, mne trápí, že vedení připustilo, aby komora přišla o řadu svých odborných kompetencí a bohužel i velkou část morálního kreditu.Ztrátou odborných kompetencí myslíte třeba převedení rozhodování o personálním obsazení zdravotnických zařízení a jednotlivých oddělení na zřizovatele?
To také. Navíc si komora měla mnohem lépe ohlídat, aby byla pro občany garantem odborné způsobilosti svých členů. Přála jsem si, aby diplom celoživotního vzdělávání, který se členům uděluje každých pět let, znamenal třeba určitou výhodu při navazování smluvních vztahů s pojišťovnami. Aby to byla jakási pečeť kvality nebo, chcete-li, něco jako ISO norma. Tak jsem to chtěla prosadit i do nového sazebníku výkonů. Bohužel, prezident Rath to s lehkým srdcem pustil. Ať se člověk celý život vzdělává, nebo ne, hlavně že má titul MUDr. před jménem a tím automaticky patří do elitního klubu.Jestli nebude problém v tom, že lékaři v ČR do tohoto klubu patří povinně – takže jsou, bohužel, také povinnými diváky všech současných tahanic. Mimochodem, za tohle divadlo platí, rovněž povinně, nemalé roční příspěvky.
Já jsem z toho také nešťastná, ale jsou prostě zlomové okamžiky, kdy se některé věci musejí říci nahlas. Ať se lékaři sami vyjádří, jakou komoru chtějí mít. Proto bude v lednu sjezd, ze kterého, jak věřím, vzejde nejen nový prezident, ale také nová, obrozená komora.Předpokládám, že kandidovat budete i vy.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 20/2005, strana 25
Zdroj: