PZP: Sedmero zlepšováků k zákonu o zdravotních službách

Nesmyslné vyplňování formulářů degraduje právo pacientů na poučení a informovaný souhlas, to je názor JUDr. Ondřeje Dostála, Ph.D., LL.M., právníka Platformy zdravotních pojištěnců (PZP). „Většina poučení a souhlasů by měla mít ústní formu s tím, že písemná je možná, avšak nikoli povinná,“ konstatuje v Sedmeru drobných změn, s nímž PZP co nejdříve předstoupí před politiky.

„Podle Úmluvy o lidských právech a biomedicíně se dospělý a svéprávný pacient může svobodně rozhodovat o čerpání zdravotní péče. Zákon by měl jen obecně zakotvit zásadu respektu k vůli pacienta, a to včetně rozhodnutí učiněných pro budoucnost či případného zplnomocnění blízkých. Na Západě to je základní zásada,“ dodává JUDr. Dostál, podle nějž lze zákon o zdravotních službách zjednodušit prostým odkazem na občanský zákoník. „Stejně tak není nutné činit z ,mladých dospělých‘, často již schopných zcela samostatných právních úkonů, nesvéprávné osoby,“ pokračuje. „Je absurdní, aby 16letá dívka mající právo svobodně se rozhodnout pro interrupci musela žádat matku o souhlas s předepsáním antikoncepce. Zákon zcela nerespektuje právo nezletilých na soukromí. Lékař by měl mít pouze oprávnění vyžádat si souhlas rodičů při pochybnostech, nikoli povinnost; půjde‑li o 15letého mladistvého nesouhlasícího s vyžádáním stanoviska rodičů, teprve se případně obrátit na soud. K zástupnému souhlasu by měl zásadně stačit jeden rodič, vyžádat si souhlas druhého by lékař měl být opět pouze oprávněn, nikoli povinen. Chybování lékaře by mělo být postižitelné v souladu s občanským právem, tedy s omezením na chyby nedbalostní.“

Jde to i jednoduše

Podle JUDr. Dostála není divu, že se pacientům i lékařům z nového zákona a jeho převedení do praxe často motá hlava. „Často je postup zbytečně příliš složitý. Například učinění předem vysloveného přání. V zahraničí stačí jednoduše vyplnit formulář, a to klidně i po internetu. V případě pochybností lékaře v otázce respektování předem vysloveného přání by mělo stačit oslovit soudce. Nemocnicím bych pak doporučil vlastního právníka a bezplatně bych tyto konzultace umožnil jiným než lůžkovým zařízením.“

V hledáčku PZP skončila i ustanovení týkající se nadstandardů. „Zákon sice zavádí nové typy nadstandardů, ale neřeší posuzování nadstandardu u dětí, nesvéprávných osob či pacientů v bezvědomí. Lze jen blahořečit tomu, že rozsah nadstandardů prozatím není tak velký, aby zásadně ovlivňoval prognózu pacienta,“ říká nekompromisně JUDr. Dostál a nabízí řešení. „Pacientovi neschopnému rozhodovat by měla být poskytnuta péče v základní variantě. Ta by koneckonců dle § 13 novely zákona 48/1997 Sb. měla být ‚stejně účinná‘ jako příplatková. Lékaře, jenž má právo automaticky poskytnout základní variantu, pokud si pacient nevymínil příplatkovou předem, nelze volat k odpovědnosti.“ Velké zjednodušení současné situace JUDr. Dostál vidí ve zřízení elektronického registru projevů vůle pacienta. „Řešil by případy, kdy projev vůle není po ruce, a byl by přístupný jednak zdravotníkům naprosto kdekoli a jednak i samotnému pacientovi.“

Kontroverzní trny v oku

„Za velmi kontroverzní považujeme zavedení ‚konzultačních hodin‘,“ pokračuje JUDr. Dostál s upozorněním, že jelikož jejich úhrada neplyne za zdravotního pojištění, pro pacienta se stává ekonomičtějším navštívit více lékařů nezávisle na sobě, aniž by je o tom informoval. „Je proto žádoucí zavést hrazení konzultačních služeb, ale i možnost přirážky k pojistnému za zbytečná duplicitní vyšetření a návštěvy bez doporučení. Přirážkou k pojistnému by mělo být rovněž sankcionováno, pokud pacient nespolupracuje s lékařem a nedodržuje předepsaný režim. Dosud není nijak zabráněno tomu, aby si pacient po vyhození z nemocnice pro nespolupráci s lékařem dané zařízení nezvolil znovu a nenastal začarovaný kruh.“

Poslední, sedmý bod JUDr. Dostál nazývá „drobnými úpravami systému“. „Respektive jde o úpravy definic a odpovědností, včetně problému pohotovostí,“ upřesňuje. „Jak jsme upozorňovali již dříve, je zapotřebí z definice lege artis v § 4 odst. 5 odstranit vágní výluku z odpovědnosti ‚konkrétních možností a objektivních okolností‘, neboť ji už řeší § 31 trestního zákona. Dále je žádoucí doplnit novou definici ‚pacienta‘ v § 3 též o osoby, které ‚zdravotní služby potřebují a žádají‘, a do nově zavedené regulace hodnocení kvality zavést důraz na dodržování práv pacientů a pojištěnců a odpovědnost hodnotícího orgánu, vydá‑li osvědčení nemocnici, která práva pojištěnců zjevně porušuje.“ K problematice pohotovostí se JUDr. Ondřej Dostál vyjádřil takto: „Je nezbytné doplnit jejich časovou a místní dostupnost a také způsob financování pohotovostní služby. Tato oblast by patrně měla být přesunuta do zákona 48/1997 Sb. a vztahovat se pouze na smluvní poskytovatele. Zahraniční zkušenosti ukazují cestu například vytvořením skupin praktiků, kteří se pohotovosti věnují, ovšem za patřičné finanční ohodnocení.“

Závěrem JUDr. Dostál zdůraznil, že uvedené návrhy budou v příštích dnech či týdnech předloženy ministerstvu zdravotnictví a poslancům zabývajícím se zdravotnictvím jako námět pro „technickou“ novelu zákona 372/2011 Sb. a souvisejících předpisů, která by měla být provedena co nejdříve. „Rozhodně ještě před plánovanou novelizací, k níž by mělo dojít za půl roku,“ uzavřel JUDr. Dostál.

Medical Tribune     esr

Zdroj: Medical Tribune