Pulsy imatinibu aplikované s chemoterapií zlepšují výsledky pacientů s ak. lymfoblast. leukémií s poz. Filadelfského chromosomu
Pulsy imatinibu aplikované s chemoterapií zlepšují dlouhodobé výsledky pacientů s akutní lymfoblastickou leukémií s pozitivitou Filadelfského chromosomu: protokol severoitalské leukemické skupiny 09/00
Cíl
Krátké pulsy imatinibu byly přidány k chemoterapii s cílem zlepšit dlouhodobé přežití dospělých pacientů s akutní lymfoblastickou leukémií (acute lymphoblastic leukemia, ALL) s pozitivitou fi ladelfského chromosomu (Philadelphia chromosome, Ph) a zvýšit počet kompletních remisí (complete remission, CR) i transplantací kmenových buněk (stem-cell transplantation, SCT).
Pacienti a metody
Z celkového počtu 94 pacientů (věkový rozptyl od 19 do 66 let) spadalo 35 do kontrolní skupiny bez imatinibu (IM-negativní), 59 pacientů užívalo imatinib v dávce 600 mg/den perorálně 7 po sobě následujících dní (IM-pozitivní), počínaje 15. dnem prvního cyklu chemoterapie a 3 dny před zahájením následujících chemoterapeutických cyklů, od druhého až osmého cyklu. Pacienti v CR byli směřováni k alogenní SCT či k autologní SCT po vysokodávkované chemoterapii s dlouhodobou udržovací léčbou intermitentně podávaným imatinibem.
Výsledky
Počty CR a SCT byly vyšší u IM-pozitivní skupiny (CR 92 % vs. 80,5 %; p = 0,08; alogenní SCT 63 % vs. 39 %; p = 0,041). Při mediánu sledování 5 let (rozptyl od 0,6 do 9,2 let) bylo v IM-pozitivní skupině naživu a v první CR 22 pacientů, oproti pěti pacientům v IM-negativní skupině (p = 0,037). Pacienti v IM-pozitivní skupině měli významně vyšší pravděpodobnost celkového přežití (overall survival, OS), přežití bez známek onemocnění (disease-free survival, DFS) (OS 0,38 vs. 0,23; p = 0,009; DFS 0,39 vs. 0,25; p = 0,044) a nižší incidenci relapsu (p = 0,005). Mortalita spojená s SCT byla 28 % (tj. 15 z 54 pacientů) a pravděpodobnost OS po provedení SCT byla 0,46.
Závěr
Tento protokol založený na imatinibu zlepšil dlouhodobé výsledky dospělých pacientů s Ph-pozitivní ALL. Potransplantační mortalita a relaps zůstávají významnou překážkou dalšího zlepšování léčby. Další navyšování léčby imatinibem by mělo přinést větší počet molekulárních odpovědí a zlepšení celkového klinického výsledku, jak u pacientů směřovaných k SCT, tak u pacientů, kteří nejsou schopni tuto proceduru podstoupit.
J Clin Oncol 28:3644-3652. © 2010 by American Society of Clinical Oncology
__________________________________________________________________________________________________________________
Časopis si můžete objednat e-mailem: predplatne@tribune.cz nebo na adrese: MEDICAL TRIBUNE CZ, Na Moráni 5, 128 00 Praha 2.
Zdroj: Journal of Clinical Oncology