Psychoterapie v rodině

Psychoterapeutický přístup lékaře k pacientovi má svůj smysl. Lékař lépe pozná svého pacienta a pacient lépe pochopí svou diagnózu. Také o tom jednala Konference o rodině minulý týden v Praze. Uspořádána byla při příležitosti nedožitých devadesátých narozenin kanadské psychoterapeutky Virginie Satirové. Do povědomí odborné i laické veřejnosti vstoupila v roce 1964 knihou Společná terapie celé rodiny (Conjoint Family Therapy), ve které vyslovila tezi, že pacient je důsledkem „nemoci“ rodiny, kterou je proto třeba léčit jako celek. V. Satirová vycházela z předpokladu, že jedince je možné pochopit a léčit pouze v sociálním kontextu. „Při své práci používala zvláštní metaforu, díky které viděla člověka jako ledovec v moři,“ připomněl účastníkům konference kanadský přednášející John Banmen. Vysvětlil, že špičkou tohoto ledovce je míněno lidské chování. Díky němu ale nelze poznat, jaký člověk skutečně je a co skrývá ve své mysli. To musí terapeut zjistit.

Kromě psychoterapeutů a psychologů z celého světa se pražské konference zúčastnili zástupci justice, sociální pracovníci či například sestry z hospiců. K zajímavým tématům patřila raná péče o rodiny s dětmi vyžadujícími zvláštní péči kvůli handicapu, kterou představila na konferenci česká specialistka PhDr. Terezie Hradílková. Záštitu nad netradičním setkáním převzal pražský primátor MUDr. Pavel Bém, který se jej však osobně nezúčastnil. V době konání totiž zlézal svou „špičku ledovce“ na Mount Everestu.

Zdroj: