Psychosomatické onemocnění – atopická dermatitida
Atopická dermatitida (AD) je kožní manifestací atopického syndromu. Jedná se o multifaktoriální chronické zánětlivé kožní onemocnění, u kterého jsou důležité imunologické abnormality. Je pro ni typické silné, imperativní svědění kůže, která je suchá a periodicky neinfekčně inflamatózní. AD patří zatím stále mezi trvale nevyléčitelné, komplikované, obtížně terapeuticky zvladatelné onemocnění.
Vhodně zvolené léčebné postupy a principy spolu s prevencí spouštěcích mechanismů mohou vzplanutí onemocnění kontrolovat a zlepšit průběh choroby u většiny pacientů. Dobrá spolupráce a komunikace lékaře s rodinou je nezbytnou podmínkou léčebného úspěchu
V rozvinutých zemích patří mezi nejčastější dětské choroby. Prevalence AD pro dospělé se v evropské populaci udává kolem tří procent, pro děti mladší čtyř let 16 % a pro děti předškolního věku 12 procent. Co se týče České republiky, data z roku 2004 hovoří o 260 000 dospělých s AD a 28 600 s těžkou formou dospělé formy AD. Na rozvoji AD se podílí několik faktorů: genetická dispo__zice;
dysregulace imunitních mechanismů;
přítomnost Staphylococcus aureus, který se uplatňuje jako superantigen, jenž podporuje uvolňování cytokinů zprostředkujících zánětlivou reakci;
porušená bariérová funkce epidermis, kdy kvůli kvalitativní i kvantitativní poruše lipidových vrstev dochází ke zvýšeným ztrátám vody, kůže je suchá, popraskaná a méně odolná k mechanickému poškození.
Manifestace AD je závislá na věku
Kritéria pro diagnózu AD se dělí zjednodušeně na velká, tedy ta, co musejí být přítomna vždy, a malá. Mezi velká patří především pruritus, chronický nebo chronicky recidivující průběh a typická lokalizace ekzémových lézí (děti mají postižen obličej a oblasti nad extenzory, u dospělých nacházíme flexurální lokalizaci). Důležitým laboratorním kritériem je přítomnost alergen‑specifickych Ig E protilátek v periferní krvi nebo v kůži. K malým kritériím počítáme xerózu, cheilitis, ekzém prsních bradavek, bledost/erytém obličeje, orbitální hyperpigmentace, svědění po zapocení, fotofobie a další.
Klinický obraz AD je mnohotvárný a velmi proměnlivý, u dětí je obraz jiný než u dospělých. Typicky se ekzém manifestuje v časném dětství, nejvíce obtíží přináší v předškolním a školním věku. V dospělosti asi ve 40 % přechází do kompletní remise.
Kojenecká forma AD začíná mezi 2.–4. měsícem silně svědícími papulózními až ložiskovými výsevy na tvářích nebo vlasech, odkud se může šířit na celou hlavičku, tělo, končetiny, nejprve spíše extenzory. Později se ložiska ohraničují více do ohybových partií končetin. Mezi 1. a 2. rokem dítěte AD přechází do dětské formy. Predilekční oblastí jsou loketní a podkolenní jamky, šíje, krk, místa okolo kotníků, nárty a zápěstí. Často bývají postiženy i ruce a obličej. U dospělých jsou nejčastější lokalizace v ohybových partiích končetin, horní část hrudníku, ramen, krku, obličeje a často i rukou. Hlavním příznakem je záchvatovité svědění, v období klidu pozorujeme nadměrně suchou kůži s poruchou bariérové funkce. Kůže je snadno drážditelná běžnými látkami z pracovního i životního prostředí, nepřiměřeně reaguje na změny klimatu, počasí nebo emocionální podněty.
Často velmi obtížná, především z hlediska odlišení od jiných kožních onemocnění je lokalizovaná forma AD, kdy onemocnění postihuje jen ohraničené lokality.
Patří sem:
ekzém horních víček, často provokován aeroalergeny;
infra‑ a retroaurikulární a intranasální ekzém a ragády – kombinace suchosti kůže s reakcí na opakovaná mikrotraumata;
pulpitis sicca a atopická „zimní noha“ – jde o erytém, šupení s olupováním a prasklinami nejprve na bříškách palců nohou, později i ostatních prstů a pokračuje na chodidla do míst největší mechanické zátěže;
cheilitis atopica – začíná v dětství jako olupující se suché rty, často s centrální ragádou dolního rtu a s tendencí ke zhoršování v zimním období, často navazuje angulární cheilitida a projevy periorálního ekzému;
ekzém vulvy nebo scrota.
Léčba musí být komplexní
V terapii je velmi důležité udržet kontrolu nad průběhem onemocnění a minimalizovat jeho nežádoucí účinky na kvalitu života nemocného a celé rodiny. Zvláště u dospívajících nemocných je potřeba důsledně sledovat compliance pacienta. Vztah pacienta a lékaře zde sehrává zásadní roli.
Efektivní terapie musí zahrnovat opatření, která se řídí věkem, rozsahem a tíží onemocnění, léčebné postupy musejí být „šité na míru“. Terapie zahrnuje kombinaci režimových opatření, podpůrné, fyzikální a farmakologické léčby.
V rámci režimových opatření je třeba dosáhnout maximální eliminace řady vlivů a faktorů z domácího i pracovního prostředí, po kterých je třeba aktivně pátrat a odstraňovat je. Podpůrná terapie spočívá v důkladném promašťování kůže emoliencii (vazelína, magistraliter připravované přípravky apod.). Platí, že čím mastnější promašťovadlo, tím účinnější, ale současně se bohužel zhoršuje jejich akceptovatelnost ze strany pacientů
V místní léčbě se využívají lokální kortikosteroidy (KS) s protizánětlivými, imunosupresivními, vasokonstrikčními a antiproliferačními účinky, s rychle nastupujícím efektem. Jejich nadějnou alternativou jsou imunomodulační prostředky, které působí selektivní inhibici cytokinů, jejichž efekt se projeví zhruba do jednoho týdne. Dále lze využít další protizánětlivé prostředky, jako např. dehtové preparáty, kyselinu salicylovou, ureu, obklady z černého čaje, řepíku lékařského apod.
Fyzikální léčba se používá pro pacienty s rozsáhlými, závažnými subakutními nebo chronickými projevy AD. Používá se monochromatické UVB (311 nm) nebo UVA‑1 (340–400 nm) záření.
Vnitřní léčba je určena pro pacienty, u kterých ani kombinovanou lokální léčbou nelze dosáhnout stabilizace ekzémových projevů. Lokální léčba může být doplněna antihistaminiky k potlačení alergické složky onemocnění a ztlumení záchvatovitého svědění. Torpidní, generalizované varianty ekzému se léčí krátkodobě podávanými KS celkově nebo cyklosporinem A.
Léčba AD není v žádném případě jednoduchou a krátkodobou záležitostí. Po zvládnutí akutních projevů je nevyhnutelné kontinuálně pokračovat v zevní léčbě, resp. v pečlivém ošetřování kůže celého těla s cílem prodloužit období remise. Pacient sám i jeho okolí musí onemocnění přijmout, vyrovnat se s ním a účinně s onemocněním bojovat.
Zdroj: