Psycholog je součástí komplexní péče
Můžete v úvodu přiblížit pracovní náplň svého oddělení?
Oddělení somatopsychiky zabezpečuje především psychologickou péči pro pacienty a zaměstnance Všeobecné fakultní nemocnice. Vědeckovýzkumná, publikační a vzdělávací činnost pak vycházejí z požadavku metodického vedení a koordinace více než dvou desítek psychologů, kteří působí na vybraných klinikách nemocnice.
Ještě donedávna byla nejen v laické veřejnosti poměrně pevně zakořeněna představa, podle které somatické zdravotní potíže léčí lékaři příslušné odbornosti, a naopak „nemoci duše“ jsou doménou psychiatrů a psychologů. Společenské změny, které nastaly po roce 1989, však přinesly také hektický životní styl, jenž akceleroval potřebu vysvětlení různých, klasickými diagnostickými metodami nevysvětlitelných somatických potíží, na jejichž vzniku se významnou měrou podílí „stav duše“. Odtud byl již jen krůček k etablování psychosomatiky. Na rozdíl od ní bude ale termín somatopsychika pravděpodobně znít většině čtenářů nově. Co si pod ním můžeme představit?
U pacientů, kterým naše oddělení nabízí odbornou pomoc, je prvotní somatické postižení nebo nemoc. Na rozdíl od psychosomatických potíží je psychický doprovod až reakcí na tělesné poškození. Může mít podobu strachu, úzkosti, depresivního ladění, agresivního jednání a jednání vycházejícího z nadlimitní životní zátěže či vzniklých psychosociálních problémů.
V čem spatřujete hlavní rozdíl mezi péčí, kterou poskytuje vaše oddělení, a běžnou psychologickou ambulancí?
Hlavním přínosem pro pacienta je, že naše oddělení nabízí výhody aplikované zdravotnické psychologie a psychoterapie, při které jsou zohledněna specifika jednotlivých oborů, pro jejichž nemocné jsou naše služby určeny. Oddělení se věnuje pacientům, které mají v péči chirurgové, onkologové, gynekologové, internisté, dermatovenerologové, urologové a další specialisté. V České republice se pravděpodobně jedná o svého druhu ojedinělé pracoviště aplikované zdravotnické psychologie zabezpečující komplexní péči o pacienta. Běžně je totiž u nás zvykem, že psycholog, pokud ho zdravotnické zařízení vůbec má, se věnuje pouze nemocným dané kliniky či oddělení a s problematikou jiných oborů není příliš seznámen.
V tomto kontextu jsem ráda, že bude také zahájena spolupráce našeho oddělení a vysokých škol psychologického a lékařského zaměření při výuce studentů, kteří by se na stážích měli seznámit především se základy aplikované zdravotnické psychologie a psychoterapie a zvládnout základy vhodné komunikace ve specifických situacích jednotlivých medicínských oborů.
A jak vaše péče probíhá v praxi?
Nabízíme kompletní psychologickou péči, včetně konsiliárních vyšetření, u pacientů přímo na oddělení i u ambulantních pacientů. Využíváme množství psychoterapeutických metod a postupů, cílené psychologické rozhovory, krizové intervence atd. Věnujeme se také nedostatkům v komunikaci mezi lékařem a pacientem i mezi samotným zdravotnickým personálem navzájem. Ten často vítá i naše aktivity směřující k prevenci syndromu vyhoření.
Je o vaši práci mezi pacienty zájem?
Oddělení somatopsychiky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze bylo založeno teprve před čtyřmi měsíci, přesto si na nedostatek práce nemohu stěžovat. Od června jsem osobně pracovala s více než 200 nemocnými a mnohým dalším byla poskytnuta péče kmenovými psychology jednotlivých klinik.
Psychologická péče o chirurgické pacienty není v podmínkách českého zdravotnictví příliš častá. V čem přesně můžete spolu s chirurgy pacientům pomoci?
Člověk, kterého čeká operační výkon, je většinou plný strachu, úzkosti a nejistot. Zklidnění pacienta, snížení jeho napětí, pozorné naslouchání a opakované vysvětlování vede pacienta k větší spolupráci, která má v konečném důsledku vliv i na rehabilitaci a návrat do normálního života. Často se také stává, že pacienti s přehnanou reakcí na stres vyvolaný operačním zákrokem vyžadují zvýšenou pozornost, na kterou chirurgům v jejich nabitém pracovním programu příliš času nezbývá. Strach pacientů je obyčejně spojen i se zjevnými, nebo častěji skrytými, obavami ze smrti. Abychom v této situaci mohli nemocnému účinně pomoci, musíme s ním především navázat kvalitní kontakt, což nebývá snadné. Obvykle v takových chvílích rozhoduje o úspěchu spíše osobnost psychoterapeuta než jeho odborně-expertní přístup. Další velkou oblastí naší pozornosti na těchto odděleních je péče o pacienty s bolestí. Doplňujeme tak možnosti invazivních i neinvazivních metod tlumení bolesti o psychologické metody. V rámci individuální psychoterapie využíváme různé psychologické postupy, konkrétně např. analgetickou hypnózu, speciální rozhovory, empatii, sugesci, relaxační metody, kognitivní a kognitivně-behaviorální psychoterapii či arteterapii. Léčba bolesti je také další z oblastí, v níž spolupracujeme s Klinikou anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny. Málokdo ví, že na specializovaných pracovištích práce psychologa usnadňuje činnost operatérům také tím, že vyčleňují tzv. „rizikové“ pacienty, kteří budou po estetické operaci s velkou pravděpodobností nespokojeni s výsledkem nebo se budou dožadovat provedení dalších a dalších výkonů. S těmito nemocnými, pro něž operace představuje pouze domnělé řešení jejich psychických problémů, se setkávají hlavně plastičtí a estetičtí chirurgové, ale nemusí se jednat vždy pouze o pacienty požadující nějaký druh zkrášlovací operace.
Říkáte, že velký význam ve vaší práci představuje empatický přístup a schopnost naslouchání. Tyto dovednosti by však měly být vlastní i lékařům, kteří se jim učí již na lékařské fakultě…
Určitá míra porozumění a vlídný přístup k nemocnému by samozřejmě měly být ve výbavě každého lékaře. Naše služby se uplatňují hlavně tam, kde zdravotníci, ať už z důvodu nedostatku času, nebo proto, že pacient vyžaduje individuální psychologickou péči, nemohou pokračovat v úspěšné terapii. Pro představu uvedu příklad z praxe. Nedávno jsem byla požádána o krizovou intervenci na Gynekologicko-porodnické klinice u pacientky, která byla v pátém měsíci těhotenství. Žena se několik let snažila otěhotnět, což se jí nakonec díky fertilizaci in vitro povedlo. Když se to pacientka dověděla, s radostí se začala připravovat na roli budoucí matky. Těhotenství probíhalo zdárně až do pátého měsíce, kdy lékaři při vyšetření zjistili, že plod trpí vážnou genetickou vadou. Samotná zpráva byla pro matku tragická, navíc však musela řešit dilema, zda přistoupí na umělé přerušení těhotenství, nebo donosí dítě, o němž ví, že brzy následkům své nemoci podlehne. Rozhodla se pro první variantu a poté, co porodila mrtvý plod, se psychicky zhroutila.
Často se stává, že psychologickou pomoc potřebují i rodiče předčasně narozených dětí, kteří mají strach o další osud svého nedonošeného potomka nebo se vzpamatovávají z jeho předčasného úmrtí. Hledají pak viníka, který za jejich neštěstí může. Někdy se stává, že muž v této situaci opustí svou ženu, která pak většinou také vyžaduje naši péči.
Říkala jste, že mimo jiné spolupracujete s Onkologickou klinikou. Důvody jsou nasnadě. Zajímalo by mě ovšem, jak můžete odborně pomoci pacientům, u nichž jsou terapeutické možnosti onkologů již vyčerpány?
V tomto případě se snažíme být pacientovým průvodcem až do samotného konce. Nemocný musí vědět, že je někdo, kdo mu porozuměl, je mu nablízku a že není na své utrpení a trápení sám. Není to snadná práce ani pro zdravotnický personál, ale když člověk vidí, jak jsou pacienti s infaustní prognózou vděčni za vlídný a chápající doprovod, uvědomí si, jak velký to má smysl. Osud pacienta se závažným onemocněním má samozřejmě nemalý dopad i na jeho nejbližší sociální okolí, které s ním jeho zdravotní potíže velmi prožívá. Často se stává, že se při návštěvě takového nemocného setkáme i s jeho příbuznými, které tato nelehká situace ovlivňuje natolik, že sami potřebují pomoc psychologa. Pokud by jim včas nebyla poskytnuta psychologická péče, může u nich prožívání osudu jejich blízkého vést až k tomu, že z pečujícího se časem stane pacient. Tomu se snažíme zabránit. Přitom někdy stačí, když jim pomůžeme jejich prožitky pochopit a správně vyhodnotit.
Setkala jsem se například s pacientkou s nádorovým onemocněním v terminálním stadiu, jejíž rodina se o ni příkladně starala a všemožně se jí snažila ulehčit její trápení. Manžel i dcera o ni příkladně pečovali a pravidelně ji navštěvovali, přesto měla pacientka pocit, že zůstává nepochopena. Od své rodiny očekávala větší podporu a pochopení a od manžela větší empatii. Její psychický stav nejlépe vystihují její vlastní slova: „Všichni se stáhnou do sebe a já tam sama zůstávám trčet v té bolesti a hrůze a nemám nikoho blízkého.“
Onemocnění manželky mělo velmi negativní dopad i na jejího muže, který měl, navzdory objektivní snaze jí co nejvíce její situaci ulehčit, pocit, že nedělá dost, protože se mu od manželky nedostávalo náležité satisfakce. Žil v neustálém stresu a napětí, což vedlo mimo jiné k poruchám spánku, depresivním náladám, pocitu vyčerpání a dalším potížím. Situace se pro něho stala natolik tíživou, že také vyhledal naši psychologickou pomoc. Nakonec skončila v naší péči i jeho dospívající dcera, u které se po čase objevily psychosomatické potíže projevující se jako nevysvětlitelné bolesti břicha.
Trochu jinou problematiku pravděpodobně představuje následná ambulantní péče o onkologické pacienty, kteří jsou v dlouhodobé remisi.
Přestože jsou tito nemocní podle nálezů různých laboratorních i zobrazovacích vyšetření „zdraví“, pociťují strach a úzkost pokaždé, když se u nich objeví, byť banální, zdravotní problém. Stále mají tendenci ho dávat do souvislosti se svým onkologickým onemocněním. Proto opakovaně navštěvují svého ošetřujícího lékaře ve snaze ujistit se, že se nejedná o recidivu nádoru, ale získaný optimismus jim vydrží obvykle velmi krátce a celá situace se opakuje. Nakonec jsou zpravidla odesláni k psychiatrovi, ale ani ten jim nepomůže, protože tito nemocní vyžadují cílenou psychoterapii, kterou se jim snažíme poskytovat.
Můžete uvést ještě další příklad, kdy ve Všeobecné fakultní nemocnici aplikovaná psychologie pomáhá v komplexní péči o pacienta?
Každému pacientovi Všeobecné fakultní nemocnice, kterého trápí psychické problémy a starosti, může být nabídnuta psychologická péče přímo naším oddělením, nebo kmenovými psychology jednotlivých pracovišť. Dalším konkrétním příkladem mohou být pacienti, u kterých dochází k viditelnému narušení tělesné integrity, tedy pacienti s větším či menším „handicapem“. Pokud je vyčerpána již většina lékařských postupů, může psycholog pomoci s psychickým vypořádáním se s nereálnými přáními pacienta získáním náhledu, v jehož důsledku dochází i k zásadním změnám v prožívání a chování člověka. Takováto péče je časově náročná a dlouhodobá, ale na jejím konci je plnohodnotný život pacienta.
U zdravotnické veřejnosti pravděpodobně stále panuje k možnostem psychologie jistá skepse. Zdá se, že mnozí mají stále tendenci vnímat pacientovu psychiku odděleně a snaží se léčit jen jeho somatické potíže. Proto mi nedá, abych se na závěr nezeptal, jak se dívají na aktivity vašeho oddělení sami zdravotníci?
Máte pravdu, postavení psychologa v péči o pacienty není v našich podmínkách ještě pevně ukotveno. Zkušený psycholog však dokáže svými schopnostmi přesvědčit nejen lékaře, ale i pracovníky ostatních profesí, že má pacientovi co nabídnout. Jako v každé profesi je rozhodující osobnost samotných psychologů. Všeobecná fakultní nemocnice nám dala možnost stát se plnohodnotnou součástí léčebného týmu. Lékaři i zdravotnický personál plně využívají našich možností, protože společným přáním nás všech je spokojený pacient navrácený mezi své blízké.
Zdroj: