Provoz kamerového systému podléhá přísné legislativě!

Odpovědnost za kamerový systém

Podle zákona o ochraně osobních údajů nese právní odpovědnost za osobní údaje získané z kamerového systému zejména správce. Za správce je považován ten, kdo určuje účel a prostředky zpracování osobních údajů (§ 4 odst. j/). Správce může na základě pověření určit k této činnosti zpracovatele, pokud zákon tuto možnost nevylučuje (§ 4 odst. k/). Přesto, že správce na základě určitého právního úkonu určí zpracovatele osobních údajů, nevyvazuje se z mnoha povinností, které jsou dány zákonem. Zákon na ochranu osobních údajů mnohé nejzákladnější povinnosti stanovuje pouze správci. Těmito nejzákladnějšími povinnostmi jsou zejména: oznamovací neboli registrační povinnost (§ 16), práva a povinnosti při zpracování osobních údajů (§ 5), poučení subjektů údajů (§ 11). Jiná ustanovení zákona dávají povinnost správci i zpracovateli, a to zejména při zabezpečení osobních údajů (§ 13).

Proč je záznam z kamer osobním údajem?

Pokud při vyplňování jakékoli žádosti máme uvést rodné číslo, nebude nikdo pochybovat o tom, že s ním předáváme svůj osobní údaj. Tvrdíme-li však, že uchovaný záznam na nosiči informací získaný z kamerového systému je též osobním údajem, může to již mnohým připadat trochu podivné. Vše vychází ze zákonem vymezené definice osobního údaje v § 4 odst. a).

Osobním údajem se rozumí jakákoli informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, lze-li subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat, zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu.

Oznamovací povinnost

U všech kamerových systémů ve zdravotnických zařízeních a bez ohledu na to, zda jde o zdravotnické zařízení provozované podnikajícím subjektem nebo o zdravotnické zařízení provozované státem, je správce kamerového systému v tomto konkrétním oboru činnosti povinen splnit oznamovací povinnost dle § 16 zákona o ochraně osobních údajů. Výjimka je např. možná pouze u objektu, který by jako celek spadal do režimu zákona o utajovaných skutečnostech (zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, § 30, § 33). Podmínky pro uplatnění výjimky z oznamovací povinnosti dle § 18 téhož zákona nejsou však u nemocnic a ostatních zdravotnických zařízení dány.

Oznamovací povinnost se vztahuje nejen na registraci při zahájení provozu kamerového systému se záznamem obrazu (ÚOOÚ registraci provede bez sankce i zpětně), ale vztahuje se i na změnu již registrovaného zpracování. Za změnu se nepovažuje výměna prvků kamerového systému, tedy jeho modernizace. Za změnu se naopak považuje změna doby uchovávání záznamu, přidání dalších kamer nebo například i změna pohledu již instalované kamery. V § 16 odst. 2 jsou taxativně vyjmenovány všechny informace, jež musí oznamovatel při registraci uvést. Mimo identifikační údaje správce je to zejména stanovení účelu zpracování.

Účelem zpracování může být např. ochrana majetku, zvýšení bezpečnosti zaměstnanců, dozor nad manipulací s psychotropními a omamnými látkami, dodržování bezpečnostních předpisů. Dalšími povinnými údaji jsou například popis opatření k zajištění ochrany osobních údajů, způsob zpracování či kategorie subjektů údajů (subjekt údajů = osoba, jejíž osobní údaje jsou zaznamenávány).

Každý, kdo má povinnost provést oznamovací povinnost o zpracování osobních údajů, a tuto si nesplní, se vystavuje riziku postihu za přestupek dle ustanovení § 44 odst. 2, písm. i) s pokutou až do výše 1 milionu korun.

Doba uchovávání osobních údajů

Doba ukládání dat (údajů) je přizpůsobena době odůvodnitelnosti jejich využití, tedy stanovenému účelu. Úřad na ochranu osobních údajů velmi pečlivě vyhodnocuje dobu ukládání dat z kamerových systémů (dále pouze CCTV). Součástí oznamovací povinnosti je i popis způsobu zpracování osobních údajů. U registrace kamerového systému je též nutno vyplnit i dobu ukládání záznamu, což je údaj povinný. Obecně doporučená doba ze strany úřadu je zhruba tři dny.

Doba uchovávání záznamu by měla být přiměřená typu činnosti. U nemocnic a dalších zdravotnických zařízeních lze zřejmě velmi těžko obhájit uchovávání záznamu v délce 60 dnů. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit, aby doba uchování záznamu u všech typů zdravotnických zařízení byla v základní v délce 10 až 14 dnů. Tuto dobu lze odůvodnit takovým způsobem, aby z uvedených důvodů bylo patrné, že kratší doba by mohla zmařit účel provozu kamerového systému. Samozřejmě v odůvodnitelných případech lze "uhrát" i dobu podstatně delší. U delšího času uchování záznamu je dobré zvážit, zda vyšší náklady na záznamové zařízení s vyšší kapacitou nebo snížení kvality záznamu na současném zařízení až na hladinu jeho praktické nevyužitelnosti je v souladu s účelem zřízení kamerového systému.

Tato lhůta se pak samozřejmě nevztahuje na pořízenou kopii potřebnou k uplatnění práv v občanském soudním řízení, v trestním, správním řízení či obdobném řízení (více viz příští článek - vedení administrativy).

Zpracování osobních údajů

U kamerových systémů provozovaných ve zdravotnických zařízeních nelze získané osobní údaje dále zpracovávat. Obrazové záznamy nelze bez právního důvodu dále vyhodnocovat, tedy zejména pořizovat kopie uložených obrazových záznamů pouze za účelem získání podkladů, například pro marketingové účely.

Poučení a informovanost subjektů údajů

Ve zdravotnických zařízeních jsou subjekty osobních údajů především zaměstnanci a pacienti. Tento okruh subjektů by měl být poučen podle § 11. Subjekty údajů se stávají i osoby náhodně přicházející do míst, která jsou ve zdravotnických zařízeních monitorována systémem CCTV s uložením záznamu, jde především o dodavatele služeb a zboží, případně návštěvy pacientů apod. Z logiky věci vyplývá, že náhodně vstupující subjekty údajů nelze ve smyslu zákona poučit. Tyto subjekty musejí být na provoz kamerového systému s ukládáním záznamu upozorňovány příslušnými informačními cedulemi.

Pozn.: Všechny odkazy na paragrafové znění v článku se vážou k zákonu č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, v platném znění, k dubnu 2010.


---

Mgr. Bc. Vladimír Oliberius je znalcem v oboru technické obory různé, odvětví a) technická a jiná bezpečnost osob a majetku, b) bezpečnost měst, obcí a městských částí. Má více než 25letou osobní zkušenost z prvotních úkonů na místech trestných činů, vyhodnocování situace, kontaktů s oběťmi trestných činů. Odborně se zajímá o možnosti a metody při předcházení trestným činům a jiným bezpečnostním rizikům včetně minimalizace jejich následků, zejména z pohledu režimového a technického. Jednou z oblastí, jimž se věnuje, je i komplexní problematika kamerových systémů, a to od návrhu řešení, co do účelnosti a oprávněnosti, s ohledem na omezení vyplývající z různých právních předpisů, včetně registrace na Úřadu pro ochranu osobních dat; dále pak ochrana osobních údajů, administrativní povinnosti a další související opatření.

Zdroj: Medical Tribune