Projekt CRAB - myslete na myelom
Mnohočetný myelom patří mezi vzácnější onemocnění, jde však o druhou nejčastější hematologickou malignitu. V České republice je zachyceno přibližně 400 případů ročně. Tato nemoc se neprojevuje jednoznačně hematologicky a její klinický obraz je velmi pestrý. I to je důvodem, proč u dvaceti procent pacientů je diagnóza stanovena, až když nemoc způsobí ireverzibilní změny. Často jsou nemocní s mnohočetným myelomem i několik let léčeni praktickými lékaři, ortopedy nebo revmatology pro nespecifické bolesti zad, než někoho napadne zaměřit se na myelom.
„Začít s léčbou mnohočetného myelomu v období renálního selhání s nutností dialýzy či nevratného postižení skeletu, kdy už došlo k patologickým frakturám a často i útlaku míchy, je prostě pozdě,“ říká MUDr. Jan Straub z I. interní kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. A nejde jen o vliv komplikací na kvalitu života. Špatný zdravotní stav pacientů na začátku léčby bývá také kontraindikací k podání nových účinných léků a také důvodem, proč až čtvrtina nemocných nemůže dokončit transplantační program.
Pomoci lékařům první linie orientovat se v této problematice má projekt České myelomové skupiny nazvaný CRAB. Toto označení je akronymem složeným z nejčastějších příznaků myelomu (viz tabulku).
Cílem projektu je zlepšit znalosti lékařů prvního kontaktu o počátečních příznacích mnohočetného myelomu a informovat je o klinických a laboratorních možnostech diagnostiky, které mohou sami využít. V neposlední řadě by jim měl přinést informace o zlepšujících se léčebných možnostech a prognóze nemocných.
Postižení ledvin? To nevíme…
V rámci tohoto programu již proběhla telefonická anketa mezi 500 zdravotníky. Osloveno takto bylo 450 lékařů (praktiků, neurologů, ortopedů, diabetologů) a také 50 rehabilitačních pracovníků. Z výsledků šetření vyplývá, že 70 % respondentů se již ve své praxi s nemocným s mnohočetným myelomem setkalo, nejčastěji na tuto otázku odpovídali pozitivně neurologové. Postižení skeletu jako základní projev mnohočetného myelomu správně označily tři čtvrtiny dotázaných. „Zcela však vymizela znalost o souvislosti myelomu a poruch ledvin,“ komentuje J. Straub. Stejně tak jen čtrnáct procent oslovených označilo ELFO (elektroforézu sérových bílkovin) za základní vyšetření vedoucí ke stanovení diagnózy myelomu.
„Samozřejmě máme pochopení pro to, že do ordinací kolegů těchto oborů přicházejí stovky pacientů s vertebrogenním algickým syndromem. Určit, koho z nich je účelné odeslat na cílenější vyšetření, není snadné. Jistě není možné každého, kdo přichází s bolestí zad, ihned posílat na RTG a provádět u něj ELFO. Má to ale smysl u těch pacientů, kteří neodpovídají na léčbu,“ uvádí J. Straub.
V rámci projektu dostalo pět tisíc praktických lékařů leták s s klinickými příznaky mnohočetného myelomu a doporučenými vyšetřeními a informační dopis s kvízem. Dotazníkové šetření proběhlo též mezi pacienty - zde autoři hledali především odpověď na otázku, jak dlouho uběhlo od prvních příznaků do stanovení diagnózy. Počítá se i s přednáškami na odborných fórech a publikacemi v odborném tisku.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 2/2008, strana A16
Zdroj: