Prof. Štourač: Měníme, jak učíme, ne co učíme

Simulační medicína přináší zásadní změnu ve vzdělávání budoucích lékařů. Prof. MUDr. Petr Štourač, Ph.D., MBA, FESAIC, proděkan pro rozvoj a studium v klinických oborech na LF MU a přednosta Ústavu simulační medicíny LF MU, zdůrazňuje, že klíčem k modernizaci není měnit, co učíme, ale jak učíme. Na 48. ročníku Brněnských onkologických dnů představil konkrétní předpoklady pro začlenění simulačních metod, které studentům umožňují získat praktické dovednosti bez rizika pro ně nebo pro pacienty, do kurikula. Zdůraznil nutnost investovat do vzdělávání lektorů a překonat obvyklé překážky, jako je nedostatek financí či personálu, s argumentem, že kvalitní výuka závisí především na metodice a angažovanosti učitelů, nikoli na drahém vybavení.

Simulační medicína mění přístup ke vzdělávání zdravotníků, avšak její zavedení do kurikula s sebou přináší i nemalé nároky. „Když se něco mění – ať už jde o redesign zahrady, nebo změnu na vedoucí pozici –, často to vyvolává úzkost,“ poznamenal prof. Petr Štourač v úvodu své přednášky o změně kurikula a implementaci simulačních prvků do výuky. Podle něj je důležité přistupovat ke změnám promyšleně a připravit vzdělávací prostředí tak, aby simulace přirozeně doplnily tradiční výuku.

„Pokud chceme zavést simulace do kurikula, musejí být garantovány a dostupné pro všechny studenty na všech úrovních vzdělávání, aby si zvykli, že simulace jsou nedílnou součástí jejich studia,“ vysvětluje. Zdůrazňuje však, že simulace nejsou univerzálním řešením. „Simulační modality musejí být zvoleny adekvátně,“ dodává s tím, že pokud simulace zahrnuje také hodnoticí prvek, je nezbytné použít objektivní hodnoticí škály a přizpůsobit tomu celkový přístup k simulační medicíně.

Dalším klíčovým krokem k efektivnímu zavedení simulační medicíny je podle prof. Štourače příprava kvalitních vyučujících. „Mít vyučující s kvalitním lektorským tréninkem je zásadní,“ zdůrazňuje a zmiňuje příklad ze Slovenska, kde již začali s tvorbou standardních operačních postupů pro simulační centra a simulační medicínu. „Naši slovenští bratři a sestry nás v tomto ohledu předběhli,“ říká prof. Štourač, který se účastnil několika setkání na Ministerstvu zdravotnictví Slovenské republiky, kde byl připravován komplexní dokument – jakási „rukověť“ pro implementaci simulační medicíny a standardizaci simulačních center. Podle prof. Štourače by podobný materiál měl vzniknout i u nás. „Takový handbook by nás vedl při zavádění simulační medicíny a definování jednotlivých simulačních center,“ vysvětluje s tím, že přestože simulační centra nejsou absolutně nezbytná, poskytují zásadní podmínky pro efektivní vzdělávání prostřednictvím simulací. „Gratuluji slovenským kolegům a věřím, že se u nás budeme inspirovat,“ dodává. Varuje však, že změna vyžaduje vystoupení z komfortní zóny, což s sebou přináší mnohá úskalí, s nimiž se vzdělávací systém musí vypořádat.

Úskalí simulační medicíny

Zavádění simulační medicíny čelí mnoha překážkám, které však mohou být často jen zástupnými problémy. Jak poznamenává prof. Štourač, běžným argumentem bývá „nemáme na to peníze“. Tento nedostatek prostředků včetně vybavení však podle něj není neřešitelný problém – je-li jasná vize a vědomí, k čemu simulace slouží, lze najít cesty i v omezených podmínkách. To se týká i další z často zmiňovaných překážek – nedostatku trénovaného personálu nebo vhodného vybavení, což ale může být zvládnuto správným plánováním. „Nemáme trénovaný personál? V tom případě na tom pracujme,“ dodává.

Jedním z klíčových aspektů úspěchu je podle prof. Štourače podporující prostředí, což může být výzvou zejména v době personálních krizí. „Kdy můžeme učit? Jen když to provoz dovolí. To je taková oblíbená věta, kterou se snažím nepoužívat, ale pokaždé, když máme personální krizi, se mi to vybaví,“ říká s tím, že vzdělávací proces bývá někdy bagatelizován ve prospěch „chlapácké práce“ přímo u pacienta. Tímto přístupem se však výuka často dostává na vedlejší kolej. „Ta ‚chlapácká práce‘ u pacienta je důležitá, ale vzdělávání také,“ připomíná.

Další úskalí spočívá v samotném přístupu k výuce. „Není to o tom sednout si v noci s kávou a vydržet do rána,“ zdůrazňuje s nadsázkou a vysvětluje, že kvalitní výuka potřebuje aktivní zapojení, a především systematickou zpětnou vazbu. „Jsme za zpětnou vazbu moc rádi, protože nás posouvá, a to i ta negativní,“ říká a zmiňuje, že i když je někdy kritika přísná, její meritum pomáhá odhalit možné chyby v motivaci nebo pochopení základních principů.

Skutečný pokrok podle Štourače přichází až tehdy, když se zpětná vazba stane nedílnou součástí vzdělávání. „Dobře opakované dovednosti s kvalitní zpětnou vazbou vedou k jejich lepšímu zvládnutí,“ dodává a připomíná, že opakování bez nápravy chybných postupů nikdy nepovede ke správnému výsledku. Zpětná vazba tak musí být součástí každého procesu vzdělávání. „Tohle by mělo zaznít na každé přednášce o edukaci,“ míní prof. Šťourač.

Deset let simulační medicíny v Brně

Řadou zmiňovaných úskalí si během uplynulých deseti let prošli i v Ústavu simulační medicíny LF MU. „Když jsme v září 2014 přemýšleli o tom, jak do kurikula implementovat simulační výuku, již tehdy jsme měli na mysli klíčové body, které dnes stále zaznívají: opakování, učení, dovednosti, lektoři, metodika, kurikulum a objektivní evaluace,“ vzpomíná prof. Štourač na počátky, kdy fakulta neměla k dispozici žádné dotace, ale spoléhala se na silnou vizi a mezinárodní inspiraci. Hlavním cílem prý bylo vychovat absolventy lépe připravené pro praxi a přinést fakultě konkurenční výhodu. „A nejen to – chtěli jsme se posunout i v oblasti vědeckého výzkumu,“ dodává.

S postupem času se koncepce simulací rozvíjela. Fakulta se inspirovala od zahraničních odborníků, kteří přinášeli své zkušenosti, a programy simulací se postupně přizpůsobovaly aktuálním potřebám. „Nakonec jsme překreslili náš původní flowchart diagram, který jsme vytvořili na začátku, a zaměřili se více na to, co považujeme za klíčové – objektivizaci a evaluaci,“ popisuje Petr Štourač vývoj Simulačního centra LF MU (SIMU). To je dnes se svými pěti patry, cvičnou nemocnicí vybavenou zdravotnickou a simulační technikou a s vlastním heliportem považováno za nejmodernější simulační centrum ve střední Evropě. Je také jedním z dvanácti plně akreditovaných simulačních center na světě.

V současné době se podle prof. Štourače fakulta orientuje zejména na dlouhodobé udržení moderních dovedností. „Už si dávno nemyslíme, že objektivizace a evaluace jsou tím hlavním. Daleko důležitější jsou jiné prvky, především udržení dovedností a znalostí 21. století, což je to, co je pro medicínu opravdu podstatné,“ říká prof. Štourač a dodává, že přestože objektivní evaluace zůstává důležitá, je to spíše jen „třešnička na dortu“, která se postupně zavádí do některých zkoušek.

Kvalitní výuku zajistí jen kvalitní lektoři

Supermoderní prostředí a dokonalé technické zázemí však podle prof. Štourače není samo o sobě katalyzátorem změny. Tím je především smysluplná změna kurikula. „Pokud vytváříme změnu, nesmí se týkat pouze stavebních úprav. Musí být doprovázena i formální změnou, a to především změnou kurikula a návazností jednotlivých částí, aby to vše dávalo smysl,“ vysvětluje s tím, že zásadní je změna přístupu k výuce – tedy zaměření na to, jak učit, nejen co učit. „To je naše největší výhoda – že se velmi výrazně zaměřujeme na lektory a povzbuzujeme je, aby se s námi stali lepšími učiteli,“ dodává.

Pro efektivní výuku je podle něj důležitější kvalitní metodika a personální podpora než množství místností a technického vybavení. „Kolik máme panáků, není důležité. A vlastně ani jakých panáků, protože výuka je jen tak dobrá, jak si ji sami uděláme,“ říká a zdůrazňuje, že skutečná kvalita vzdělávacího procesu spočívá v aktivním zapojení lektorů a jejich schopnosti používat moderní výukové metody.

Simulační centrum LF MU dnes pokrývá širokou škálu vzdělávacích aktivit na všech úrovních. „Zavedli jsme určitý algoritmus, jak nové předměty přidávat do kurikula a jak vůbec zavádět nové kursy do specializačního i celoživotního vzdělávání zdravotnických pracovníků,“ vysvětluje prof. Štourač. Centrum využívá také moderní nástroje jako virtuální pacienty či open labyrinthy, které jsou integrovány do různých oblastí výuky, například psychiatrie či farmakologie. „Máme systém virtuálních pacientů. Je dominantně založen na dvou platformách, z nichž jednou je akutně.cz, kde mámě více než 200 virtuálních pacientů k volnému použití kdykoli a kdekoli – v bilingvální, někdy i trilingvální formě,“ dodává a zdůrazňuje roli interaktivní a kolaborativní výuky, jako je team-based learning a problem-based learning.

Na této cestě k optimu stále pokračují, a i když mají podle Štourače nástroje, které vyvíjejí na základě svých zkušeností a potřeb, stále nejsou na konci. „Prezentujeme dokonalost, ale já rovnou říkám, že nemáme dokonalý nástroj. Máme nástroje, které se neustále vyvíjejí podle našich potřeb, a jsme ochotni se o ně dělit,“ uzavírá s tím, že vývoj metodiky je nekončící proces.

Low a High Fidelity simulace

Pokud není metodice věnována dostatečná pozornost a nejsou dostatečně dobře vyškoleni lektoři, může se podle prof. Štourače celá pyramida simulačního vzdělávání zhroutit. To se týká už nácviku základních dovedností.

„Určitě znáte simulace s nízkou mírou věrnosti, které se zdají být nejjednodušší. Ale zde se dá pokazit strašně moc,“ varuje Štourač. Význam těchto tzv. low fidelity simulací, zaměřených na nácvik základních úkonů, je tedy nezastupitelný. „Apeluji na to, aby low fidelity simulace byly velmi důležitou součástí výuky, ne jen okrajovou záležitostí,“ dodává.

Pro nácvik složitějších situací fakulta využívá širokou škálu moderních nástrojů od 3D tisku, který usnadňuje práci a snižuje náklady, až po virtuální realitu. Ta nachází uplatnění při výuce haptických dovedností operačních postupů, ale také například při tréninku obtížné komunikace. Neméně důležitou roli hrají simulovaní pacienti, kteří pomáhají studentům získat cenné zkušenosti. Zde se uplatňují nejen aktivní senioři, ale také profesionální herci, například pro simulace v psychologii či při obtížných diagnostických situacích. „Někdy nám hrají simulované pacienty aktivní senioři, což je skvělá skupina, která nám pomáhá například v propedeutice,“ vysvětluje Štourač. Pro sofistikovanější scénáře, kde je kladen důraz na autentičnost reakcí, fakulta využívá profesionální herce, což s sebou přináší i vyšší finanční nároky. „To není aktivní seniorka, nýbrž herečka z divadla Husa na provázku. A ta už rozhodně není levná. Ale všichni jsou skvělí a děkujeme jim, že nám pomáhají,“ dodal.

Na nejvyšší úrovni stojí high fidelity simulace, které se přibližují skutečné klinické praxi a umožňují zdravotníkům procvičit komplexní situace co nejvěrněji. Ačkoli jsou tyto pokročilé simulace velmi oblíbené, Štourač upozorňuje, že jejich hodnota spočívá hlavně v důkladné přípravě a provázanosti s klinickou realitou. „Aby šlo o vážnou hru, a ne jen o pouhé hraní si na něco…,“ varuje.

Simulace mění paradigma vzdělávání zdravotníků

Zapojování simulací do výuky mění podle prof. Štourače celé paradigma vzdělávání zdravotníků. Simulační výuka totiž nachází uplatnění na všech úrovních – od pregraduálního vzdělávání až po celoživotní a specializační kursy pro lékařské i nelékařské profese. „Kam zapojit prvky simulační výuky? Myslím si, že nyní už je naprosto jasné, že kamkoli,“ uvádí Štourač a závěrem připomíná, že alfou a omegou simulačního vzdělávání je zpětná vazba. „To musíme trénovat. I debriefing má svá pravidla a je to řemeslo, které je třeba si osvojit,“ zdůrazňuje.

Na LF MU jsou dnes simulační prvky financovány a implementovány do 170 předmětů a jsou prioritou i ve vzdělávání lektorů. „Vy už jste viděli, jak jsou ty židle plné. V roce 2023 byly tyto židle pouze osm dní neobsazené, což považuji za velmi dobré,“ poznamenává Štourač, když shrnuje efektivitu využití simulačního centra.

Simulace tedy zásadním způsobem mění vzdělávání zdravotníků, neboť jim umožňují nejen bezpečné procvičování dovedností, ale i vysoce realistickou přípravu na klinickou praxi bez přímého zapojení pacientů.