Prof. Hrodek získal Cenu Neuron za medicínu
Sedm českých vědců začátkem prosince převzalo Cenu Neuron za přínos světové vědě. Ocenění uděluje každoročně Nadační fond Neuron. Letošním laureátem za medicínu se stal prof. MUDr. Otto Hrodek, DrSc., zakladatel moderní české dětské hematologie. Jako mladý lékař v roce 1951 nastoupil na II. dětskou kliniku v Praze a už ji nikdy neopustil. „Všechny děti tehdy na leukémii dříve či později umíraly, bylo to strašné,“ vzpomíná. „Snažil jsem se o maximum, bylo mi trapné rodičům stále dokola opakovat, že neumíme děti zachránit. Stále dokola jsem si opakoval, že se to přece musí jednou povést, a tato víra mi dodávala sílu a naději.“ Obklopil se vynikajícími kolegy, zavedl výzkumnou laboratoř, která funguje dodnes, a časem slavil alespoň dílčí úspěchy. „Dostavily se první výsledky, které jsme měřili podle toho, kolik dětí po léčbě přežije pět let – a bylo jich 65 procent.“ Toto číslo se pak v čase stále zvyšovalo. Prof. Hrodek si dodnes pamatuje první dítě, kterému transplantovali v roce 1989 kostní dřeň od vlastního sourozence. Chlapci byl rok a půl, uzdravil se a žije. Dnes jich je odtransplantovaných několik set, ale profesor stále plné uspokojení necítí. „Zažil jsem celou tu éru od mikroskopu, u nějž jsem proseděl celé hodiny, až po genovou terapii. Ale není to stále to, v co doufám, a to je stoprocentní šance na vyléčení, anebo aspoň bez nežádoucích účinků léčby.“ Ottu Hrodkovi bylo dvaadevadesát, když klinika slavila 25 let od první transplantace kostní dřeně. Na velké slavnosti se sešlo mnoho tehdejších dětí, rodičů a lékařů. „Když za mnou rodiče přišli a představovali mi své zdravé děti, tehdy jsem si řekl: I když se to vždy nepodaří, stálo to za to.“
Tři otázky pro prof. Hrodka:
- Pokud byste měl svým studentům předat jedno krédo, které by to bylo?
Doktor neléčí jen fyzické zranění či onemocnění, ale i celou duši. A je až obdivuhodné, co dokáže byť jen jediné slovo útěchy.
- Dokážete odhadnout, kde bude váš obor za 50 let?
Když jsem začínal, byl nejmodernějším vybavením a nejlepším přítelem lékaře mikroskop. Dnešní metody by se nám tehdy zdály jako sci‑fi Julese Verna. Doufám, že vývojové tendence se nezmění a stále budou přibývat kvalitní lékaři a vědci, kteří zasvětí svůj život zdraví pacientů.
- Věříte v něco, co nelze vědecky dokázat?
Použil bych slova z knihy Arthura Conana Doyla: „Jakmile vyloučíte nemožné, všechno ostatní, co zbude, ať je to jakkoli nepravděpodobné, musí být pravda.“
Zdroj: MT