Prodloužil život pacientům s mozkovým tumorem
Gliomy jsou difuzní infiltrativní tumory, které nejsou operativně vyléčitelné a znamenají fatální prognózu. Jejich nejagresivnějším a nejběžnějším subtypem jsou glioblastomy, které mají průměrný medián přežití 12 měsíců navzdory agresivnímu chirurgickému přístupu a agresivní radioterapii a chemoterapii. Nejběžnější terapeutickou strategií pro nově diagnostikovaný glioblastom je maximální chirurgická resekce následovaná souběžnou radioterapií a chemoterapií temozolomidem (obchodní název Temodar). U všech pacientů bohužel nakonec tumor relabuje s fatální prognózou.
Výzkumný tým z Duke University Medical Center v čele s Jamesem Vredenburghem, specialistou na mozkové karcinomy, provedl pilotní studii, kdy vůbec poprvé testovali bevacizumab u mozkového tumoru. Bevacizumab je zatím používán k terapii kolorektálního karcinomu a karcinomu plic.
Pacienti s rekurentními maligními gliomy (stupně III–IV dle WHO) byli ve studii léčeni kombinací bevacizumabu s irinotecanem (inhibitorem topoisomerázy 1). Celkem jich bylo 32, z toho 9 s gliomem stupně III (7 s anaplastickým astrocytomem, 2 s anaplastickým oligodendrogliomem) a u 23 nemocných byl diagnostikován gliom stupně IV (multiformní glioblastom). Adekvátní léčebná odpověď (alespoň 50% pokles zaznamenaný při vyšetření kontrastní magnetickou rezonancí) byla pozorována u 63 % pacientů. Mediánová doba přežití bez progrese byla 23 týdnů u glioblastomu a 30 týdnů u anaplastických gliomů.
Efektivita nové terapie dvojnásobně vyšší
Výsledky fáze II této studie ukázaly, že tato terapie je efektivnější než kterákoli jiná v současné době dostupná léčba. Většina chemoterapeutických procedur určených pro terapii rekurentního glioblastomu je v současné době spojena s tzv. response rate (mírou léčebné odpovědi) 20 % nebo méně, zatímco u zmiňované studie autoři udávají 61% míru odpovědi (míra odpovědi znamená počet pacientů s léčebnou odpovědí proti celkovému počtu nemocných). Dalším běžně používaným ukazatelem je šestiměsíční období bez progrese onemocnění (6mPFS rate), definované jako procento pacientů, u kterých tumor nevykazuje známky růstu po šest měsíců od začátku terapie. Zatímco u komparativních terapií byl u pacientů s glioblastomem zaznamenán 6mPFS rate 15 %, v provedené pilotní studii byl zjištěn 6mPFS rate 30 %, což opět znamená dvakrát vyšší efektivitu experimentální terapie.
„Není však zcela jasné, zda šlo skutečně o zachycení ústupu tumoru daného deteriorací tumorových buněk, nebo zda šlo o maskující vliv selhání hematoencefalické bariéry. Je známo, že například kontrast může při zobrazování magnetickou rezonancí dramaticky ustoupit po nasazení kortikosteroidů, aniž by reálně došlo k signifikantním změnám tumoru. Je možné, že bevacizumab mohl mít podobný efekt, i když autoři snesli silné argumenty proti této eventualitě,“ komentoval výsledky studie Andrew B. Lassman z Memorial Sloan‑Kettering Cancer Center. Podle něj také není jasné, zda irinotecan signifi‑ kantně přispěl k uvedené léčebné odpovědi nebo zda by se bylo stejných výsledků dosáhlo izolovaným nasazením bevacizumabu. „Je třeba provést větší multicentrickou studii, jež by výsledky pilotní studie potvrdila,“ dodal A. Lassman. Tato velká studie již v současné době probíhá.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 16/2007, strana C2
Zdroj: