Proč uspěla i selhala vakcína proti HIV?
Výsledky největšího testu vakcíny proti viru HIV byly v roce 2009 hodnoceny jako rozporuplné. Na jedné straně to byl první test, v kterém se podařilo dosáhnout určitého statisticky významného pozitivního výsledku. Na druhé straně byl tento efekt výrazně slabší, než autoři studie označované jako RV144 očekávali.
Na mezinárodní konferenci v Bangkoku nyní autoři studie prezentovali data vysvětlující polovičatý výsledek vakcinace. Jsou založena na analýzách vzorků odebraných více než 16 000 thajským dobrovolníkům očkovaným dvěma vakcínami, z nichž každá při samostatném testování selhala a proti infekci virem HIV nechránila. Jako primer byla ve studii RV144 použita vakcína francouzské firmy Sanofi Pasteur, označovaná jako ALVAC‑HIV vCP1521 a obsahující několik proteinů viru HIV. Jako booster byla použita vakcína australské firmy VaxGen označovaná jako AIDSVAX a obsahující povrchový protein obalu viru HIV.
Srovnání výsledků vyšetření krve očkovaných dobrovolníků, kteří se nakazili virem HIV, s krví očkovaných dobrovolníků, již infekci vzdorovali, ukázalo několik zásadních rozdílů. Pro úspěšně očkované dobrovolníky byla typická odpověď v produkci imunoglobulinu G reagujícího s vnějšími proteiny virového obalu, konkrétně s částí označovanou jako V2 smyčka. Přítomnost těchto imunoglobulinů snižovala riziko nákazy o 43 procent.
Naopak, neúspěšně očkovaní dobrovolníci, kteří se nakazili virem HIV, produkovali ve zvýšené míře protilátky z třídy imunoglobulinů A reagující s jinými částmi bílkovin vnějšího obalu viru HIV. Produkce těchto IgA zvyšovala riziko nákazy o 54 procent. Riziko infekce však nebylo větší než u neočkované populace. Význam reakce protilátek s V2 smyčkou pro ochranu před infekcí dokazuje i vyšetření viru HIV, jímž se nakazili neúspěšně očkovaní dobrovolníci. Tento vir vykazuje mutaci, která mění právě V2 smyčku povrchových obalových proteinů.
Zdárně pokračuje i výzkum „elitních neutralizátorů“ – tedy lidí produkujících v odezvě na nákazu virem HIV protilátky schopné neutralizovat široké spektrum virů HIV‑1. Pokud by se podařilo vyvolat produkci takových „univerzálních“ protilátek pomocí vakcíny, byl by její účinek prakticky zaručen. Charakteristika těchto protilátek a odhalení epitopů virových proteinů, na něž „univerzální“ protilátky působí, jsou však velmi složité.
V poslední době se podařilo nalézt a charakterizovat hned několik typů protilátek s „univerzálním účinkem“. Řada z nich reaguje s různými epitopy vnějšího obalového virového proteinu označovaného jako gp120. Mezi těmito epitopy jsou části proteinu gp120, které zajišťují vazbu viru HIV na molekuly CD4 na povrchu leukocytů. Pozoruhodné je, že některé z „univerzálních“ protilátek se vážou i na V2 smyčku.
-------
Prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc.
Medical Tribune
Zdroj: Medical Tribune