Proč společné postgraduální vzdělávání v pediatrii

Česká pediatrická společnost (ČPS) reaguje na akce praktických lékařů pro děti a dorost, kteří se brání návratu ke společnému popromočnímu vzdělávacímu programu. Následující text vysvětluje genezi vzniku dvou současných pediatrických atestací a naznačuje dopad zachování současného stavu na péči o děti a dorost v ČR.

Po roce 1989 bylo zřejmé, že primární péči pro děti budou zajišťovat praktičtí lékaři pro děti a dorost (PLDD) v rámci soukromých praxí. To vyžadovalo vznik funkční profesní organizace, která tradičně sdružuje lékaře v primární péči ve vyspělých zemích. Česká pediatrická společnost ČLS JEP (ČPS) si byla vždy vědoma odlišností primární a nemocniční péče a zprostředkovala vzniklému „sdružení“ PLDD kontakt se zahraničními kolegy. Ti předávali českým lékařům zkušenosti s budováním privátních praxí. Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost (SPLDD) významně pomohlo při transformaci primární péče o děti a dorost. V roce 1997 byla v rámci ČLS JEP založena i Odborná společnost praktických dětských lékařů (OSPDL). Oba subjekty se staly důležitými partnery pro zdravotní pojišťovny i resort MZ ČR. Byly úspěšné při řadě jednání, při kterých se podařilo prosadit důležité změny včetně ekonomického chodu soukromých ordinací.

Komunikace mezi ČPS a SPLDD začala sice váznout, ale přesto v 2002 vznikla dohoda o společném pětiletém popromočním curriculu. Začátkem roku 2003, kdy Poslanecká sněmovna ČR projednávala zákon o postgraduálním vzdělávání, vedení SPLDD a OSPDL prosadilo za vydatné podpory „parlamentní lobby“ návrh na samostatné curriculum pro PLDD, a to zcela bez konzultací nebo alespoň informování ČPS. Vznikl samostatný vzdělávací program pro PLDD se zkrácenou dobou vzdělávání a samostatnou atestací. Jeden obor byl rozdělen na dvě části. Absolventi vzdělávacího programu pro PLDD, kteří atestují po zkráceném curriculu na Katedře praktického lékařství pro děti a dorost IPVZ Praha, sice mohou pracovat jako PLDD v soukromých ordinacích, ale nemohou pracovat jako lékaři na dětském lůžkovém oddělení nemocnic v ČR ani EU. Naopak absolventi pětiletého curricula dětského lékařství nemohou přestoupit do primární péče, protože si musejí nejdříve „doplnit vzdělání“ v ordinaci PLDD a absolvovat atestaci z PLDD. Ironií je, že v zemích EU kromě ČR mohou ihned převzít soukromou pediatrickou praxi. Samostatné curriculum PLDD tak zbytečně a nesmyslně omezuje lékaře se zájmem o práci v péči o děti a dorost a vytváří zmatky a nejasnosti v kompetencích. České popromoční vzdělání praktických pediatrů představuje světový unikát, který zahraniční kolegové nemohou pochopit.

Lékaři v primární i nemocniční péči o děti stárnou a mladých lékařů je poskrovnu. Průměrný věk PLDD již dosáhl 58 let. Rozdělení na dvě atestace vedlo k významnému poklesu zájmu absolventů lékařských fakult o pediatrii, protože se obtížně rozhodují mezi dvěma vzdělávacími programy nutícími je ihned po promoci do rozhodnutí, ve které sféře péče o děti budou pracovat. Doufejme, že zvítězí zdravý rozum, který umožní společné pediatrické vzdělávání v souladu se vzdělávacími programy v EU. Kromě významného zvýšení platů v pediatrii to je jedna z mála šancí, jak zvýšit zájem absolventů lékařských fakult o práci s dětmi. Bohužel vedení SPLDD a OSPDL organizuje řadu mediálních akcí, ve kterých zcela nepravdivě tvrdí, že společné vzdělávání ohrožuje zdravotní péči o děti v ČR. Petiční akce a zatahování rodičů do ryze odborné diskuse kolem vzdělávání považuje nejen ČPS, ale i mnozí PLDD za účelové, matoucí a neetické. Navíc to vede k zneklidňování laické veřejnosti až na úrovni poplašné zprávy. Vedení PLDD publikovalo řadu nekritických a rozpaky budících textů, ve kterých zástupci PLDD zdůrazňují vysokou úroveň PLDD a zpochybňují úroveň nemocničních pediatrů, viz první stranu deníku Dnes z 20. 5. 2015 „Dětských lékařů bude víc. Ale horších, tvrdí lékaři“ nebo na třetí straně „Reakci na očkování poznáte jen v terénu“. Jedná se o jednostranné, tendenční a nepravdivé informování veřejnosti. Již začátkem roku 2015 jsme požádali vedení SPLDD, aby v časopise Vox otisklo „Otevřený dopis výboru ČPS“ adresovaný všem PLDD, ale „dopis“ nebyl přijat do tisku. Mnozí kolegové z řad PLDD ani nevědí, v čem uměle vyvolaný konflikt mezi ČPS a SPLDD spočívá.

Považujeme za nutné upozornit, že jsme nikdy nezpochybňovali význam a práci PLDD. Dětské lékařství je celosvětově vnímáno jako jeden ze základních lékařských oborů. Popromoční příprava v pediatrii probíhá na celém světě převážně na dětských odděleních a obvykle trvá pět let, v Rakousku dokonce šest let. Lékaři, kteří se chtějí po promoci profilovat jako pediatři, by měli široké spektrum znalostí získat na funkčním lůžkovém oddělení příslušně personálně i přístrojově vybaveném, ale musejí se seznámit i s prací v oblasti primární péče. Je třeba diskutovat, jaké znalosti má rezident získat pobytem na neonatologii, chirurgii, intenzivní péči, dětské gastroenterologii, dětské kardiologii, dětské nefrologii, dětské endokrinologii, dětské alergologii a imunologii, genetice a jaké v primární péči. A samozřejmě zůstává i potřeba dalšího celoživotního vzdělávání.

Společným vzděláváním nic neztrácíme, jen potřebujeme zajistit uznávání dosud absolvovaných atestací a licencí. Argumenty vedení PLDD, že si zahraničí chce vzít příklad ze zkráceného modulu PLDD v ČR, neodpovídají realitě. To nám potvrdili kolegové v Rakousku, Německu, Nizozemsku i vedoucí pracovníci na úrovni organizací EPA/UNEPSA a European Academy of Paediatrics na letošním kongresu Europaediatrics v květnu 2015 ve Florencii. Také konstatování, že vzdělávání pediatrů v primární péče o děti a dorost v ČR je lepší než v zahraničí, je fikcí. Jen obtížně lze předpokládat, že zkrácené curriculum umožňuje výchovu vzdělanějších lékařů, než jsou pediatři v zahraničí, kteří absolvovali pěti‑ až šestileté curriculum. U našich sousedů je také běžné, že si pediatři v primární péči doplňují vzdělání ve vybraných subspecializacích. A hlavně – servis, který poskytují svým dětským pacientům zahraniční kolegové, se dost liší od našich PLDD (běžné je mimo CRP i vyšetření krevního obrazu, základní laboratorní vyšetření, mikroskopie a dip‑slide kultivace moče, často i sonografie a další). To ovšem není vina našich PLDD, takové vybavení ordinace je finančně náročné a provedená vyšetření se u nás jen těžko „nasmlouvají“ se zdravotními pojišťovnami.

Bohužel, zkrácené postgraduální vzdělávání neumožňuje mladým PLDD nástavbové vzdělávání v žádné pediatrické subspecializaci. Vedení PLDD by nemělo šířit informace, že naši kolegové v oblasti primární péče o děti jsou vzdělanější ve srovnání se zahraničím nebo s našimi nemocničními pediatry. Selským rozumem si lze jen těžko představit, že zkrácené curriculum může vést k lepším znalostem. Vždyť atestace z PLDD nestačí ani k práci na běžném okresním dětském lůžkovém oddělení, natož k uplatnění v EU. Naopak řada českých pediatrů s atestací po pětiletém curriculu úspěšně pracuje v zahraničí na lůžkovém oddělení nebo v soukromé praxi, zatímco starší sekundář nebo primář lůžkového oddělení u nás nemůže „pro údajnou nekompetentnost“ pracovat v primární péči. Nejdříve se musí učit u kolegů, které kdysi sám učil.

Při rozdělení české pediatrie na dvě části hrála nepochybně roli i snaha, aby nemocniční pediatři nemohli získávat soukromé praxe. V současné době je v ČR naprostý nedostatek mladých PLDD, takže je ohroženo předávání praxí i zdravotní péče o děti. Přitom sami PLDD nejsou schopni vlastními silami vychovat ani polovinu PLDD, které potřebujeme pro udržení kvalitní zdravotní péče o děti v ČR. Zřejmě spoléhají na pomoc dětských oddělení, ale přitom svým chováním nepřispívají k vyššímu zájmu mladých lékařů o práci s dětmi. Je třeba i připomenout, že naprostá většina PLDD složila původní společnou atestační zkoušku z dětského lékařství.

Současný postgraduální systém vzdělávání je pro mnohé mladé pediatry špatně průchodný. Navrhované spojení vzdělávacího programu nemocniční a primární pediatrie je šancí pro zvýšení počtu kvalifikovaných dětských lékařů, naopak lpění na „samostatné atestaci“ pro primární péči znamená zásadní generační problém a budoucí nedostatek PLDD i nemocničních pediatrů. Nikdo nemluví o rušení primární péče pro děti a dorost, pediatrie pečuje o věkovou skupinu od narození do 19 let a představuje jeden medicínský obor, o děti by měli pečovat lékaři mající znalosti a atestaci z oboru pediatrie v celé šíři. Opětné sloučení v atestační rovině znamená významné zkvalitnění vzdělání a rozhodně nepředstavuje žádné riziko pro existenci ani práci praktických lékařů pro děti a dorost. Členové výboru ČPS se opakovaně účastnili jednání s vedením SPLDD a OSPDL, bohužel zcela marně se snažili předkládat kompromisní návrhy na řešení. Chceme také upozornit, že ať již budoucí postgraduální vzdělávání bude mít jakoukoli podobu, nijak se netýká současných PLDD, ale pouze studentů lékařských fakult, na jejichž zájmu o pediatrii závisí budoucí úroveň zdravotní péče o děti a dorost v ČR. A my všichni se musíme snažit nekomplikovat jejich snahu o profesní zařazení.

Závěrem citace z Otevřeného dopisu pro PLDD: „Hledejme vše, co nás spojuje, a respektujme, co nás rozděluje. Společným zájmem je zdraví dětí a dorostu v ČR.“

Zdroj: Medical Tribune