Proč se lékařům nechce na „vejminek“

Neznám doktora, který by odešel do důchodu v den, kdy na něj má nárok, shodují se lékaři napříč obory. Co vede lékaře k tomu, že pracují dlouho do důchodového věku? Jsou to pouze peníze? Lékaři se soukromou praxí jsou dnes ve složitější situaci než lékaři‑zaměstnanci.

Jako u „podnikatelů“ tvoří jejich vyměřovací základ pro důchod pouze určité procento jejich zisku. „Dříve to bylo jen 30 % a dnes je to 50 % zisku před zdaněním. Předpokládá se, že zisk fyzické osoby není vždy jejím příjmem,“ poznamenává daňový poradce Pavel Vítek. Podle něj může být východiskem možnost stanovit si vyměřovací základ dobrovolně vyšší.

„To však v této době vzhledem k chystané reformě důchodového systému vidím jako nejistou investici a rozhodně bych doporučil spíše se na důchod připravit formou komerčního připojištění klidně u více než jednoho pojistitele. Pro lékaře s většími příjmy je vhodné investovat i do jiných investičních nástrojů,“ radí.

Ani lékaři nevidí dobrovolné navýšení vyměřovacího základu jako šťastné řešení. „Pro soukromníky je jediná racionální možnost platit si soukromé důchodové pojištění, které nemá přímou vazbu na zisk. Ale aby to vůbec mělo smysl, musí si soukromý lékař ukládat poměrně velké peníze. Je otázka, kolik soukromých lékařů si na to vydělá,“ píší lékaři na webu MT. Podobný názor má také olomoucký praktický lékař Igor Mazoch.

„U člověka samostatně podnikajícího se předpokládá, že si na důchod vydělá sám. Avšak bylo to v uplynulých letech vzhledem k příjmům soukromých praxí vůbec možné? Vždyť nejdříve bylo nutno privatizovat vybydlené praxe, postavit je na nohy, investovat do nich a pak si kromě živobytí šetřit na důchod; myslím si, že to nebylo většinou možné. Lékaři investovali do svých praxí s tím, že si jejich prodejem zajistí finance na stáří. Jenže komu je prodat a za kolik? Mnozí soukromí lékaři jsou proto nuceni trávit stáří v ordinaci.

Málokdo si dobrovolně sníží svůj životní standard na hranici chudoby.“

Dokončení na str. A5

Podle předsedy Sdružení ambulantních specialistů (SAS) MUDr. Zorjana Jojka není korektní očekávat, že samostatně pracující lékař, jenž odvádí ze svého příjmu daně, zdravotní a sociální pojištění, si na svůj důchod ušetří ze zbylého čistého přijmu. „Čisté příjmy soukromých lékařů jsou podle mých informací významně nižší, než aby to stačilo na jejich plné zajištění v době důchodu,“ poznamenává Jojko a dodává: „Vadí mi, že například při oficiální komunikaci o Seznamu výkonů je slovo zisk až dosud vlastně zakázané a při tvorbě kalkulací výkonů se s ním vůbec nepočítá. I v řešení důchodů nejen soukromých lékařů by to jistě pomohlo.“

Lékaři se soukromou praxí se občas setkávají s názorem, že si mohou užívat důchodu z peněz z prodané praxe. Jenže: „Soukromým lékařům jejich praxe nijak nepadají do klína. Musejí si je nejdřív koupit nebo zřídit, následně finančně udržovat a rozvíjet, a teprve pak je někdy mohou za v ČR velmi nejistých a komplikovaných podmínek možná prodat. Chci říci, že na soukromou praxi ve smyslu její potencionální prodejnosti je třeba se dívat jako na jakoukoli jinou investici v jistém smyslu rovnocennou ukládání peněz do akcií nebo spekulacím na burze. A každá investice se někdy může a jindy vůbec nemusí vyplatit. Provozování soukromé lékařské praxe v ČR s jejím následným prodejem tedy rozhodně neznamená jistotu ‚užívání si důchodu‘,“ uzavírá předseda SAS.

Peníze však nejsou vždy tím rozhodujícím motivem. Ing. František Elis, který lékařům radí s prodejem soukromých praxí, říká: „Moje zkušenost je taková, že lékař provozuje praxi potud, pokud mu to zdraví dovolí, a peníze v tom nehrají rozhodující roli. Část z nich končí proto, že si chtějí užít vnoučat či z jiných osobních důvodů. Z mého pohledu je zásadním faktorem pro rozhodování, zda ukončit činnost nebo odejít do důchodu, zdraví a prestiž profese, nikoli peníze. Po odchodu do penze se z pana doktora Nováka stane pan Novák.“

Podle zkušeností Ing. Elise se především lékaři dřou v práci do úmoru, lékařky jsou soudnější a odcházejí na odpočinek dříve. „Lékař se asi hůř vypořádává s onou ztrátou prestiže. Navíc profese je natolik náročná po odborné stránce, že mnoho z nich se věnovalo výhradně práci, neměli čas na koníčky, a nemají se tedy v důchodu na co těšit. U lékařek‑žen bych si dovolil tvrdit, že dřívější ukončení podnikání souvisí i s větší únavou související se starostí o domácnost.“

V kolika letech je lékař starý? Lékaři v důchodovém věku zachraňují také provoz mnoha nemocničních oddělení. Pracují naplno, s přesčasy, nočními službami, víkendy. Taková praxe není běžná jen u nás, ale také v zahraničí, například v Německu. V roce 1993 zavedli němečtí zákonodárci legislativu ustanovující lékařům povinný odchod do důchodu v 68. roce věku. Vláda tak chtěla předejít nadměrnému počtu lékařů a dát prostor mladým. Penzisté tak směli léčit pouze soukromé pacienty, nikoli ty, jejichž péče je hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Před dvěma lety Němci tento zákon zrušili, předpovědi, že lékařů bude nadbytek, se nepotvrdily. Na malých městech a na venkově je jich naopak málo. Třetina německých lékařů odešla ze zdravotnictví, velká část z nich odešla za prací do zahraničí.

Nevyšly ani předpoklady, že mladí lékaři odkoupí od svých kolegů v důchodovém věku praxe. Obávají se totiž velkého finančního rizika a dlouhé pracovní doby.

Němci očekávají, že v příštím roce bude chybět 41 000 lékařů. Zrušení věkového limitu pro odchod lékařů do důchodu podle německé lékařské komory tento problém nevyřeší, pouze ho oddálí. Varuje přitom, aby nepracovali v důchodovém věku pouze pro peníze, pokud nejsou zcela zdrávi.

„Měli by podstupovat podobné pravidelné lékařské kontroly jako například piloti nebo strojvůdci,“ vyzývá německá lékařská komora.

Měla by existovat podobná doporučená věková hranice i u nás? Měli by starší lékaři vzhledem k náročnosti jejich práce podstupovat pravidelné lékařské prohlídky? Na dotaz Medical Tribune odpovídá MUDr. Roman Kraus, místopředseda Asociace nemocnic České republiky a ředitel FN Brno: „Nemyslím si, že by měla být nějaká rigidní horní hranice odchodu do důchodu pro lékaře. Mám v nemocnici takové, kteří i ve věku daleko nad 65 let vykonávají svoji práci nad sto procent. Moc bych prosil, aby EU nevytvořila další nesmyslný normativ. Nevím o žádném případu, kdy v mnou řízené nemocnici kdokoli včetně lékařů pracoval déle jen proto, že je nedostatek pracovníků na trhu práce,“ poznamenává ředitel Kraus a dodává:

„Většinou je to tak, že lékaři, aspoň ti staří, nevědí, co by jiného dělali, než to, co celý život. Určitě by všichni, nejen lékaři, měli podstupovat od určitého věku pravidelné lékařské prohlídky, v zájmu jejich vlastního zdraví a včasného záchytu onemocnění.“

Iva Bezděková

Zdroj: Medical Tribune