Proč pojišťovny hradily předražené defibrilátory
Mezi odbornou veřejností se už delší dobu vědělo o tom, že úhrady kardioverterů byly v uplynulých letech vysoko nadsazené. Pojišťovny za toto zboží platily z veřejného zdravotního pojištění nemocnicím podstatně více, než musely. Díky analýze ministerstva financí, na které spolupracovala také redaktorka Medical Tribune, má veřejnost poprvé možnost seznámit se s konkrétními čísly, která to dokladují. Vyplývá z nich například, že tentýž kardioverter vykázala ve stejném období jedna nemocnice pojišťovně za více než milion korun a jiná o půl milionu levněji.
Pracovní skupina ministerstva analyzovala nákupy nákladné techniky kardiostimulátorů a kardioverterů v nemocnicích v letech 2009 až 2013. Za toto období vykázaly nemocnice zdravotním pojišťovnám za nákup kardiostimulátorů, defibrilátorů, elektrod a chlopenních náhrad celkem 12,6 miliardy korun. Analýza prokázala, že pojišťovny držely maximální úhrady kardioverterů po dobu pěti let zbytečně vysoké, ačkoli měly k dispozici informace o tom, že tentýž přístroj umějí nemocnice nakoupit podstatně levněji. Pojišťovny v uplynulých letech nehlídaly obvyklé tržní ceny těchto nákladných prostředků a zareagovaly až poté, co tento problém začal šetřit Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ).
V roce 2009 byly např. pojišťovny ochotny zaplatit za dvoudutinový defibrilátor Lumax 540 až 1 245 000 korun (maximální číselníková cena defibrilátoru). Zatímco FN Olomouc vykázala za tento přístroj téměř maximální cenu, IKEM tentýž přístroj vykázal jen za 859 000 korun. Pojišťovna tak z přehledu vykázané péče musela vědět, že zmíněný kardioverter umějí některé nemocnice nakoupit podstatně levněji. Přesto nezareagovala na aktuální ceny na trhu a dále ponechávala v číselníku maximální úhradu ve výši 1,245 milionu korun za jeden defibrilátor.
Z analýzy MF vyplývá, že pojišťovna nechávala nemocnice vykazovat nákladné kardiologické zdravotnické prostředky za maximální ceny, ačkoli cena tržní byla mnohem nižší. Z vývoje maximálních cen (VZPmax) za defibrilátor Lumax 540 od července 2008 do září 2013 je patrné, že od roku 2008 do roku 2010 nechávala VZP v číselníku vysokou maximální úhradu a tu snížila výrazněji až v době, kdy tento problém šetřil NKÚ kontrolní akcí v roce 2013. (Pozn. red.: Zatímco od 1. 7. 2008 byla VZPmax u tohoto typu defibrilátoru 1 245 000 Kč, od 1. 7. 2010 VZP úhradu nepatrně snížila na 1 120 500 Kč; v dalším období od 1. 7. 2011 klesla VZPmax na úroveň 740 000 Kč a následně se od 1. 9. 2013 snížila až na 280 000 Kč.)
Z uvedeného je patrné, že maximální cena byla po dobu mnoha let stanovena jako extrémně nadhodnocená a teprve v současné době se její nastavení blíží reálné hodnotě. Minulé vedení VZP by tedy mělo odpovědět na dotaz, proč pojišťovna ponechávala po dobu pěti let v číselníku takto vysoké úhrady nákladné zdravotnické techniky a jak je možné, že teprve před dvěma lety se úhrady začaly blížit reálné ceně.
Pokles cen defibrilátorů se přitom nedá vysvětlit podobnými argumenty jako u běžného spotřebního zboží. „V těchto případech nemohl hrát roli kurs koruny, inflace ani argument jako u mobilů. V tomto případě se nejedná o hromadnou, zvyšující se výrobu jako např. u mobilů, kde v stotisícových až milionových sériích lze cenu výrazně snížit. Defibrilátory se pohybují v řádu tří tisíc kusů ročně pro celou ČR a není patrný žádný extrémní nárůst,“ uvedl člen pracovní skupiny Ing. Petr Sláma, který analýzu dat provedl.
Stejný defibrilátor ve stejném čase každé pojišťovně jinak
Vykazování cen defibrilátorů ukázalo ještě na jednu absurditu. Některé nemocnice vykazovaly v jednom měsíci za stejný produkt různým pojišťovnám různé ceny. Například FN Královské Vinohrady vykázala v červnu 2010 za defibrilátor SECURA VR Všeobecné zdravotní pojišťovně 700 000 korun za kus, kdežto pojišťovně ZPMV za tentýž přístroj ve stejný měsíc 1 150 000 Kč. Podobný postup opakovala nemocnice i v listopadu téhož roku akorát s tím rozdílem, že přemrštěnou cenu účtovala pojišťovně OZP. Šlo navíc o nákupy defibrilátorů od stejného dodavatele. Otázkou tedy zůstává, jak je možné, že přímo řízená nemocnice vykazuje použití jednoho typu defibrilátoru u pacientů různých pojišťoven za výrazně odlišné ceny.
Nadsazené ceny od pojišťoven – prostor pro neprůhledný přivýdělek nemocnice
Nadhodnocené maximální ceny kardioverterů pak poskytovaly prostor pro tzv. šedé bonusy nemocnic. Například FN Královské Vinohrady nakoupila v roce 2010 defibrilátor COGNIS za 511 000 Kč za kus, ale pojišťovně vykázala 850 000 Kč za kus. O rok později dokázala nemocnice nakoupit přístroj ještě levněji – jen za 255 000 Kč za kus, kdežto pojišťovně vykázala stále 850 000 Kč za kus.
Více jsme o systému bonusů v nemocnicích psali v MT 1/2015 (viz K čemu slouží vratky v nemocnicích? A jsou legální?).
Zdroj: Medical Tribune