Proč měnit dobře fungující systém očkování?
Na toto přísloví jsem si vzpomněl na jednání u kulatého stolu pořádaném poslancem PharmDr. Petrem Fifkou na téma očkování lékárníky a stomatology. Předcházelo schůzi Výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny, který měl projednat novelu zákona č. 258/2000 Sb. Tu předložil tehdejší ministr Vojtěch už v prosinci 2021 jako časově omezené řešení umožňující v době pandemie navýšit očkovací kapacitu tím, že přechodně umožní do konce roku 2022 očkovat proti covidu‑19 lékárníkům a stomatologům. Dnes už návrh postrádá význam, ale místo aby byl stažen, měl se poslaneckým pozměňovacím návrhem jeho původní smysl zásadně změnit a umožnit trvalé očkování proti chřipce a covidu‑19 lékárníky a stomatology. V diskusi se ukázalo, že vůbec nejde o stomatology a covid‑19, ale o lékárníky a chřipku. A všem musí být jasné, že nejde jen o chřipku, ale je to první krok v přesunutí veškeré vakcinace do lékáren. U stolu seděli všichni zásadní hráči v oboru lékárenství i zástupci farmaceutického byznysu, ale nebyl pozván nikdo z vedení České vakcinologické společnosti a dalších klíčových organizací lékařských odborností zabývajících se očkováním ani zástupce České lékařské komory. To determinovalo vývoj debaty. Zastánci očkování lékárníky argumentovali tím, že v řadě zemí včetně několika v EU to již funguje, a tím, že máme nízkou proočkovanost proti chřipce, kterou očkování poskytované lékárníky může zvýšit. Riziko snížení bezpečnosti a kvality péče v oblasti očkování a s tím spojené další oslabení důvěry veřejnosti v očkování bylo bagatelizováno.
Není účelem tohoto textu vyjmenovat všechny argumenty, proč by lékárníci očkovat neměli – jsou vyčerpávajícím způsobem popsány ve společném stanovisku odborných a profesních lékařských organizací adresovaném ministrovi a poslancům, které přispělo k tomu, že bylo projednávání novely přerušeno. Vypíchnu jen největší absurditu návrhu. Lékárník po absolvování krátkého kurzu může nejen očkovat, ale také dohlížet na očkování, které provádí lékárník bez kurzu, což mu dává větší kompetenci než lékaři bez atestace, jenž v ČR samostatně očkovat nesmí. Je dobře, že novela parlamentem neprošla a diskuse o tom, zda mají lékárníci v ČR očkovat, se vrací na ministerstvo zdravotnictví. Jistě o tom můžeme vést dlouhé debaty, ale je k nim důvod? Angličané říkají: Když to není rozbité, nespravuj to. Myslím, že to přesně vystihuje naši situaci. Česká republika má velmi dobře fungující systém očkování, který je odborně na nejvyšší možné úrovni a je hodnocen jako jeden z nejlepších v Evropě. Pokud ho chceme měnit, měli bychom mít opravdu pádné důvody. Jediný problém, který máme s proočkovaností proti chřipce, takovým důvodem není. Nespočívá v nedostatečné očkovací kapacitě ani v neochotě lékařů očkovat, ale v nezájmu obyvatelstva o toto očkování a v podceňování rizik spojených s chřipkou. Řešení existuje a spočívá v komplexu opatření, která jsme připraveni ministerstvu navrhnout. Veďme tedy debatu hledající skutečná řešení, jak zvýšit proočkovanost proti chřipce, nikoli o tom, jak zahájit destrukci jinak výborně fungujícího systému.