Proč mají poplatky ve zdravotnictví svou cenu

Fajkuse to rozhořčilo a od té doby bral 500 Kč od každého. Za pár let ve stejné restauraci zaslechl opět úryvek rozhovoru: „Ten doktor Fajkus se strašně zlepšil. Já teď k němu chodím. Je sice velmi drahý, ale to je tím, že má holt zkušenosti z pražské kliniky…“ 

Je to podobné starému vtipu. Dotaz na Rádio Jerevan: Jaké má být české zdravotnictví? 

Odpověď: Nejlepší, pro všechny a zadarmo. Ale… Pokud je pro všechny a zadarmo, nemůže být nejlepší. Pokud je pro všechny a nejlepší, nemůže být zadarmo. A pokud je nejlepší a zadarmo, nemůže být pro všechny…

Vzpomínáte si na film pro pamětníky U pokladny stál? Pak si určitě vybavíte závěrečnou scénu, kdy se sekční rada po zákroku ptá Vlasty Buriana - Rozrucha: „A je to na pojišťovnu?“ Burian - Rozruch odpovídá: „Jste nezaměstnaný? Máte chudinské potvrzení? Nemáte? Tak dostanu 250 Kč.“ To velmi dobře ilustruje zdejší zdravotně-sociální systém před rokem 1948, který vycházel z Albertova-Nedvědova systému a byl tehdy nejvyspělejší ve střední Evropě. Tento systém úspěšně převzaly okolní země, např. Rakousko. Byla to jistá obdoba pokladenského systému. Jednou za čtvrt roku jste dostali od lékaře fakturu a zaplatili ji. Potom jste s touto fakturou šli na pojišťovnu, která vám ji celou nebo alespoň část z ní proplatila. Byla to znamenitá kontrola výkonů vykázaných lékařem či zdravotnickým zařízením. Dále to sloužilo i jako sociální síť - výše vráceného doplatku se řídila vaším příjmem. Zaměstnavatel vám navíc dával na čtvrt roku poukázku na léčbu, v Rakousku to ostatně u některých firem platí dodnes, a to i pro celou rodinu - další možný regulační systém.      

Bohužel zákon z roku 1951, který dodnes straší v hlavách pacientů a najmě politiků, to všechno smetl. A obávám se, že dnes už by na systém platný v Rakousku dodnes nepřistoupili ani pacienti, ani lékaři, ani politici - o ministerstvu nemluvě.

Jako zajímavý doklad doby připojuji účet za své narození, tedy přesněji za porod mé maminky. Všimněte si, že dovoz sanitním vozem byl pouze do nemocnice, platil se jen pobyt a maminka, chuděra, ležela ve III. třídě, přestože byla manželkou lékaře z Baťovy nemocnice.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 3/2008, strana B2

Zdroj: