Proč léčit již středně těžkou RA intenzivně – včetně biologik?

Od 10. do 13. června 2015 hostil Řím 16. výroční zasedání EULAR, největší revmatologické odborné akce v Evropě. Do Fiera Di Roma Exhibition Centre se sjelo na 14 000 lékařů, vědeckých pracovníků a dalších odborníků ze 120 zemí světa, pro které byl přichystán velmi bohatý odborný program. Kromě jiného se na kongresu diskutovalo i o prospěšnosti intenzifikace léčby u pacientů v časnějších stadiích revmatoidní artritidy.

„Data potvrzují nutnost dalšího snížení hranice pro zahájení intenzivní léčby revmatoidní artritidy. Přesto je v některých zemích nasazení biologické léčby vázáno až na dosažení stadia těžké formy onemocnění. Pacientům tak hrozí nevratné poškození kloubů v důsledku podléčenosti, protože již nízká až střední aktivita RA je stejným rizikovým faktorem budoucí potřeby chirurgického výkonu v oblasti kloubů jako vysoce aktivní onemocnění,“ konstatovala v průběhu letošního červnového evropského revmatologického kongresu dr. Elena Nikiphorouová ze St. Albans City Hospital, Velká Británie.

Prezentovala zde výsledky dlouhodobého sledování 2 071 pacientů s revmatoidní artritidou (RA) ze studií Early RA Study a Early RA Network s ohledem na budoucí potřebu chirurgických kloubních výkonů stratifikovaných na velké (především totální náhrady), střední (mj. synovektomie či resekční artroplastiky zápěstí, ruky, nohy) nebo malé (zpravidla výkony na měkkých tkáních).

U 2 044 ze všech sledovaných nemocných s RA byla v dokumentaci k dispozici alespoň dvě hodnocení míry aktivity onemocnění provedená mezi 1. a 5. rokem sledování. Stav 22 procent z nich byl klasifikován jako remise, patnácti procent jako nízká aktivita onemocnění, 26 procent jako nízká až střední, 21 procent jako střední až vysoká a osmnácti procent z nich jako vysoká aktivita onemocnění. Klasifikace byla evaluována průměrnou hodnotou skóre DAS28 vypočítanou pro každého pacienta za celé pětileté období sledování.

Pro statistické zpracování byly započteny další individuální faktory, např. věk pacienta v době diagnózy, pohlaví, délka trvání příznaků, výchozí koncentrace revmatoidního faktoru a hemoglobinu, body mass index, hodnocení zdravotního stavu samotným pacientem podle dotazníku HAQ či kloubní eroze.

Výsledkem studií bylo zjištění, že přítomnost nízké až střední, střední až vysoké a vysoké aktivity RA bylo vždy statisticky významným prediktorem rizika budoucí potřeby velkých kloubních chirurgických výkonů (p < 0,005 pro každý z uvedených stupňů aktivity RA).

Pokud jde o budoucí středně velké kloubní výkony, pacienti se střední až vysokou (p = 0,034) a s vysokou (p = 0,001) aktivitou RA byli ve vyšším riziku než ti s nízkou a nízkou až střední aktivitou RA.

„Koncept podávat biologickou léčbu jen nemocným s vysokou aktivitou RA je již patnáct let starý a podle mne překonaný,“ komentoval prezentované výsledky prof. MUDr. Karel Pavelka, DrSc., ředitel Revmatologického ústavu Praha. „Studií, které ukazovaly, že je nutno intenzivně léčit již nemocné se střední aktivitou onemocnění, resp. všechny, kteří nejsou v remisi, bavíme se tedy o hodnotách skóre DAS28 mezi 3,2–3,9, bylo provedeno nesčíslně a svědčí o tom i naše data z registru ATTRA. Zmiňovaná studie přináší jako nový poznatek ovlivnění rizika totálních endoprotéz a tím argumentaci ve prospěch časné léčby dále posiluje. Ale upřímně řečeno, tu prahovou hodnotu DAS28 3,9 máme již čtyři roky zakotvenu v platných doporučeních České revmatologické společnosti. Nakolik je to akceptováno SÚKL a hrazeno pojišťovnami, je však už jaksi mimo naši moc,“ upozorňuje prof. Pavelka na rozdíly v doporučených postupech odborné společnosti a úhradových omezeních SÚKL.

Zdroj: