Proč je chybou zrušit přeočkování proti tuberkulóze?

Nízký výskyt této nemoci u nás se stal jedním z argumentů pro zrušení přeočkování. Právě okolnost, že máme jeden z nejnižších výskytů tuberkulózy ve srovnání s ostatními zeměmi, je naopak argumentem pro zachování plošného očkování. Svědčí totiž o účinnosti preventivního očkování proti této nemoci. To především dokládají statistické údaje ve srovnání s vyspělými zeměmi západní Evropy, kde se již plošně neočkuje, očkování je tam dobrovolné a záleží na rozhodnutí rodičů, zda své děti nechají očkovat. V těchto zemích je daleko větší výskyt tuberkulózy v dětském věku než u nás. Potvrzuje to srovnání výskytu této nemoci v naší zemi se Spolkovou republikou Německo, kde se očkuje na bázi dobrovolnosti. Ze statistických údajů publikovaných v časopise Studia pneumologica z roku 2006 vyplývá, že incidence tuberkulózy v Německu u dětí do 5 let německé státní příslušnosti je 2,4/100 000, u dětí s jinou státní příslušností 20,7/100 000. V České republice je incidence u dětí do 5 let včetně dětí s cizí státní příslušností 0,2/100 000. Proti německým dětem je to desetkrát méně, a cizincům dokonce stokrát méně, přičemž u nás již žije dost dětí z Ukrajiny, Vietnamu a dalších zemí s vysokou incidencí tuberkulózy.

O co opírají odpůrci povinného očkování svůj nesouhlas

Hlavní argumenty odpůrců povinného přeočkování jsou vyjádřeny v důvodové zprávě k novele vyhlášky 537/2006 Sb. o povinném očkování, kterou bylo povinné přeočkování zrušeno tak říkajíc ze dne na den. Jako hlavní argument pro zrušení revakcinace proti TBC se uvádí doporučení WHO z roku 1995 s ohledem na její nízký a stále klesající výskyt u nás. O validitě tohoto doporučení lze mít velmi vážné pochybnosti již proto, že je 14 let staré. Kromě toho WHO v publikaci Zdraví 21. století uvádí, že závažným problémem, který je nezbytné řešit, je opětovný růst výskytu a závažnosti tuberkulózy v evropském regionu. Počty případů a úmrtí v mnoha východoevropských zemích stále rostou a v západoevropských zemích se dřívější klesající tendence mění na vyrovnaný stav nebo mírný vzestup. Světová zdravotnická organizace také varuje před oslabením systému kontroly a dohledu nad TBC. Upozorňuje na nebezpečí vzestupu multirezistentní (MDR-TBC) a extrémně rezistentní tuberkulózy (XDR-TBC), na velký podíl migrace ze zemí s vysokou incidencí TBC, a nabádá proto k urychlenému vývoji jak účinnější vakcíny, tak i nových efektivních léků na šířící se MDR- a XDR-TBC. K tomu stačí ještě dodat, že WHO v roce 1980 vyslovila předpoklad, že TBC bude vymýcena do roku 2010, a jak vyplývá z posledních výstupů této organizace, dostavil se pravý opak.

Dalším argumentem uváděným v důvodové zprávě jsou doporučení odborných společností, konkrétně České vakcinologické společnosti ČLS JEP, Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP a doporučení epidemiologů. Tyto společnosti se však problematikou kontroly tuberkulózy nikdy nezabývaly a nezabývají se jí ani v současnosti. Česká pneumologická a ftizeologická společnost ČLS JEP, která kontrolu tuberkulózy v ČR vypracovala a jako jediná se touto nemocí zabývá, byla vždy proti. Stanoviska uvedených odborných společností nemají základ v žádné vědecké studii. Vycházejí pouze z faktu, že se na našem území tuberkulóza vyskytuje v malém množství a z toho dovozují, že je plošné přeočkování v 11 letech zbytečné. Tato argumentace je ovšem vyvrácena statistickým srovnáním s vyspělými evropskými zeměmi, ze kterého vyplývá, že v těchto zemích, kde se s plošným očkováním přestalo, je výskyt této nemoci v dětském věku větší než u nás, že se dosud klesající trend výskytu této nemoci zastavil a ve většině zemí začal mírně stoupat. Kromě toho nízký výskyt tuberkulózy u nás nemůže být relevantním argumentem pro zrušení revakcinace také proto, že je řada nemocí, proti nimž se preventivně povinně očkuje, ačkoliv se u nás již po celá desetiletí vůbec nevyskytly např. dětská obrna, záškrt a tetanus.

Účinnost očkování dokládá nízká incidence TBC

Očkování proti tuberkulóze patří u nás k nejstaršímu povinnému očkování, a proto je také výskyt tuberkulózy v ČR tak nízký. Naše současná populace byla proti této nemoci očkována. Vycházíme-li z toho, že toto očkování bylo jako povinné zavedeno na počátku padesátých let minulého století (1953), nebyli proti této nemoci očkováni pouze lidé starší 60 let a v této věkové kategorii je také výskyt tuberkulózy nejvyšší.

Nelze rovněž přehlédnout, že ještě před rokem 1989 se uvažovalo o posunu povinného očkování dětí do předškolního věku. Studie byla prováděna ve třech krajích po dobu sedmi let s úzkou součinností mezi pediatry a pneumoftizeology. Bylo prokázáno, že v krajích, kde se primovakcinace posouvala, byl vyšší výskyt tuberkulózy a mykobakterióz oproti krajům, kde se očkovalo hned po narození. Z tohoto důvodu bylo v roce 1992 rozhodnuto o obnovení povinného očkování proti TBC na území celé České republiky.

Přeočkování se přitom neprovádělo u všech dětí ve věku 11 let, ale jen u dětí, u kterých se před tímto očkováním zjistilo, že nemají dostatek obranných látek. Jedná se cca o 70 % dětí každého ročníku. V této věkové kategorii má Česká republika nejnižší výskyt TBC stejně jako Slovensko, kde se revakcinace provádí také. Ze statistik lze zjistit, že pokud se vyskytlo onemocnění tuberkulózou u mládeže v této věkové skupině, bylo až z 90 % u nerevakcinovaných jedinců. Pro srovnání s vyspělými zeměmi západní Evropy uvádíme některé statistické údaje, které byly nyní otištěny v odborném časopise Studia pneumologica et phthiseologica. Podle těchto dat je v České republice nejnižší incidence dětské tuberkulózy  v Evropě ve věkové skupině 15 až 19 let – 2,3 na 100 000 osob zatímco v ostatních zemích s porovnatelnou celkovou incidencí tuberkulózy je v této věkové skupině incidence vyšší, např. v Rakousku 11,2; ve Velké Británii 10,8; v Belgii 8,6; Nizozemsko 5,3; v Německu 3,4. Ve věkové skupině 10 až 14 let jsme v roce 2005 měli druhou nejnižší incidenci za Maďarskem.

Nešetřit za každou cenu

Celkové náklady na očkování proti TBC, které obsahuje jednak primovakcinaci dětí hned po narození, jednak revakcinaci v 11 letech, činí celkem 30 milionů korun hrazených z veřejného zdravotního pojištění a dalších 30 milionů vynakládá stát z veřejných rozpočtů na pokrytí výdajů, které nejsou hrazeny z prostředků zdravotního pojištění. Jedná se tedy o minimální částku. Přesto se zdá, že hlavním důvodem odpůrců revakcinace je právě tento příspěvek. Byl zaveden v roce 2000 na základě zákona o ochraně veřejného zdraví a má sloužit ke krytí hotových výdajů spojených s dohledem nad tuberkulózou, které nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Právě od zavedení tohoto příspěvku se datuje snaha hlavního hygienika, který byl zásadně proti tomuto příspěvku, revakcinaci zrušit.

Tato „šetrnost“ je ale dvojsečná. Sám hlavní hygienik připouští, že ve věkové kategorii 11- až 20letých může dojít k nárůstu tuberkulózy, když na dotaz novináře v tisku uvedl, že pokud by k takovému stavu došlo, revakcinace se může obnovit. Jakmile se však systém kalmetizačních středisek jednou zruší, bude prakticky nemožné ho obnovit! Statistické údaje ze zemí, kde se přestalo povinně očkovat a které jsou shora uvedeny, prokazují, že takový stav s jistotou nastane. V případě zvýšeného výskytu TBC v těchto věkových kategoriích bude muset stát vynaložit na léčení této nemoci velmi pravděpodobně vyšší částky. Léčba nekomplikované TBC stojí cca 100 000 Kč na jednoho nemocného, komplikované případy 450 000 až 650 000 Kč na jednoho nemocného a léčba rezistentní TBC přijde na jeden milion i více. V obecné části důvodové zprávy se hovoří o úsporách, které přinese změna očkovacího kalendáře, ale zcela se pomíjí fakt, že je současně navrhována změna zákona o veřejném zdravotním pojištění, podle které se má z tohoto pojištění hradit hexavakcína, která byla jako povinné očkování zavedena v roce 2008 a která ročně stojí 700 milionů korun, jež byly až dosud hrazeny ze státního rozpočtu.

Odpůrci povinné revakcinace proti TBC v souvislosti s jejím navrhovaným zrušením uvádí jako jeden z hlavních důvodů komplikace po tomto očkování. Tento údaj je zcela nepravdivý a svědčí o naprosté neinformovanosti autorů těchto tvrzení. Po revakcinaci jsou komplikace minimální. Vážné komplikace vznikají po primovakcinaci, a to v souvislosti s dalším očkováním dětí po narození. Proto Česká pneumologická a ftizeologická společnost (ČPFS ČLS JEP) navrhla již v roce 2002 posunutí primovakcinace po skončení základního očkování.

Zdroj: