Probiotika a prebiotika – fascinace místo podceňování

Mechanismy, jimiž organismus reaguje na přítomnost infekce, a to s důrazem na první kroky v iniciaci těchto reakcí, jsou však de facto stejné jako ty, které se odehrávají za situací, kdy se organismus setkává s komensálními mikroorganismy nebo s mikroorganismy ve formě probiotik. Již první kontakt makroorganismu s mikroorganismem je důležitým stimulem, díky němuž makroorganismus pozná, že konkrétní mikroorganismus není v dané chvíli patogenem, není nutné jej zasahovat cílenou imunitní reakcí, a naopak je možné jej ve vzájemně výhodném vztahu tolerovat.

Právě problematice probiotik a prebiotik byl také věnován seriál článků v Medical Tribune v několika posledních měsících. V seriálu jsme se - v pohledech imunologů a gnotobiologů, pediatrů i internistů – gastroenterologů (prof. MUDr. Anna Šedivá, CSc., MUDr. Petr Tláskal, CSc., prof. MUDr. Helena Tlaskalová‑Hogenová, DrSc., prof. MUDr. Jiří Nevoral, CSc., doc. MUDr. Pavel Kohout, Ph.D.)

– seznámili s vývojem imunitního systému a iniciací reakcí na přítomnost infekce, s problematikou střevního imunitního systémů a komensálních bakterií, s rolí probiotik a prebiotik ve výživě kojenců, v prevenci alergií či průjmů spojených s užíváním antibiotik i v řadě dalších indikací v pediatrii i v interní medicíně a zejména v gastroenterologii.

Tato oblast znalostí je poměrně nová, zkoumá se intenzivně až v posledních letech, je to však oblast fascinující a její další výzkum zcela jistě povede k významnému prohloubení našich znalostí o vzájemných interakcích imunity a infekce. Nejvýznamnější nálezy týkající se složení a funkcí mikrobního společenství nás zřejmě teprve čekají, už nyní ale víme, že mikroflóra ovlivňuje naše osudy mnohem více, než se kdy předpokládalo. Těsné soužití mikroflóry a člověka je výsledkem dlouhodobého vývoje a vzájemné adaptace obou neoddělitelných složek, které určují naši schopnost přizpůsobit se prostředí, ve kterém žijeme, a bránit se vývoji nemocí. Nejcitlivějším obdobím pro ovlivnění vývoje jedince mikroflórou je přitom doba po narození, tj. doba, kdy bezmikrobní novorozenec přichází ze sterilního prostředí mateřské dělohy do světa plného mikroorganismů a kdy dochází k postupnému osidlování jeho slizničních i kožních povrchů a vyzrávání složek imunitního systému.

Role střevní mikroflóry

Ke komplexu přirozených mechanismů zabezpečujících odolnost organismu proti patogenním mikroorganismům patří tzv. střevní mikroflóra - komensální bakterie, které v symbiotickém soužití s makroorganismem osidlují sliznice a brání uchycení a pomnožení patogenních mikroorganismů. Normální mikroflóra obsahuje 10¹⁴ bakteriálních buněk, tj. desetkrát více než počet buněk, které tvoří lidské tělo. Největší množství i různorodost (500 až 1 000 druhů) bakterií existuje na střevní sliznici, především v tlustém střevě, kde tvoří neobyčejně komplexní systém. Počet genů naší mikroflóry stokrát převyšuje počet genů lidského genomu. Metabolická aktivita tohoto systému odpovídá metabolické aktivitě jater. Velká část střevních komensálních bakterií (60 až 70 %) se nedá běžnými mikrobiologickými postupy kultivovat; jediným možným přístupem k jejich identifikaci a charakterizaci je využití molekulárně biologických metod. Složení střevní mikroflóry je výrazně individuální, liší se mezi jedinci. Složení hlavních bakteriálních populací se vyvíjí, kojené děti mají převahu zdraví prospěšných laktobacilů a bifidobakterií, po přechodu na pevnou stravu se mění složení mikroflóry k takovému, které je v dospělosti (převaha anaerobních bakterií rodu Bacteroides a Firmicutes), mikroflóra se stabilizuje až po prvních dvou až třech letech života. V dospělosti její složení zůstává, pokud se týká hlavních bakteriálních populací, překvapivě stabilní, ve stáří pak klesá podíl laktobacilů a bifidobakterií. Jeden z výkladů tzv. hygie­nické hypotézy popisující nárůst výskytu chronických, multigenních chorob v ekonomicky vyvinutých zemích jako důsledek nedostatku infekčních podnětů v časném dětství, spočívá v nálezech nízké diverzity střevní mikroflóry v postnatálním období dětí žijících v hygienicky a ekonomicky vyspělých oblastech.

Působení probiotik

Poznání významu mikroflóry vedlo ke snaze ovlivnit ji a její působení podáváním zdraví prospěšných bakterií – probiotik. Probiotické bakterie požíváme v potravinách (jogurty, sýry atd.), ve specializovaných potravinových doplňcích nebo v lékové podobě. Jako probiotika slouží především zdraví prospěšné bakterie mléčného kvašení (laktobacily, bifidobakterie), ale i jiné druhy bakterií (enterokoky, některé kmeny E. coli) a kvasinky. Prebiotika jsou látky, které podporují množení zdraví prospěšných bakterií ve střevě, patří mezi ně některé oligosacharidy, např. inulin. Efekty podávání probiotik i prebiotik se, podobně jako efekty mikroflóry, ve světě i u nás intenzivně zkoumají; na buněčných kulturách nebo na zvířecích modelech se prokazují protizánětlivé a imunomodulační účinky různých kmenů probiotických mikroorganismů. Aby mohl být mikroorganismus označen a užíván jako probiotikum, musí mít několik základních vlastností - musí být přesně typizován, nesmí mít žádné patogenní vlastnosti, musí být odolný vůči žaludečním šťávám a žluči, musí mít schopnost kolonizovat střevo a adherovat k epiteliím, musí příznivě účinkovat na organismus hostitele a musí být zcela bezpečný.

K vlastnostem, jež umožňují jejich profylaktické a terapeutické působení, patří zejména to, že kompetují s patogeny v adhezi na epitel, tvoří bakteriostatické a baktericidní substance, regulují střevní bariéru a mikrobiální translokaci, příznivě modulují vrozenou i získanou imunitu, regulují apoptózu, stimulují eliminaci toxinů, vytvářejí z cholesterolu steroidy a ovlivňují střevní funkce (vstřebávání, sekreci, motilitu, krevní průtok splanchnikem).

K ovlivnění hostitele při aplikaci probiotik dochází:

1)       působením v trávicím traktu hostitele, růstem, kompeticí o substráty a kyslík, změnou pH,

2)       nastavením podmínek pro saprofytické (nejčastěji sacharolytické bakterie) trávicím traktu,

3)       potlačením patogenních kmenů bakterií či dalších mikroorganismů (viry, plísně apod.),

4)       tvorbou působků s pozitivním vlivem na zdravotní stav hostitele (vitaminy, krátké mastné kyseliny),

5)       stimulací imunitního systému hostitele.

Hlavním předpokladem působení probiotik je jejich dostatečné množství, není podstatné, zda jsou podávány ve formě léku, potravinového doplňku či funkčních potravin. Není tedy důležité, zda jsou probiotické bakterie dodávány ve formě tablety, kapsle, koktejlu či jogurtu nebo jogurtového nápoje, důležitý je výběr správného kmene bakterií a jejich aplikované množství.

Probiotika v klinické praxi

Probiotika jsou živé bakterie či další mikroorganismy, které při podání v dostatečném množství pozitivně ovlivňují zdravotní stav hostitele. Účinkují na nejrůznější infekční stavy (infekční enterokolitidy, infekce H. pylori, idiopatické střevní záněty), alergická onemocnění, poruchy funkce střev (syndrom dráždivého tračníku, průjmy, divertikulární choroba tračníku), autoimunitní onemocnění (Crohnova choroba, ulcerózní kolitida), choroby jater, pankreatu a urogenitálního traktu, stomatitidy či halitózu atd. S opatrností lze probiotika podávat i pacientům s akutní pankreatitidou či časnou enterální výživou u pacientů v těžkém stavu a v prevenci sepse.

Zdroj: