Pro vakcinaci hovoří nejen zdravotní dopady

Novému pohledu na očkování proti rotavirovým infekcím se v úvodu věnoval doc. MUDr. Petr Pazdiora, CSc., z Ústavu epidemiologie LF a FN Plzeň. Rotaviry jsou v současnosti třetím nejčastěji hlášeným etiologickým agens gastroenteritid v ČR, přičemž významný je zejména jejich podíl u dětí do pěti let věku (19,6 %).

Na základě celostátních laboratorních dat lze odhadnout, že v letech 2008 a 2009 bylo ročně hospitalizováno kvůli rotavirové gastroenteritidě 3 700 až 4 000 dětí v této věkové skupině a přibližně 30 000 až 32 500 jich bylo ošetřeno ambulantně. "Na Infekční klinice FN Plzeň bylo v loňském roce s rotavirovým onemocněním hospitalizováno 28,4 % dětských pacientů, nejvíce ve věku 37 až 48 měsíců," říká doc. Pazdiora.

Od roku 2006 jsou v Evropské unii zaregistrovány dvě vakcíny proti rotavirovým infekcím. V mnoha zemích probíhá očkování proti těmto infekcím již plošně nebo v masovém měřítku (např.v Rakousku či Finsku je 80- až 90%, ve Španělsku přibližně 50% proočkovanost) a byl už zaznamenán i celkový pokles počtu gastroenteritid a hospitalizací v souvislosti s rotavirovými nákazami. Zájem o vakcinaci roste i v sousedních středoevropských zemích, i když i v tomto regionu jsou patrné značné rozdíly, v současnosti je např. na Slovensku zjišťována 14- až 15% proočkovanost nově narozených dětí.

Situace v ČR byla ke konci srpna minulého roku taková, že naočkované alespoň jedno dítě rotavirovou vakcínou mělo jen 9,3 % z více než 1 800 dotázaných praktických lékařů pro děti a dorost a celková proočkovanost se pohybovala kolem 0,7 %, v září 2010 se počet očkujících pediatrů zvýšil na 48 % a podle počtu prodaných vakcín se proočkovanost nyní odhaduje na zhruba tři procenta.

"Jsou to právě ošetřující praktičtí lékaři, kteří hrají rozhodující roli při rozšiřování nových očkovacích programů, bohužel řada z nich neposkytuje ani v současnosti rodičům dětí dostatečné informace o této vakcinaci," říká doc. Pazdiora, jenž se dále věnoval platné legislativě související s rotavirovými infekcemi a návodu, kdy a u koho očkovat vakcínou Rotateq či Rotarix.

Upozornil, že podle metodického návodu Surveillance rotavirových infekcí je možno po prodělaném onemocnění příjmout dítě do školky či obdobných zařízení za předpokladu, že nemá klinické příznaky rotavirové infekce, nejdříve ale za 10 dnů od začátku onemocnění. V případě obou zmiňovaných vakcín lze podle doc. Pazdiory očkovat současně s hexavakcínou, popř.s vakcínou proti pneumokokovým infekcím.

Důležité je také upozornění na včasné zahájení očkování: v 9. týdnu po podání BCG vakcinace, nicméně s platností nové vyhlášky, která s plošným očkováním proti TBC již nepočítá (nahradí ho selektivní vakcinace rizikových skupin dětí), bude moci být očkování zahájeno již v 6. týdnu. Proto je důležité informovat rodiče hned na prvních návštěvách u pediatra. Pro Rotarix je schválená aplikace nejpozději ve věku 24 týdnů, pro Rotateq do 26 týdnů věku dítěte.

Tyto horní limity byly stanoveny s ohledem na narůstající riziko intususcepcí u starších dětí, ale i zkušenosti s vakcínou Rotashield, kdy toto riziko bylo častěji zachyceno u starších dětí. Je třeba si také uvědomit, že imunita po prodělané rotavirové infekci (symptomatické či asymptomatické) je neúplná a že k dlouhotrvající ochraně dochází až po opakovaných infekcích. Z této filosofie vycházejí i vícedávková schémata obou vakcín.

Průjmová onemocnění nelze bagatelizovat

Praktičtějšímu pohledu na rotavirové infekce se následně věnovala MUDr. Renata Kračmarová z Kliniky infekčních nemocí FN a LF Hradec Králové. Od roku 2006 jsou rotaviry jedním z nejčastěji zjišťovaných patogenů u hospitalizovaných dětí v České republice. "Přestože lze průjmová onemocnění v dětském věku velmi snadno bagatelizovat, neměli bychom zapomínat, že mnohdy může být jejich průběh velice dramatický," říká MUDr. Kračmarová s tím, že podíl rotavirových gastroenteritid je u hospitalizovaných dětí a mladistvých do 18 let na Infekční klinice FN Hradec Králové (ročně je jich kolem 650) přibližně 10 až 20 procent.

Epidemiologické aspekty nákazy jsou v současné době dostatečně známy a hojně medializovány. Ví se, že nejčastěji onemocní děti do pěti let věku a geriatričtí pacienti. Cesta přenosu je přímá i nepřímá, fekálně orální, podstatné je, že pro nákazu stačí velmi nízká infekční dávka, a je potřeba si uvědomit, že virus má velmi dobrou schopnost dlouhodobě přežívat v zevním prostředí - na rukou ošetřujícího personálu řádově hodiny, na hladkých površích až deset dní. Proto i nadále zůstávají nezanedbatelným problémem dětských oddělení nemocnic také nosokomiální nákazy.

Virus při nákaze destruuje resorpční epitel, což se klinicky projevuje různým stupněm malabsorpce (nejzřetelněji je postiženo vstřebávání laktózy, které se klinicky manifestuje u 60 % dětí) - nejzávažnější formy vídáme v nejnižší věkové skupině. U nemocných dětí lze zaznamenat zvracení, průjmy s vodnatými napěněnými stolicemi, febrilie a vzedmuté bříško. Není vyloučen vznik duální a smíšené infekce. Nově byly diagnostikovány také meningoencefalitidy, i když většina případů je známa ze zahraničí (v ČR se zatím vyskytla ojediněle). Ve vyšších věkových kategoriích a u dospělých, kteří přicházejí do styku s nemocnými dětmi, může mít infekce asymptomatický průběh, i když vylučují virus ve stolici.

Rotavirové infekce jsou v našich podmínkách vnímány zejména jako problém epidemiologický a ekonomický a z tohoto pohledu se obvykle přistupuje i k otázce vakcinace. V další části přednášky však MUDr. Kračmarová ilustrovala klinický význam rotavirových gastroenteritid na čtyřech kasuistikách, které uváděly příklady méně obvyklých komplikací či průběhu onemocnění u rizikových pacientů.

Co lze očekávat po očkování HPV

V dalších přednáškách se MUDr. Marek Pluta, Ph.D., z Gynekologicko-porodnické kliniky 2. LF UK a FN Motol věnoval distribuci HPV typů cervikálního karcinomu v ČR (bližší podrobnosti z této přednášky přineseme v některém z dalších čísel MT) a poté ambulantní gynekolog z Plzně MUDr. Jan Nový očkování proti HPV z pohledu terénní praxe.

MUDr. Nový připomněl, že některé typy HPV (převážně 16 a 18) způsobují prekancerózy a karcinomy děložního hrdla, a to s poměrně dlouhým časovým odstupem, jiné (HPV 6 a 11) stojí za vznikem genitálních bradavic a cervikálních či vulvárních lézí nízkého stupně. Také tyto méně závažné choroby představují velkou zdravotní i finanční zátěž pro populaci. "Vakcinace proti HPV by mohla snížit incidenci také těchto nebezpečných či nepříjemných stavů," říká MUDr. Nový.

V případě karcinomu děložního hrdla jde celosvětově o druhou nejčastější příčinu úmrtí v souvislosti s onkologickým onemocněním u žen a počet nově diagnostikovaných případů neustále narůstá. Česká republika patří mezi země, kde je incidence karcinomu děložního hrdla vysoká, přičemž posledních 30 let se příliš významně nezměnila. V roce 2007 dosahovala incidence tohoto nádoru necelých 1 000 případů, 315 žen tomuto onemocnění podlehlo. Tento tristní stav trvá navzdory skutečnosti, že už více než padesát let máme k dispozici účinnou metodu sekundární prevence.

Po objevení asociace HPV infekce a cervikálního karcinomu byla vyvinuta dokonce prevence primární v podobě vakcinace proti HPV. Kombinace organizovaného screeningu a vakcinace proti HPV by měla být šancí na zlepšení situace u nás i v celosvětovém měřítku.

Očkovat doporučuje MUDr. Nový nejlépe HPV naivní dívky před začátkem sexuální aktivity s tím, že podle provedených studií je možné očkovat i ženy starší (prokázaná účinnost ve studiích u žen ve věku 15 až 25, resp. 16 až 26 let). Neexistují zatím data pro očkování žen nad 45 let, i když víme, že i ony jsou ohroženy rizikem vzniku infekce.

Zdroj: Medical Tribune