Pro transplantace jsou národní hranice zbytečný limit

Orgánové transplantace představují novou šanci pro stále více nemocných. Jedná se o dynamicky se rozvíjející oblast medicíny, která je extrémně náročná jak technicky, tak i finančně. Transplantologie je přitom oborem, kde má mezinárodní spolupráce specifický význam. Na úrovni Evropské unie existuje několik programů, které v této oblasti usnadňují kooperaci napříč členskými státy.

V celé Evropské unii bylo v roce 2013 odtransplantováno 31 165 nemocných. O tom, jak toto číslo zvýšit díky užší mezinárodní spolupráci, se hovořilo na setkání zainteresovaných odborníků, které nedávno proběhlo v Bruselu.

Zaznělo zde, že transplantace orgánů evropští občané vnímají jako téma s pozitivním přesahem. „Podle průzkumu Eurobarometr z roku 2009 se 55 procent z nich jasně vyjádřilo, že by uvítali, pokud by byly jejich orgány darovány bezprostředně po jejich smrti,“ uvedla Hélène Le Borgneová, Policy officer Evropské komise pro darování orgánů.

Dárcovští konzultanti zlepšují přehled o dárcích

Hélène Le Borgneová podrobněji popsala několik společných evropských transplantačních programů. Zmínila například projekt DOPKI, kterému se věnuje třináct organizací z šestnácti členských států, včetně Koordinačního střediska transplantací v České republice: „U projektu DOPKI se ČR podílela na srovnání dárcovských aktivit u posmrtných dárců z velkých nemocnic v Evropě. Byly vytipovány základní diagnózy vedoucí ke smrti mozku a porovnávány výsledky hlášení do dárcovských programů. Do projektu byly zahrnuty výsledky dvou velkých českých nemocnic. Výsledkem bylo zjištění určitých rezerv v hlášení, které bylo doporučeno řešit pomocí tzv. dárcovských konzultantů. Jedná se o speciálně vyškolené pracovníky, kteří působí na jednotkách intenzivní péče a jsou vzděláni v právních otázkách transplantací a komunikaci jak s rodinou a pozůstalými, tak se zdravotnickými týmy,“ popsala.

Jiným příkladem evropského projektu je ACCORD, který zahrnuje 23 národních koordinačních autorit a devět dalších partnerů. Tento projekt má několik hlavních aktivit. Podílí se na zlepšování informačních systémů členských zemí v oblasti darování orgánů z živých dárců i na optimalizaci procesu transplantace ze zemřelých dárců a managementu konce života potenciálních dárců tak, aby byla transplantace možná.

„Mezi další činnosti projektu ACCORD patří konkrétní asistence komunikaci mezi státy, analýza dat a plánování do budoucna. Podstatnou součástí projektu ACCORD jsou registry živých dárců, díky nimž je možné za prvé zajistit těmto lidem potřebnou ochranu a za druhé možnost využívat získaná data k dalším analýzám. Zlepšování komunikace mezi jednotkami intenzivní péče a transplantačními koordinátory se zase nacvičuje na vzorku klinických referenčních skupin ve vybraných zdravotnických zařízeních a zjištěné závěry jsou následně přenášeny do praxe v podobě metodologie a doporučení,“ dodala Le Borgneová.

Zastřešující evropská struktura zatím chybí

Další z evropských iniciativ, projekt COORENOR, byla založena za účelem propojení standardů, čímž se umožní dostupnost orgánů napříč členskými státy. Mimo to se snaží kompenzovat fakt, že v Evropě zatím nefunguje žádná zastřešující organizace, která by transplantace řídila. Všechny mezinárodní výměny orgánů tak probíhají na dobrovolné bázi, například na základě bilaterálních smluv. V rámci projektu COORENOR byl vypracován základní komunikační software, umožňující mezi jednotlivými státy EU předávat informace o orgánech vhodných k transplantaci, které není možné národními systémy využít například z důvodu velikostního nepoměru mezi dárci a příjemci, o dětských orgánech a podobně. V komunikačním programu je i speciální položka, která umožňuje zadat poptávku po orgánu pro superurgentní pacienty, kteří jsou bezprostředně ohroženi na životě akutním selháním orgánu či orgánů.

První úspěšná výměna, která díky COORENOR proběhla, byla od dárce z České republiky. Jednalo se o srdce ročního dítěte, které zemřelo v Praze v srpnu 2012. Jeho rodiče dali souhlas k transplantaci, a protože na národním čekacím listě zrovna nebyl vhodný kandidát, byl orgán nabídnut pomocí COORENOR.

Jako první zareagovali Italové. Odpověď z Říma přišla asi minutu po zveřejnění, do Prahy ihned, ještě během večera, dorazilo privátní letadlo s chirurgickým týmem a další den ráno bylo srdce voperováno jedenáctiměsíční holčičce v Římě, která na srdce čekala od dubna. Celý proces tedy trval asi 27 hodin.

Evropská unie je určitým garantem legislativního rámce přenosu tkání lidského původu, daného směrnicí 2010/53/EU. Tato směrnice klade požadavky na bezpečnost a transparentnost, ale také třeba na možnost sledování jednotlivých štěpů, než jsou doručeny až k příjemci. Zároveň se věnuje i ochraně dárců, kdy vyžaduje, aby darování bylo dobrovolné, bez finanční odměny a respektovalo soukromí dárce. „Naopak plně v kompetenci členských států zůstává rozhodnutí, zda budou transplantace fungovat na principu předpokládaného souhlasu, nebo předpokládaného nesouhlasu, správa čekací listiny, alokační kritéria, legislativa zabývající se definicí smrti mozku a systémová rozhodnutí o využití prostředků, včetně rozhodnutí zahájit či ukončit určitý program,“ uvedla Hélène Le Borgneová.

Proces odběru orgánu a jeho následného přenosu u nás organizuje nezávislé Koordinační středisko transplantací. To spravuje čekací listinu, alokuje orgány příjemcům a zajišťuje spravedlnost a kontrolu celého procesu. Samotná koordinace transplantace je potom velmi náročná, zapojeno je do ní přes 80 lidí.

Jak si stojí česká transplantologie?

Bruselské setkání bylo také příležitostí k výměně dat o tom, jak si jednotlivé evropské státy v této oblasti stojí. Pokud jde o výsledky orgánových transplantací, patří Česká republika k evropské špičce. V současnosti v ČR žije kolem šesti tisíc osob s transplantovaným štěpem. Roční přežívání štěpů ledvin po zákroku činí 92 procent, tříleté pak 88 procent a desetileté 67 procent. Nemocní, kteří dostali od dárce srdce, žijí po roce ještě v 85 procentech, tří let se dožije 78 procent a deseti let 61 procent. Ještě lepších výsledků se dosahuje u nemocných po transplantaci jater. Rok přežije 92 procent, tři roky 89 procent a po deseti letech přežívají tři čtvrtiny z nich. Bez transplantace by tito lidé zemřeli, nebo by v případě renálního selhání byli chronicky dialyzováni se všemi negativními dopady na kvalitu života, které z toho plynou.

Ani v počtu transplantací Česká republika nijak nezaostává, i když zde přetrvávají určité rezervy. V roce 2013 u nás proběhlo 20,4 transplantace ze zemřelých dárců na milion obyvatel. Německo nebo Dánsko mají počet jenom poloviční, naopak více než třicet transplantací na milion obyvatel zaznamenalo Španělsko nebo Chorvatsko. Počet transplantací tak do určité míry nezávisí na ekonomické vyspělosti, ale spíše na zvýšení priority transplantačních programů a také na nastavení finančních toků v celém systému. I na příkladu v počtu transplantací úspěšných jižních států se ukázalo, že investice do kampaní pro laickou i odbornou veřejnost přináší významné zvýšení odtransplantovaných nemocných.

Mimořádně úspěšný program transplantace srdce

Za evropským průměrem je Česká republika v transplantacích plic, v roce 2013 jich bylo vykonáno 1,6 na milion obyvatel. Nejúspěšnější je v tomto smyslu v Evropě Rakousko s více než patnácti. Statistikou, kterou se naopak Česko v evropské konkurenci může chlubit, je počet transplantací srdce. Na milion obyvatel jsme jich u nás v roce 2013 provedli 6,4.

„Transplantace srdce nebo plic patří mezi ty spíše méně časté. Některé členské státy dokonce nemají tyto programy rozjeté vůbec. Právě zde je proto velký prostor pro mezinárodní spolupráci a případnou výměnu jak orgánů, tak i zkušeností. Česká republika by například mohla nabídnout know‑how, případně i přímou spolupráci na přenosech srdce a naopak by mohla získat mezinárodní podporu v transplantacích plic.

Transplantace těchto orgánů jsou totiž natolik sofistikované, že je, zejména pro menší státy, výzvou je pojmout všechny na špičkové úrovni,“ komentovala Le Borgneová.

Pozitivní trend zaznamenaly v poslední době zejména transplantace od živých dárců. Za posledních deset let se jejich počet zvýšil o 86 procent (oproti osmnáctiprocentnímu zvýšení přenosů od mrtvých dárců). V roce 2013 jich tak v EU proběhlo 4 450. Většinou se tímto způsobem přenášejí ledviny (v EU 21 procent všech transplantací ledvin), možný je ale i jaterní štěp (v EU 3,6 procenta).

Evropským rekordmanem je v tomto smyslu Malta s více než šedesáti nemocnými na milion obyvatel, přes třicet se dostane také Turecko a Nizozemsko. Český počet 7,8 je srovnatelný se sousedním Německem nebo Rakouskem.

Zdroj: Medical Tribune