Pro praxi nejdůležitější hnisavé meningitidy u dětí – pohled pediatra

Invazivní bakteriální onemocnění jsou stavy, kdy bakterie způsobují během hodin nebo nejvýše desítek hodin od prvních příznaků celkové onemocnění, které ohrožuje základní životní funkce. Epidemiologická definice pro invazivní onemocnění uvádí, že jde o infekci, kdy jsou bakterie zjištěny v krvi nebo mozkomíšním moku nemocných. Proto se mezi ně obvykle řadí i hnisavé meningitidy. Vyvolavateli těch, které jsou z praktického hlediska nejvýznamnější, jsou přitom bakterie, které mohou žít na sliznicích horních cest dýchacích dítěte, aniž vyvolávají klinické příznaky, a pouze za určité souhry okolností se stávají smrtelným nebezpečím. Nejvýznamnějšími bakteriemi, které vyvolávají tyto stavy, jsou Streptococcus pneumoniae, Haemophilus influenzae typu b a Neisseria meningitidis. Tyto patogeny dohromady u nás představují nejčastější příčinu úmrtnosti u dětí na bakteriální onemocnění a jsou i nejčastějším původcem vážných zdravotních komplikací v případě, že dítě onemocnění přežije. Jde přitom o onemocnění, které při včasné diagnóze a správné léčbě, která má být často zahájena již v přednemocniční péči, nemusí končit fatálně. Navíc proti všem uvedeným vyvolavatelům invazivních onemocnění u dětí existuje účinná prevence očkováním, s výjimkou Neisseria meningitidis sk. B.Pneumokokové meningitidy
Ze surveillance, která zjišťovala incidenci pneumokokových invazivních onemocnění u 6 % americké populace, vyplývá, že celková incidence činila 23,2/100 000, z toho u dětí mladších než dva roky byla mnohonásobně vyšší – 166,9/100 000. Celková smrtnost byla 10 %, ovšem u dětí mladších než dva roky to bylo 20,6 %. Nejčastější příčinou úmrtí byla hnisavá meningitida – 16,7 % všech úmrtí.1 Dánské statistiky ukazují, že v letech 1981–1999 byl zjištěn pneumokok jako vyvolavatel invazivních onemocnění v 123 případech. Z těchto 40–60 případů za rok bylo 12–14 meningitid. Incidence ve skupině dětí mladších než dva roky byla 29,8/100 000. Po celých 19 let studie se na invazivních infekcích podílelo deset sérotypů pneumokoků, které se naprosto shodují se sérotypy u amerických dětí1 – 1, 4, 6A, 6B, 7F, 9V, 14, 18C, 19F a 23F. Ve druhé polovině devadesátých let probíhala v České republice prospektivní studie hodnotící distribuci sérotypů pneumokoků u invazivních onemocnění a jejich pokrytí pneumokokovými vakcínami. U dětí do šesti let věku převažoval sérotyp 14 a 19F, dále byly zjištěny sérotypy 1, 3, 6A, 6B, 7F, 8, 9V, 10A, 18C, 19A a 23F. Pokrytí těchto sérotypů bylo u sedmivalentní pneumokokové vakcíny 50 %, u devítivalentní 60 %, u jedenáctivalentní 65 % a u třiadvacetivalentní 85 %. Tento údaj je důležitý pro patřičné složení vakcíny proti pneumokokovým infekcím, kdy je třeba vybrat z více než 90 sérotypů ty nejčastěji přítomné u invazivních infekcí.Údaje o incidenci invazivních pneumokokových onemocnění u nás nemáme k dispozici. Podrobněji jsou zpracovány jen pneumokokové meningitidy. Údaje z infekční kliniky Fakultní nemocnice Na Bulovce v Praze uvádějí, že mezi 140 případy meningitid u dětí (u dětí ve věku od tří měsíců do 15 let) v letech 1991–1999 bylo 13 pneumokokových meningitid (9 %), z toho více než polovina byla zjištěna u dětí do tří let věku, i když se vyskytovaly u všech věkových skupin. Pokud jde o závažnost průběhu, patřily pneumokokové infekce mezi nejzávažnější (85 % probíhalo jako „vážné“), s častým postižením sluchu (22 %).3 Jde nejčastěji o meningitidy sekundární při mesotitidě, mastoiditidě, likvorey, neurochirurgickém zákroku nebo malformaci CNS. Lze však říci, že pokud jde o hnisavé meningitidy, u dětí jsou častějšími vyvolavateli Haemophilus influenzae typu b a Neisseria meningitidis.
...

Plnou verzi článku najdete v: Pediatrie po promoci 4/2005, strana 24

Zdroj: