Privátní praxe potřebují ekonomické maximum, nikoli minimum!
Ve světě, kde je medicína neustále na vzestupu (díky technologickému pokroku a rozšiřujícím se znalostem), bychom očekávali, že ambulantní lékaři jsou dobře vybaveni nejen k poskytování prvotřídní péče, ale i k efektivnímu managementu svých privátních praxí. Realita všedního dne však v naší (postkomunistické) době píše jiný příběh.
Ačkoli vysoké školy poskytují lékařům kvalitní klinické vzdělání, v oblasti přípravy na management a ekonomické aspekty soukromé praxe zejí mezery (či spíše kaňony).
Podobně jako základní školství vytrvale ignoruje začlenění ekonomické gramotnosti do učebních osnov, stejně tak lékařské fakulty (o pár let později) nezvládají přípravu studenta na ekonomické a manažerské aspekty vedení privátních praxí. Většina ambulantních lékařů tak vstupuje do tržního prostředí bez základních znalostí „pravidel hry“ – bez povědomí o ekonomických zákonech, marketingových principech i nezbytných manažerských znalostech. Zpravidla tedy vůbec netuší, že primárním úkolem (každého) podnikajícího subjektu je vytvářet (a maximalizovat) zisk – požadavek fundamentální a kruciální pro samotného podnikatele i pro společnost (a stát jako celek, který je placen právě ze zdanění zisku).
Ziskovost je základní ekonomický ukazatel, který kvantifikuje, jaký je podíl zisku vůči celkovým tržbám (zbytek jsou náklady). V Německu bývá tento ukazatel cca 30–40 %; v Rakousku cca 35–40 %; ve Švýcarsku 40–50 %.
Co našincům uniká???
Přestože české (i slovenské) privátní praxe poskytují péči plně srovnatelnou se svými „tradičními“ zahraničními kolegy (z okolních zemí, které nikdy nepoznaly komunismus), tuzemské praxe často vykazují jen minimální či „směšnou“ ziskovost. Veškeré generované příjmy jsou zpravidla spotřebovány na pokrytí nákladů a „něco navíc“ prostě nezbývá. Jmění takové praxe zůstává tudíž i po desítky let téměř konstantní. Roky náročné práce plynou, nikde však nevidíte její efekt – nikde se nevytvářejí nové hodnoty – nikde nic neroste. Výsledkem je „kladná nula“ – prázdnota a zmar!
V okamžiku, kdy si lékař (vlastník, podnikatel, manažer v jedné osobě) uvědomí tuto smutnou bilanci, nutně se prohlubují pocity vyhoření a přicházejí další ataky únavy a stresu (s nimi ještě hlubší propad ekonomické výkonnosti).
Zisk zůstává v myslích privátních lékařů (i 35 let od pádu komunismu) nepochopeným pojmem, který je navíc často spojen s pocitem čehosi „neetického“. Reliktní socialistická doktrína tak dodnes infikuje intelekt mnoha lékařů podnikatelů a výsledkem je „nemocná“ ekonomika privátních praxí.
Co s tím?
Můžeme i nadále svalovat vinu na naše školství… anebo sami převezmeme zodpovědnost a doplníme si chybějící znalosti. Což je možné pouze tehdy, pakliže pochopíme, že i ekonomie je věda a že „ekonomické minimum“ je málo. Chcete‑li maximalizovat prosperitu své praxe, musíte maximalizovat i své znalosti o ekonomii. Tak to na světě chodí!
I lékaři potřebují pochopit ekonomické zákony, principy trhu, význam marketingu (časem i brandingu). I lékaři musejí (v dnešní digitální době) budovat svou online přítomnost a využívat sociální média a další marketingové nástroje ke zvyšování viditelnosti a přitažlivosti své praxe. Efektivní komunikace s pacienty zlepšuje pacientovo vnímání péče, posiluje loajalitu k praxi i zajišťuje více přímých plateb (za nadstandardní péči). Navzdory mnoha naivním představám – i v oblasti privátního lékařství se totiž musíme připravit (byť pozvolna) na „boj“ s konkurencí!
Suma sumárum:
Ekonomické a manažerské dovednosti by měly být považovány za nezbytnou součást lékařského vzdělání stejně jako znalosti anatomie nebo farmakologie. Ergo – znalosti ekonomie by měly být součástí vzdělání úplně pro každého, prospěly by i pacientům!
