Přínos mokré terapie v léčbě ran
Vzrůstající zájem o problematiku léčby chronických ran se odrazil také na velkém počtu návštěvníků nedávného desátého celostátního kongresu České společnosti pro léčbu rány, který se konal koncem ledna v Pardubicích. O zajímavé prezentace nebyla nouze, jednou z nich byla i přednáška MUDr. Sabiny Švestkové, Ph.D., z Dermatovenerologické kliniky LF MU a FN Brno na téma „Mokrá terapie a její přínos v léčbě chronických ran“.
Úvodem své přednášky MUDr. Švestková připomněla stručný vývoj, jakým péče o rány prošla od středověku až do dnešních dnů. Rány totiž existují tak dlouho jako lidstvo samo. Zmínky o jejich ošetřování se objevují už v jeskynních malbách pravěkých lovců. „Péče o zranění vycházela zprvu z magických kouzel a zaříkávání a z používání různých lektvarů a mastí. Později ve starém Římě došlo k vytvoření celých textů, které se zabývaly péčí o ránu, včetně péče chirurgické. Byli to hlavně Hippokrates a Celsus, kteří se touto problematikou zabývali, ale po pádu říše římské byly jejich texty a tím i zaznamenané pokroky ztraceny. Středověká Evropa se tak opět vrací zpět pouze k používání lektvarů a zaříkávání,“ připomíná MUDr. Švestková.
Další vývoj v léčbě ran úzce souvisí až s používáním mušket a děl ve válkách. Znovu se objevuje také chirurgická péče o rány, které vznikly v důsledku využití těchto zbraní, ale začínají se používat i pasivní produkty k léčbě ran (cupanina, gáza, bavlna, koudel). „Zlom v léčbě rány nastal až v roce 1962, kdy „pionýr vlhkého hojení ran“ doktor George D. Winter publikuje v časopisu Nature práci „Formation of the scab and the rate of epithelisation of superficial wounds in the skin of the young domestic pig“, ve které měřením migrace nového epitelu na spodině rány přinesl důkaz, že ve vlhkém prostředí se rány hojí rychleji. V této době začal vývoj a výroba materiálů pro vlhké hojení ran,“ říká MUDr. Švestková.
V průběhu dalších let se této problematice věnuje mnoho dalších odborníků, kteří doplňují základní Winterovy nálezy o výhodách vlhkého hojení ran o další poznatky. Bylo prokázáno, že ve vlhkém prostředí dochází k rychlejší proliferaci a časnější diferenciaci keratinocytů, což přispívá k obnovení kožní bariérové funkce. „Záněty, jež v tomto prostředí probíhají, nemají tak chronický průběh a jsou méně intenzivní. Zvyšuje se také proliferace fibroblastů a syntéza kolagenu, angiogeneze nastupuje dříve a rychleji a také kontrakce rány je rychlejší. Vlhké prostředí přispívá k nižší intenzitě bolesti v ráně, vede ke zvýšení vlastních autolytických procesů v ráně a snazší nekrolýze a rovněž i k úpravě pH a koncentrací kyslíku v ráně,“ vypočítává MUDr. Švestková.
Klinické účinky mokré terapie
Další úrovní vlhkého hojení ran je tzv. mokrá terapie, která se v 80. letech minulého století objevuje na trhu v podobě polyakrylátových polštářků s názvem Tender‑ Wet. Podle MUDr. Švestkové je toto krytí, používané v České republice již od roku 1996, synonymem pro mokrou terapii, protože si dosud nenašlo srovnatelnou konkurenci.
Výhodou mokré terapie je její indikace ve všech fázích hojení, zejména ve fázi čisticí a granulační. „Ovšem hlavní indikace použití krytí TenderWet podle diagnóz jsou infikované rány, nekrotické, povleklé rány, bércové vředy, dekubity, diabetické vředy. Spektrum účinnosti je tak velmi široké. Použitý polštářek je nutné aktivovat Ringerovým roztokem, který se průběžně po dobu 12 až 24 hodin, podle typu polštářku, uvolňuje do rány. Současně se do superabsorpčního jádra nasává sekret rány s odumřelými buňkami, bakteriemi a toxiny a zůstává zde zachycen. Po celou tuto dobu tak dochází k vyplachovacímu efektu,“ vysvětluje MUDr. Švestková.
Mokrá terapie má současně několik klinických účinků, které lze s výhodou využít u různých druhů ran. Keratolytický efekt je výhodný např. u pacientů s diabetickými vředy, jež mívají v okolí prstenec hyperkeratózy. Pokud polstářek přesáhne i do okolí rány, je možné částečně odstranit i tyto hyperkeratózy. U pacientů, u nichž nelze zvolit chirurgickou nekrektomii, je tak možné nekrózy odstranit konzervativně díky nekrolytickému efektu mokré terapie. Kontinuální vyplachování rány při mokré terapii se podílí na jejím čištění, TenderWet dále zastavuje sekreci vysoce secernujících ran, podporuje růst granulační tkáně díky absorpci proteáz inhibujících proces hojení (hlavně matrix metaloproteináz), urychlená je také epitelizace spodiny rány. „Mokrou terapii se nemusíme bát použít ani u infikovaných ran. Je prokázáno, že samotná mokrá terapie má antibakteriální účinek. Má efekt proti mikroorganismům běžně se vyskytujícím u chronických ran, jako jsou Candida albicans, Escherichia coli, Pseudomonas aeruginosa a Staphylococcus aureus.
Často se také objevuje srovnání mokré terapie s použitím vlhké gázy a laváží. Jsou to však nesrovnatelné postupy. Vlhká gáza vysychá a musí se svlažovat či měnit každé tři hodiny. Nepůsobí jako bariéra proti mikroorganismům, což zvyšuje riziko infekce a kolonizace, a nemá žádnou absorpční kapacitu. Na rozdíl od ní v případě krytí TenderWet vydrží mokré prostředí a vyplachovací efekt až 24 hodin, představuje bariéru proti mikroorganismům, působí antimikrobiálně a jeho absorpční jádro zadržuje exsudát, bakterie i proteázy,“ podotýká MUDr. Švestková.
Na závěr účinky a efekty použití mokré terapie MUDr. Švestková dokumentovala na zajímavé kasuistice pacientky ze své praxe. Připomněla také, že mokrou terapii lze používat jak samotnou, tak v kombinaci s kalciumalgináty či novými léčebnými postupy, které se objevují v oblasti péče o chronickou ránu, jako je např. podtlaková terapie. V případě léčby bércových vředů žilní etiologie by se navíc nikdy nemělo zapomínat na aplikaci zevní komprese.
Zdroj: Medical Tribune