Přínos a efektivitu NIP potvrdila i covidová epidemie

Pro zachování kontinuity péče o pacienta je podle MUDr. Hany Csibrei, primářky Následné intenzivní péče Chronicare Nord v Ostravě, potřeba navazovat spolupráci nejen se zařízeními, odkud pacienty na oddělení NIP a DIOP přijímají, ale i s těmi, kam jsou pacienti překládáni po ukončení hospitalizace. Následná intenzivní péče jako taková prošla v posledních letech značnou proměnou, a to i v souvislosti s onemocněním covid‑19, které poukázalo na její přínos a rozšířilo povědomí o její existenci i efektivitě.

• Nakolik se v posledních letech NIP změnila?

Následná intenzivní péče prošla v posledních letech velkým rozvojem. Rozšířilo se spektrum diagnóz, se kterými pacienty přijímáme. Myslím si, že se nám podařilo vybudovat si dobré jméno, i když bohužel i vinou covidu, kdy tlak na lůžka akutní intenzivní péče byl obrovský. My jsme byli schopni převzít pacienty, kteří potřebovali dlouhodobou ventilaci, a tím umožnit příjmy dalších pacientů v kritické fázi onemocnění covid‑19 na lůžka akutní intenzivní péče. Díky tomu a dobrým výsledkům naší péče jsme se dostali do povědomí lékařů akutní intenzivní péče a získali jsme jejich důvěru. V navázané spolupráci dále pokračujeme.

• Jaké problémy vás v současné době trápí nejvíce?

Spolupracujeme s řadou lůžkových oddělení, odkud k nám pacienty překládají, stejně důležitá je ale i spolupráce s těmi zařízeními, kam překládáme pacienty od nás. Tady se setkáváme s problémem. Pacienti, kteří zvládli akutní fázi těžkého onemocnění, potřebovali hospitalizaci na odděleních NIP anebo DIOP, často i po propuštění od nás nadále vyžadují rehabilitaci a ve velké míře i ošetřovatelskou péči. Rehabilitační ústavy nejsou schopny péči těmto pacientům poskytnout právě proto, že nejsou dostatečně soběstační, potřebují stále i ošetřovatelskou péči. Naopak pro zařízení následné péče (dříve LDN) nejsou takoví pacienti vhodní z důvodu např. nízkého věku, neporušených nebo plně obnovených kognitivních funkcí. V praxi tedy obtížně hledáme zařízení, které by dokázalo navázat na úroveň rehabilitace, kterou již pacient zvládá při propuštění od nás. Zde je určitě velký prostor pro změnu.

• Je na cestě nějaké systémové řešení?

Podle našich informací víme, že se již objevují nová zařízení následné péče, bývalé LDN, která se specializují na rehabilitaci právě takovýchto pacientů. Obecně dnes již bývalé LDN mají mnohem vyšší kredit a vyšší úroveň péče než dříve. Zařízení tedy existují, zatím je jich však nedostatek, proto je třeba o problému hovořit a řešit jej.

• Jak v praxi vypadá vaše spolupráce s odbornou veřejností, tedy s lékaři v nemocnicích nebo s praktiky?

S praktickými lékaři komunikujeme minimálně. Všechny pacienty přijímáme z lůžkových zařízení akutní intenzivní péče a spolupráce je bezproblémová. Kolegové nám důvěřují a komunikace funguje bez problémů. Další úroveň spolupráce je v případě nutnosti řešení komplikací nebo závažné změny stavu pacienta, jejichž řešení není v našich podmínkách možné, kdy potřebujeme buď konziliární vyšetření, nebo i překlad zpět do zařízení akutní lůžkové péče. I tato spolupráce funguje velice dobře.

• Jak je to s kapacitou vašeho zařízení nebo obecně lůžek NIP?

Ze zkušeností víme, že poptávka po místech na odděleních NIP a DIOP není plynulá, někdy je lehký převis, jindy máme na čas pár lůžek volných. Samozřejmě naším zájmem je pokud možno plná obsazenost. Proto v Chronicare máme koordinátorku péče, která nám s plynulým obsazováním lůžek pomáhá. V praxi to funguje tak, že pokud máme volná lůžka, koordinátorka pacienty aktivně vyhledává. Tento systém se plně osvědčil a úspěšně funguje již několik let.