Příležitost pro „upgrade“ české lékové politiky

Ministr zdravotnictví Leoš Heger v únoru odvolal PharmDr. Martina Beneše z pozice ředitele Státního ústavu pro kontrolu léčiv. O důvodech takového postupu se vede poněkud nepřehledná diskuse, v každém případě je tato personální změna, jakkoli neočekávaná, příležitostí pro přesnější vymezení úkolů a směřování této instituce. Proto jsme se tentokrát v pravidelném diskusním fóru zainteresovaných odborníků zeptali, co by mělo být nyní prioritou lékové politiky v České republice a jaké konkrétní kroky by měly v nejbližší době proběhnout. Všichni oslovení se shodli na tom, že systém české lékové politiky by měl být především předvídatelný a transparentní. Co by to ale mohlo znamenat konkrétněji? „Osobně se domnívám, že by velmi prospělo, kdyby se prosadila jednotná cena léku, zkrátka že by ve všech lékárnách byl jednotný doplatek. Lékárníci by pak museli o pacienta soutěžit svými znalostmi a dovednostmi, přístupem k pacientovi, a přísun nemocných do lékáren by tak nezajišťovaly pouze předem naprogramované pokladny, které „odpouštějí“ různě vysoké částky (aby je nakonec stejně někde jinde připočetly),“ říká prof. PharmDr. Alexandr Hrabálek, CSc., děkan Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové. Podle prezidenta České lékárnické komory PharmDr. Lubomíra Chudoby je nutné přizvat odbornou veřejnost včetně lékárníků k práci na zajištění koncepčního rozvoje a financování eHealth. „Za nutné považuji také měnit legislativu v oblasti cenových soutěží u léčiv a důrazně eliminovat nezákonné praktiky výdeje léčiv, tzv. baťůžkaření do ordinace lékaře,“ dodává PharmDr. Chudoba.

Předpokladem pozitivních změn je, aby se i v této oblasti přestal zaměňovat cíl za prostředky. „Ze všech stran slyšíme – reforma, úspory, zefektivnění, snížení nákladů, optimalizace. Nikoli. Cílem zdravotní politiky je vždy zvyšování kvality veřejného zdraví,“ říká v této souvislosti dr. Emil Zörner, výkonný ředitel České asociace farmaceutických firem.

Zdroj: Medical Tribune