Přežili rok 2000 a bohužel i 2010

Zejména starší a střední generace si pamatuje slogan „Přežijí rok 2000?“, který reflektoval snahu o ochranu přírody. S naší přírodou to dopadlo dobře, přežila bez větších ztrát. Jen ta hezká pole a louky nám nahradily solární elektrárny.

Nejen rok 2000, ale i rok 2010 přežil dále např. smog na Ostravsku, a to je určitě moc špatně. Nepřežila ho naopak celá řada známých průmyslových podniků či značek. To je asi dobře, protože přežily ty perspektivnější, které na trhu obstály.

Bohužel přežilo i naše postsocialistické zdravotnictví se strukturou nemocnic pamatující často ještě 19. století. Proč to tak je, o tom někdy příště. Přežilo i pojištění‑nepojištění, tedy jakási zdravotní daň s paušály a malou efektivitou a malým vztahem ke konkrétnímu pojištěnci. Přežili špatně placení lékaři a sestry a přežili i ti, kdo se na jejich práci obohacují. Přežili tedy špatně placení nemocniční, ale i dobře placení ambulantní lékaři, kteří si mohou někdy dovolit pracovat třeba jen čtyři dny v týdnu.

Tato těžko uvěřitelná disproporce uvnitř jedné profesní skupiny je mimochodem v kritice akce „Děkujeme, odcházíme“ nejvíce slyšet. Přežily dokonce i fakultní nemocnice jako instituce snad nejvíce postsocialistické, kde školští zaměstnanci, kteří často provádějí nejsložitější výkony a běh nemocnice řídí, dostávají od resortu zdravotnictví minimální mzdu, ale přitom nezřídka nejvíce rozhodují o nákladech a efektivitě nemocnice.

Platí je pak (rovněž hluboko pod cenou jejich výkonů) resort, který patří k resortům nejchudším a nemá prostředky na kvalitní zaplacení učitelů. Je to jako by bohatnoucí továrník na malém městě požádal ředitele místní školy, aby složitější výrobky vyráběli a jeho továrnu řídili místní učitelé a on že jim za to malinko k nízké mzdě připlatí.

Přitom je od pádu totality jasné, že jde o jedinou věcně neoddělitelnou činnost vysokoškolského učitele ve fakultní nemocnici a že tak jako továrna nemůže mít dvojí řízení, musí mít logicky zaměstnanci fakultní nemocnice jen jeden pracovní poměr a jednu strukturu. Tak jen doufejme, že současná neutěšená situace fakultních nemocnic a vůbec všech nemocnic nepřežije rok 2011 a že v těchto týdnech startuje touto akcí něco dobrého pro lékaře, sestry i občany.

Do roku 2011 úspěšně přežívá i nevědecká medicína. Nedávno mně jeden europoslanec říkal, že pacient je poslední evropský spotřebitel, který je odtržen od pravdivé reklamy. Říkal, že se to snad podaří již brzy změnit. Rok 2010 však tento podváděný spotřebitel ještě přežil. Opravdu nevím, čím by mohla vědecky podložená reklama na léky, jak ji známe třeba ze Spojených států, pacientovi uškodit. Jak škodí reklama na nevědeckou medicínu, je však zřejmé. Škodí nejen individuálně tím, že si pacient svou nemoc vlastně neléčí, ale také ekonomicky. Je jasné, že kdyby se do zdravotnictví pustily peníze pacientů, fungovalo by efektivněji.

Trochu to ukázaly i tzv. poplatky. A pak zde máme ještě obrovské kvantum peněz, které je pacient ochoten do svého zdraví investovat a kupuje si za ně potravinové doplňky, ale i jiné metody bez vědecky prokázaného účinku.

Právě předvánoční trh byl zase plný potravinových doplňků „na srdce, paměť, smysly“ či na zdraví obecně i přístrojů na odstraňování bolesti. Přitom jen před několika měsíci vyšla v the New England Journal of Medicine dlouho očekávaná studie, která ukázala, že suplementace omega‑3 mastnými kyselinami nepřináší opravdu žádný benefit. Potravinové doplňky na zlepšení zraku u nás propaguje dokonce operní zpěvačka. Je to asi tak, jako by lékař propagoval stavbu mostů nebo konstrukci letadel.

Je mnoho teoretických způsobů, jak tunelovat naše zdravotnictví. Odvede‑li někdo prostředky, které je ochoten občan věnovat na své zdraví, mimo vědeckou medicínu, pak to tunelování zdravotnictví jistě je. Zdálo by se, že chemické tunelování (vydávání nejrůznějších chemikálií z potravinových doplňků za lék) je nejvýnosnější.

 Fyzikální tunelování však nezaostává, řada léčitelů působila vždy na pacienty proudem nebo paprsky, a to je levné a zcela jistě ještě výnosnější než vyrábění potravinových doplňků. Diabetikům je u nás například nově nabízena drahá elektrická modulace na diabetickou neuropatii, o níž její autor nepublikoval ani jeden článek, který by byl v evidenci Pubmed.

I tzv. magnetoterapie, užívaná dnes běžně, má publikované metaanalýzy, jež neprokazují žádný efekt na bolest. Pro nevědeckou medicínu je ovšem typické, že výrobce na rozdíl od farmaceutických firem nemusí investovat do klinických studií a exaktního prokázání účinku nebo že takové studie jen plánuje a do praxe uvádí metody předčasně a až následně se prokáže, že nemají efekt. Příbalové letáky a internetové stránky odkazující na potravinové doplňky a alternativní metody obsahují často odkazy na studie staré či publikované v lokálních a nevýznamných časopisech bez impakt faktoru. S tzv. ekonomickou krizí ubývá i reklamy farmaceutických firem v lékařských časopisech a je tragické, že tento prostor zaplňuje často reklama třeba na potravinové doplňky. Bohužel je často zaštítěna i jmény známými z vědeckého světa. Doufejme, že tyto jevy rok 2011 už nepřežijí.

Nářky politiků a organizátorů našeho zdravotnictví na nedostatek mzdovýc h prostředků pro lékaře a sestry v nemocnicích jsou těžko ospravedlnitelné. Rovněž snižování významu profese nemocničních lékařů v porovnání např. s právnickou profesí je politováníhodné. Prostředky na lepší mzdy zdravotníků jsou přece ukryty nejen v neefektivním zdravotnictví, ale i u občanů, kteří jsou zjevně ochotni si na své zdraví připlatit. Jen chybí odvaha zodpovědných politiků nezbytné reformní kroky uskutečnit a občanům je jasně vysvětlit.

Jednodušší je patrně veřejné vydírání lékařů tzv. Hippokratovou přísahou a výzvami k uskrovňování. Ty jsou sice úsměvné, současně však tragické, zaznívají‑li z úst neochvějných zastánců, propagátorů a také realizátorů volného trhu jako samospásného mechanismu společenského a ekonomického pokroku. Nezbývá než doufat ve zdravý rozum a jasné reformní kroky politiků.

Zdroj: Medical Tribune