Prevence poranění perinea v průběhu porodu

Přestože k poranění tkání pochvy, hráze a análního sfinkteru dochází během vaginálního porodu často, mnoho lékařů se nedomnívá, že by tato poranění představovala významné riziko pro zdraví rodičky, alespoň srovnatelné s poporodními komplikacemi – masivním krvácením, plicní embolií nebo infekcí. Pravdou však je, že poranění těchto tkání může mít vážné dlouhodobé následky. Spontánní vaginální porod, zvláště je-li spojen s epiziotomií, nebo operativní vaginální porod mohou vést k poškození paravaginálních struktur, ruptuře análního sfinkteru a k poškození pudendálních nervů, a následně mohou způsobit inkontinenci nebo pokles orgánů pánevního dna. Poranění hráze třetího či čtvrtého stupně, tj. takové, které narušuje strukturu análního sfinkteru, je nezávisle spojováno s inkontinencí plynů a stolice. Mezi rizikové faktory vzniku závažných poranění patří etnická příslušnost, první porod, velký plod, operativní vaginální porod, prodloužená druhá doba porodní, abnormální rotace hlavičky a epiziotomie. Některé z těchto rizikových faktorů samozřejmě nemohou být ovlivněny, ale některé ano. Cílem tohoto článku je připomenout souvislosti mezi těhotenstvím, porodem a poškozením pánevního dna, zvláště poškozením perinea a análního sfinkteru. Zmíníme porodnické rizikové faktory poranění pánve, preventivní opatření a přehled klinických doporučení v managementu porodu.
Na počátku 20. století, kdy se porody přesunuly z domácího prostředí do nemocnic, se epiziotomie staly standardní součástí většiny vaginálních porodů. Mediální epiziotomie, hlavní cíl zájmu tohoto sdělení, dnes stále zůstává dominantním typem nástřihu hráze. Odborníci se dříve domnívali, že provedení epiziotomie minimalizuje riziko poranění, vzniku infekce, postižení mozku novorozence a poporodních bolestí. Navíc podle nich zkrácení druhé doby porodní teoreticky zabraňuje poškození pánevního dna a snižuje se počet žen následně léčených pro inkontinenci nebo pokles pánevních orgánů.
…

Komentář

Autor: MUDr. Radovan Vlk

Ve výše uvedeném článku se autoři zabývají problematikou, která je každodenním chlebem porodníků. Různá poranění jsou během vaginálně vedeného porodu častá, ve většině případů však méně závažná, dobře se hojící a bez dlouhodobých následků. Možná však právě přehnaný optimismus, vznikající na podkladě těchto faktů, vede nezřídka k podcenění správného vedení porodu, nesprávnému zhodnocení rizika poranění a v případě vzniku pak k podcenění jeho rozsahu, a tím i nedokonalému chirurgickému ošetření. Vaginální porod, zejména operativní, je dáván do souvislosti s následným poklesem pánevních orgánů, dyspareunií, poruchou statiky pánevního dna a s tím související inkontinencí moči, stolice a plynů. Prevence poranění za porodu, správný management porodu a případná léčba jsou tak prevencí dlouhodobého postižení a stesků našich pacientek. Úvodní kapitola článku je věnována preventivní epiziotomii. Jak autoři uvádějí, existuje několik randomizovaných studií, které prokazují, že ve většině případů není provedení nástřihu nutné a z hlediska dlouhodobých následků spíše škodlivé. Uvádí se, že při dobré spolupráci rodičky a jejího porodníka je nutné provést epiziotomii asi ve 30 % případů. Její funkce spočívá zejména v tom, že brání nekontrolovanému roztržení tkáně v době prořezávání hlavičky plodu. Je tedy jasné, že o provedení epiziotomie lze rozhodnout až ve vrcholné fázi druhé doby porodní. Přesto by součástí předporodní přípravy mělo být poučení pacientky o nástřihu hráze a při vedení porodu by mělo být jednoznačně přistoupeno na její rozhodnutí v rámci přípravy porodního plánu. Dle našich zkušeností si většina žen přeje porod bez epiziotomie, ale dá jí přednost před spontánním roztržením hráze.
…

Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 6/2004, strana 12

Zdroj: