Prevence DM 2. typu u dětí - má smysl?

Jeden ze tří Američanů onemocní během svého života diabetem 2. typu a jeden ze šesti mladých Američanů trpí nadváhou. Obojí je mnohdy považováno za civilizační epidemii s kořeny v americké kultuře, jež se mimo jiné manifestuje stále se zvyšujícími porcemi velmi kalorického jídla, sladkých nápojů a sedavým způsobem života. Stále více začíná být jasné, že bojovat proti takto silnému jevu pouze prevencí zaměřenou na dospělé se musí míjet účinkem.

Spíše než zaměřovat léčebnou pozornost na dospělé, pro které může být mnohdy obtížné změnit životní návyky, je zapotřebí zacílit na děti a mladistvé a pomoci jim změnit normy, chování, postoje a preference, píše Edward W. Gregg, Ph.D., v New England Journal of Medicine. Bylo by však naivní očekávat, že prevence zaměřená na mladé bude představovat dostatečně efektivní nástroj vedoucí ke snížené prevalenci diabetu 2. typu v dospělosti. Jeho prevalence mezi

Pokračování na str. 7

mladými (přibližně jeden z 24 000 ve věku od 10 do 19 let) je totiž doposud natolik nízká, že i vysoce účinná intervence by znamenala zabránění rozvoje diabetu 2. typu jen v několika málo případech.

Účinná intervence mladých, která se projeví v dospělosti snížením počtu nemocných diabetem 2. typu, znamená dobrou znalost rizikových faktorů a pomalého nasčítání jejich vlivu od dětství až do vypuknutí onemocnění v dospělosti. Znamená však také potřebu efektivní intervence s neměnným vlivem po dobu celého života jedince. Studie zabývající se diabetem 2. typu u mladistvých ukazují, že koncentrace cholesterolu a hodnota krevního tlaku nejsou prediktivními ukazateli úmrtí; nejspíše proto, že se během vývoje organismu mění, vysoký cholesterol a krevní tlak v dětství neznamenají automaticky totéž v dospělosti.

Jinak je tomu s nadváhou a porušenou glukózovou tolerancí, které zpravidla provází nemocného od dětství až do dospělosti.

Existuje však také možnost, že se náchylnost k vysokým koncentracím cholesterolu a krevního tlaku také přenáší do dospělosti, ale lékaři mají možnost je terapeuticky ovlivnit mnohem snáze ve srovnání s nadváhou a porušenou glukózovou tolerancí, kde jsou jejich možnosti velmi okleštěné. Porušená glukózová tolerance neznamená a priori zvýšenou koncentraci glukózy nalačno. Ta však je v dospělosti asociována s rozvojem diabetu 2. typu a předčasným úmrtím. Není však jasné, zda to platí i v případě dětí.

Recentní studie zabývající se tímto problémem navíc ukázala, že zvýšená koncentrace glukózy u dětí není větším prediktivním faktorem pozdějšího rozvoje diabetu než hodnota BMI či systolického tlaku. Toto zjištění jednoznačně ukazuje na rozdílnost dlouhodobých prediktivních faktorů rozvoje onemocnění u dětí a dospělých.

Autoři všech studií zabývajících se touto problematikou naznačují, že délka života budoucích generací může být velmi ovlivněna epidemií obezity a diabetu. Recentní studie si však klade zdaleka naléhavější otázku, a to, zda zvýšený výskyt centrální obezity, zvýšených koncentrací inzulinu a porušené glukózové tolerance u mladých vyústí ve zvýšenou prevalenci diabetu 2. typu u příštích generací.

Zdroj: Medical Tribune