Prestižní ocenění profesora Josefa Kouteckého

Již pošesté uděloval Nadační fond pro podporu vědy NEURON ceny českým vědcům. Po ocenění mladých vědců v květnu tohoto roku bylo vyvrcholením všech aktivit fondu předání cen významným českým osobnostem za přínos světové vědě ve fyzice, matematice, chemii, společenských vědách a medicíně. Cenu za obor medicína převzal 1. prosince zakladatel české dětské onkologie prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc. Právě díky němu dosahuje dětská onkologie i v současnosti pozoruhodných úspěchů.

Ocenění profesora Kouteckého zdůvodnil na besedě s laureáty prof. MUDr. Josef Veselka, CSc., garant oboru medicína vědecké rady Nadačního fondu Neuron. V krátkém projevu uvedl: „Pan profesor Koutecký je moudrá a mnohovrstevná osobnost. Z mého pohledu by měly být zmíněny dvě věci. Zaprvé to, že je prvním a jediným zakladatelem dětské onkologie v České republice. On byl tím, kdo prošlapal cestu, po které se nyní vydávají jeho vynikající žáci. A zadruhé musím připomenout jeho neuvěřitelnou statečnost. Když se lékař stará o dospělé pacienty, nosí si domů spoustu starostí a pochyb. Nedovedu si představit, jaké to musí být v oboru, kde zemře devadesát procent vašich pacientů, a ještě navíc dětí. Pro každého lékaře je setkání s onkologicky nemocným dítětem tou největší zkouškou, která ho může potkat. Jestliže si tuto cestu někdo dobrovolně zvolil, musí to být velmi statečný člověk.“

Profesor Koutecký se narodil v roce 1930 v Praze, kde po maturitě absolvoval Fakultu dětského lékařství UK. V roce 1955 nastoupil na tzv. umístěnku do nemocnice v Novém Bydžově a poté do léčebny v Janských Lázních. V roce 1957 se vrátil do Prahy na Kliniku dětské chirurgie FDL UK na Karlově. Zde se od roku 1964 specializoval na dětskou onkologii. V roce 1978 se jeho pracoviště přesunulo do Fakultní nemocnice v Motole, kde byl téhož roku jmenován primářem onkologického oddělení. V roce 1983 se stal přednostou Kliniky dětské onkologie Fakulty dětského lékařství UK a FN Motol, kde působil až do roku 2004. V letech 1990–1997 a 2000–2006 byl také děkanem 2. LF UK a v období 1997–2000 prorektorem pro vnější vztahy Univerzity Karlovy. Kromě toho, že je profesor Koutecký členem a čestným členem mnoha českých a zahraničních odborných společností, provází ho celý život výtvarné umění a hudba. Sám je výborným hudebníkem a aktivně hraje na klavír a housle. Kromě práce lékaře byl členem správních rad řady významných kulturních institucí, například Nadace Národní galerie v Praze nebo Rady Národního divadla a dalších. Obdržel více než 50 ocenění odborných lékařských společností i kulturních institucí, mezi nimiž má zvláštní místo Medaile za zásluhy udělená prezidentem Václavem Havlem.

O svém pozoruhodném životě profesor Koutecký říká, že ho postavil na čtyřech základních principech. „Prvním byla velká touha po poznání, a to nejen medicíny, i když té jsem se věnoval především. Tím druhým bylo požehnání vnímat krásu, kterou jsem byl celý život obklopen. Díky těmto dvěma principům se mi celý život dařilo nacházet vztahy, nebo dotyky, chcete‑li. Největší dotyk je ten nejosobnější, a tím mi byla moje žena, největší opora v mé práci a životě. U ní jsem našel lásku, pochopení a pomoc a bez ní bych nikdy nedokázal to, co jsem dokázal. Posledním principem je moje víra,“ řekl profesor Koutecký. Když po návratu z umístěnky do Prahy přišel profesor Koutecký na Kliniku dětské chirurgie, viděl, že všechny děti s nádorem umíraly. Jako nejmladší pomáhal mnoha starším kolegům, kteří již byli v něčem specializovaní, a on stále ještě nebyl nijak ukotven. O své volbě klinické onkologie říká: „Najednou jsem dostal nápad, čemu bych se mohl věnovat. O to ostatně ve vědě a medicíně jde, stanovit si cíl a jít za ním. Studoval jsem zahraniční literaturu a věděl jsem, že v zahraničí už vznikají jednotky dětské onkologie, které již mají výsledky. Napadlo mne tedy jít za svým šéfem a požádat ho, zda bych se mohl tomuto oboru cíleně věnovat. Začínal jsem jako samouk, učila mne jen literatura a zkušenosti. V prvních letech jsem se setkával s nepochopením, proč to dělám, když ty děti stejně zemřou, a ony opravdu umíraly.“ Když profesor Koutecký začínal, umíralo 97 procent všech dětí, které ošetřoval. „Jistě vás nemusím přesvědčovat o tom, že žít mezi umírajícími dětmi a nešťastnými rodiči nebylo lehké. Navíc když je člověk obdařen schopností vnímat krásu života. Dnes bych už nevydržel to, co tenkrát,“ dodal. Ale šel dál za svým cílem a začal pacienty s nádory centralizovat. Podařilo se mu přesvědčit své kolegy z lékařských společností, že onkologicky nemocné dítě potřebuje specializovanou péči, a pomalu získával spolupracovníky z ostatních oborů. Situace se pozvolna začala zlepšovat. Ke třem procentům přežívajících se začala přidávat procenta další a v současné době přežívá 83 procent nemocných bez rozdílu druhu nádoru a klinického stadia onemocnění. „Takže mám takový pocit, že ten osmdesátiprocentní rozdíl stál za to, že jsem svůj život nepromarnil,“ zamyslel se profesor Koutecký a pokračoval: „Každý večer se snažím vyrovnat se dnem, který uplynul, a říci si, zda stál za to. Slovo filosofie je v dnešní době velmi zneužíváno a s tímto vědomím jsem si vytvořil svoji filosofii koncentrace prožitků. Najdu si muziku, na kterou mám náladu, naliji si skleničku meruňkovice, hruškovice, nebo – když je nouze – i whisky, zapálím si doutník nebo viržinko a ve tmě poslouchám hudbu. Vzpomínám na svoji ženu, do toho bafám a loučím se s tím dnem vyrovnán a s nadějí, že se ještě ráno probudím, a když ne, tak že jsem nežil marně.“ Na jeho slova reagovali hosté besedy několikaminutovým potleskem.

Zdroj: