Preklinický vývoj léčiv a na něj navazující první fáze klinického hodnocení
V minulém článku jsme se v rámci seriálu věnovaného vývoji léčiva zaměřili na obecné aspekty vývoje léčiv. Nyní budeme pokračovat fází, v níž zkoumané látky opouštějí laboratoře a vydávají se na dlouho cestu preklinického vývoje. Až teprve po jeho úspěšném završení bude možné hodnocenou látku poprvé podat člověku v tzv. I. fázi klinického hodnocení.
V rámci preklinického vývoje se prokazuje biologická účinnost látky u živých organismů. Za dodržení etických standardů zacházení s laboratorními zvířaty jsou ověřovány základní farmakokinetické a farmakodynamické vlastnosti látky, kterou v této fázi ještě nenazýváme léčivem. Již ve fázi preklinického vývoje se zkoumá relativní bezpečnost látky a zjišťuje se, zda má látka předpoklad příznivě ovlivňovat určité onemocnění a jak látka působí na jednotlivé systémy, jako je systém nervový, kardiovaskulární, trávicí, vylučovací, dýchací a endokrinní. Je tak sledován mechanismus účinku, reakce na dávku a její koncentraci. Rovněž se zvažuje potenciální způsob aplikace a s ohledem na to i léková forma.
Preklinický výzkum probíhá na zdravých zvířatech, ale rovněž i na zvířatech s modelovým onemocněním, u nichž se uměle navozuje patologický stav. Je snahou vyhledávat alternativy k pokusům na zvířatech a do výzkumu zavádět tzv. in vitro modely tvořené buněčnými a tkáňovými kulturami lidských či zvířecích buněk a systémy s nízkými organismy, jako jsou např. bakterie. Ale i při použití in vitro modelů, které umožňují snížit počet pokusných zvířat, mají pokusná zvířata nezastupitelnou úlohu v preklinickém vývoji léčiv.
Smyslem preklinického vývoje je stanovit, zda je látka natolik bezpečná, že je možné přejít do první fáze klinického hodnocení, která spočívá v prvním podání této látky člověku. Takto úspěšná je zhruba pouze desetina z celkového počtu látek, jež prošly preklinickým vývojem.
V první fázi klinického hodnocení je léčivo poprvé podáno člověku, a to několika málo zdravým dobrovolníkům, jejichž počty lze vyčíslit maximálně v desítkách. Dobrovolníkům je placena odměna za účast v této specifické fázi klinického hodnocení. Pouze výjimečně jsou látky v první fázi klinického hodnocení podávány pacientům. Pokud k tomu dochází, bývají to zejména onkologičtí pacienti. Dobrovolníky či pacienty účastnící se klinického hodnocení označujeme jako subjekty hodnocení. Do této fáze nesmějí být zařazovány tzv. zranitelné osoby, jako jsou děti, těhotné ženy, osoby s omezenou způsobilostí k právním úkonům či osoby zbavené této způsobilosti.
Subjekty hodnocení vyjadřují informovaný souhlas s účastí ve výzkumu, který učiní na základě řádného poučení. Správná klinická praxe definuje 20 bodů, jež musí obsahovat každá informace pro subjekty hodnocení. Nejen etický rámec všech informací podávaných subjektům hodnocení, ale i etické aspekty celého navrženého výzkumu posuzují příslušné etické komise. Dalším orgánem, který posuzuje klinické hodnocení, je Státní ústav pro kontrolu léčiv, jenž vydává povolení k provedení klinického hodnocení fáze I až III. Pokud se jedná o fázi IV při použití již registrovaného léčiva, lze toto klinické hodnocení provést, pokud není zamítnuto oznámení.
Cílem 1. fáze klinického hodnocení je stanovit základní farmakologické a farmakodynamické parametry, posoudit hledisko bezpečnosti, tolerance a snášenlivosti hodnoceného léčiva a navrhnout tolerované dávkovací rozmezí. V této fázi zpravidla nejde o stanovení terapeutického záměru. Vzhledem k tomu, že se jedná o první podání hodnocené látky člověku, podání bývá jednorázové či pouze ve velmi krátké době (po dobu několika dnů) a provádí se na specializovaných klinických pracovištích pod pečlivým dozorem.
Zdroj: Medical Tribune