Předpoklad o nekontroverznosti tří zákonů se nenaplňuje
Kdo však měl možnost a zájem pročítat zásadní připomínky všech připomínkových míst k věcným záměrům těchto zákonů, uvědomil si, že je to pouze klid před bouří. Její hromy a blesky se sesypou na autory návrhů v podobě připomínek k paragrafovému znění zákonů.
Ministr Julínek opakovaně zdůrazňoval, že reformní balíček zákonů je nutno připravit, projednat a přijmout současně. S ohledem na situaci v koalici a na protesty odborů a zřejmě i na citlivost témat vzhledem k blížícím se volbám na tuto vlastní doktrínu rezignoval. Tím ale současně znemožnil konfrontovat obsah předložených tří zákonů s dalšími, a to zejména z hlediska používání pojmů, hrazení péče ze státního a dalších veřejných rozpočtů (včetně veřejného zdravotního pojištění) a vztahů, práv a povinností účastníků zdravotního systému.
Nejproblematičtější je používání pojmů „zdravotní služba“ a „zdravotní péče“ a zračí se již v názvu dvou ze tří zákonů, kde se užívá pojmu zdravotní služby. Pojem zdravotní péče je zakotven v našem ústavním pořádku a zjevně je jím míněn obsah zdravotních činností. Regulací těchto činností by se měl zabývat právě zákon o zdravotní péči, úhradou pak zákon o veřejném zdravotním pojištění. To však neznamená, že by se zákon neměl zabývat regulací způsobu poskytování péče, tedy regulací služby, a že by se neměl zabývat osobou poskytovatele služby. Ostatně sjednocení regulace zvláštní zdravotní živnosti v duchu evropských pravidel rovnosti je zásadním kladem nové právní úpravy. A pokud by pojem služba byl používán správně, mohla by se naše právní úprava svým smyslem přiblížit obecným evropským úpravám služeb ve veřejném a ekonomickém zájmu. V tomto případě však je pokus záměny pojmů péče a služba v zásadě špatně pojatý, navíc je v mnoha částech zákonů zmatečný.
Obdobně je to s pojmem „pracovně lékařská služba“, který je v rozporu s pojmy užívanými v zákoníku práce a v jeho letošní novele. Rozpor nalézáme také mezi návrhem a zákonem o sociálních službách ve věci poskytování ošetřovatelské a rehabilitační péče v pobytových zařízeních sociálních služeb nebo zákony o způsobilosti k výkonu povolání zdravotnických pracovníků či evropskou regulací zdravotnických povolání.
Zákonu o zdravotní péči, který má být v ČR základním zdravotnickým kodexem, chybí obecné zásady této právní úpravy a s tím souvisí i následná nelogičnost řazení jednotlivých částí. Návrh se prioritně zabývá druhy a formami zdravotních služeb, namísto toho, aby prioritně řešil postavení jednotlivých účastníků systému poskytování péče (pacient, poskytovatel, zdravotnický pracovník) a vztahy mezi nimi! Zákon se zcela nedostatečně zabývá standardy a kvalitou péče. Z desítek dalších zásadních nedostatků zákona se lze zmínit o chybné definici registrujícího lékaře, ošetřovatelské zdravotní služby a domácích zdravotních služeb, včetně odkazu na neexistující univerzitní nemocnice.
Návrh zákona o specifických zdravotních službách s sebou nese řadu nedostatků, které jsou přeneseny z konceptu zákona o zdravotních službách. Jistě konfliktní, nejen pro nábožensky orientovanou část společnosti, jsou ustanovení o přerušení těhotenství.
Předložení nové komplexní právní úpravy fungování zdravotnické záchranné služby je jistě správným a potřebným krokem. Předkladatel sice správně argumentuje, že oddělení této služby od státu bylo způsobeno reformou veřejné správy, která nebyla v režii stávající vládní koalice, na druhé straně však umožňuje fungování služby ve formě obchodní společnosti s možnostmi její privatizace. Přitom ZZS je hlavními činnostmi příkladem typické rozpočtové činnosti a je v rámci integrovaného záchranného systému vázána na činnosti státní policie a hasičského záchranného sboru, které jsou organizačními složkami státu a fungují ve služebním poměru ke státu! Z návrhu nevyplývá, kdo bude nést odpovědnost za plnění či nesplnění úkolů.
Musím konstatovat, že samosprávné kraje se zdravotnické záchranné služby zhostily lépe než předtím stát. Nad navrhovanou decentralizací a privatizací je na místě obava, že dojde ke zhoršení organizace a kvality přednemocniční neodkladné péče a fungování integrovaného záchranného systému (generálové budou bez vojska) a ke zvýšení nákladů, aniž by bylo zřejmé, kdo je uhradí.
Zdravotnická záchranná služba je skutečně formou, pojem služba je v tomto případě zvolen správně. Ale v ustanoveních týkajících se činnosti vládne pojmový zmatek obdobně jako v dalších dvou předložených zákonech. Návrh počítá s prodloužením „povinné“ dojezdové doby z 15 na 20 minut. Nikdo odpovědný (ani důvodová zpráva k návrhu) ale neřekl proč. Zvýšení o 5 minut je pro řadu pacientů fatální. Pokud to znamená, že stávající povinnosti nebyly dodržovány, kdo za to nesl a nese odpovědnost?! Z tohoto hlediska je billboardová kampaň vládnoucí ODS o 44 nových výjezdových stanovištích tristním mementem.
Smutnou stránkou návrhu je, že na rozdíl od příslušníků jiných složek integrovaného záchranného systému nezohledňuje náročnost práce zdravotnických pracovníků ZZS a zvýšení rozsahu jejich povinností. Přitom sociální partneři (odbory a zaměstnavatelé) jsou ve shodě, že bez sociálního zohlednění těchto faktorů nebude personální práce v ZZS k zajištění kvality prostřednictvím profesionálů úspěšná.
Myslíte si snad ještě, že nějaký z návrhů reformních zákonů lze považovat za nekontroverzní?
Zdroj: