Před 210 lety se narodil Adolphe Quetelet
Počty už od povijanu
Lambert Adolphe Jacques Quetelet se narodil 22. února 1796 v belgickém Gentu. Matematiku začal přednášet v sedmnácti letech. V té době taky psal básně, podílel se na zkomponování opery, maloval pozoruhodné obrazy. První doktorát (další budou čestné) získal v rodném městě, třiadvacetiletý, za práci z analytické geometrie. Už ta ho proslavila a zajistila mu zvolení do belgické Akademie věd (v osmatřiceti se pak stane jejím doživotním tajemníkem). Krátce nato získal profesuru matematiky na univerzitě v Bruselu. Při jeho přednáškách na vrcholná vědecká témata posluchárna praskávala ve švech. Když pak v roce 1823 navrhl zřízení státní astronomické observatoře, vyslala ho vláda na zkušenou do Paříže (tam už hvězdárna fungovala přes 150 let). Při debatách s francouzskými učenci pocítil „potřebu spojit studium nebeských jevů se zkoumáním jevů pozemských, což dosud nebylo možné“. Neopustil ho ani umělecký zájem o tvar a rozměry lidského těla, jak uvidíme níže. Ale hlavně v něm vynikající pařížský matematik Pierre Simon Laplace, tehdy pětasedmdesátiletý, avšak stále energický i charismatický, probudil zájem o statistiku a pravděpodobnost. Po návratu do Bruselu se Quetelet roku 1828 stal šéfem avizované královské observatoře (zůstane jím až do své smrti). Jelikož ještě nebyla dostavěná, začal vedle nebe a země zpytovat také lidi a společnost. Jsa posedlý statistikou, dal se do shromažďování faktů, která by jí mohl předhodit.Hluk tichého zvonu
Z množství syrových údajů vytřídil všechna fakta o lidech, od fyzických rozměrů až po údaje o zločinech. A jelikož byl první, kdo do této oblasti statistiku vpustil, došel k řadě zajímavých objevů a souvislostí. Všiml si třeba, že počet zločinů spáchaných v jednotlivých věkových skupinách je rok co rok pozoruhodně konstantní. Vybral tedy ještě další dva soubory (o sebevraždách a o sňatcích) a rovněž je roztřídil podle věku. Našel podobnou shodu. Tento typ výsledků nazýval „morální statistikou“. Ohledně lidského těla zase zjistil, že jeho rozměry a některé další vlastnosti jsou symetricky rozděleny kolem průměru podle křivky, která připomíná zvon. Tendenci souboru četností náhodných pozorování zvonově se rozkládat kolem nejfrekventovanějšího průměru objevil roku 1733 Němec Abraham de Moivre, který se v Anglii živil radami pojišťovnám. Osmdesát let po něm totéž zjistil univerzální matematický génius Karl Friedrich Gauss i o záměrných pozorováních – výsledcích astronomických a geografických měření. Usoudil, že zvon vzniká vlivem drobných náhodných chyb, ke kterým při každém měření nevyhnutelně dochází. Od té doby se normální distribuci četností jevů, znázorněné zvonovou křivkou, říká Gaussovo rozložení. Quetelet tedy „Gaussův zvon“ rozezněl i v antropologické a sociální oblasti: „To, co se vztahuje k lidskému druhu jako celku, je obdobné fyzikálním skutečnostem.“
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 5/2006, strana 14
Zdroj: