Před 120 lety poprvé úspěšně resekovali žaludek
Narodil se roku 1829 v Bergenu na Rujaně. Otec pastor brzy zemřel, odkázav mu pouze bystrou hlavu a hudební talent. Matka mu pak coby nejstaršímu synovi i za cenu odříkání svého i sourozenců dopřála vzdělání. Studovat začal v Göttingenu, doktorát získal roku 1852 v Berlíně. Poté zvizitýroval nejvýznamnější lékařské fakulty kontinentu (mj. pražskou). Jakkoli by raději bádal, po matčině smrti si musel otevřít praxi. První pacientka, která k němu po čase přišla, chtěla vyléčit nemocného papouška. Pak ho přítel upozornil, že se uvolnilo místo u jeho učitele Bernharda von Langenbecka na berlínské univerzitní klinice. Roku 1856 se tam stal asistentem, hned poté docentem. O jeho oblibě svědčí tato historka: Uprostřed vánočních příprav v roce 1859 u dveří jeho bytu zazvonil Langenbeckův tajemník a předal mladé paní Billrothové (vzali se roku 1858) obálku, kterou měla manželovi dát pod stromeček. Obsahovala jmenování profesorem v Curychu.Vzestup
„Vybíjel jsem svou ctižádost prováděním břišních operací na celé řadě ztracených případů. Mělo to své dobré i stinné stránky. Dobré stránky byly v tom, že jsem celé řadě žen, u nichž by mnozí moji kolegové nikdy na operaci nepomýšleli, zachránil život a že jsem poznenáhlu získal technickou zručnost a rozvahu i v nejhorších situacích. Stinné stránky byly v tom, že jsem mnoho beznadějných případů ztratil.“ V Curychu vydal (1863) dílo „Všeobecná chirurgická patologie a terapie“. Seznámil se zde (1865) s ještě neznámým Brahmsem, který mu věnoval dva ze svých houslových kvartetů. V Curychu ale také Billrothovi zemřel (na spálu) jediný syn… Na II. chirurgické klinice vídeňské univerzity, kam byl povolán v roce 1867, se zaměřil i na chirurgii nádorů. Roku 1876 provedl první resekci hrtanu, dále pak kupříkladu zdokonalil (Kocherovu) operaci štítné žlázy či provedl první ovariektomii a vaginální extirpaci dělohy. Operoval v předváděcím sále před 300 diváky, převážně studenty. Přitom vysvětloval každičký úkon, pohyb ruky, takřka i hnutí mysli. Jeho velkým přínosem též bylo měření teploty v pooperačním období. Po prusko-francouzské válce roku 1870, kde dobrovolně působil jako válečný chirurg, napsal „Spisy o všeobecné chirurgii“.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 3/2006, strana 14
Zdroj: