Přečetli jsme za vás

Balancování kolem recenzování

Všichni, kdo pracují ve vědě či v jakémkoli seriózním oboru, mezi nimiž medicína stojí v popředí, vědí, že kolébkou, útočištěm i prostředkem kumulace, upřesňování, kritiky a ověřování živých vědeckých informací jsou kvalitní vědecké a odborné časopisy, za nimiž stojí autorita národní či mezinárodní odborné společnosti. Jde o geniální vynález pro soustavné syntetizování fragmentů vědecké a odborné práce bez ohledu na místo a čas jejich vzniku. Vědecké a odborné časopisy jsou jedním z nejdůležitějších prvků pro pokrok jakékoli disciplíny i vědy jako celku. Jsou to ruce podávané přes hranice a oceány, je to důmyslný a výkonný cévní systém, jímž proudí životodárný tok skutečně vědeckých informací.

V posledních patnácti či deseti letech se však stále častěji objevují i pokusy některých vydavatelů a některých farmaceutických a přístrojových firem tuto integritu vědeckých časopisů narušit a udělat si z nich poslušné loutky. Nelze se tomu divit, a lze to dokonce pochopit – patentové ochrany nejvýnosnějších léků končí a „pipelines“ vysychají (počet nových molekul vycházejících každoročně z výzkumu a vývoje farmaceutických firem a schválených pro klinické využití se již několik let po sobě snižuje), a konkurence tedy silně narůstá. A protože působení na lékaře prostřednictvím odborných časopisů je účinnější a efektivnější než prostřednictvím „repů“, zkoušejí některé firmy, kam až lze v tomto směru zajít. Čili co si redakce a odborná nakladatelství nechají líbit (nebo zaplatit).

Lze to pochopit, a lze dokonce v určitém smyslu a do určité míry i hledat vybalancovanou spolupráci, která by pomohla komunikaci mezi farmaceutickým průmyslem a lékaři, aniž by zcela rozkotala důvěryhodnost celého vydavatelského businessu. Nelze ovšem překročit určité hranice, jak o tom píší v editorialu v posledním čísle The New England Journal of Medicine (NEJM) čtyři jeho přední představitelé (G. D. Curfman, S. Morrissey, G. J. Annas, J. M. Drazen. Peer Review in Balance. N Engl J Med 2008;358:2276-2277).

Stejně jako ostatní vědecké a odborné časopisy spoléhá i NEJM po desítky let při zajišťování co nejvyšší kvality všech publikovaných článků na recenzní řízení. A o tom, že je zde velmi přísné, svědčí poměr nabídnutých a publikovaných článků 100 : 5. Podílejí se na něm tisícovky recenzentů z celého světa, kteří ovšem zůstávají v anonymitě – klíčovou komponentou toho, aby celý systém fungoval, je totiž právě důvěrnost.

O to větší bylo překvapení redakce NEJM, když jí v květnu loňského roku zaslali právníci společnosti Pfizer žádost o předložení všech recenzí a dalších redakčních dokumentů vztahujících se k článkům na téma inhibitorů cyklooxygenázy 2 (COX-2) valdecoxibu a celecoxibu (Bextra a Celebrex). Jednalo se jak o 11 článků publikovaných, tak o další články, jejichž publikování redakce odmítl a. Žádost však byla zdůvodněna tím, že jde o odhalení „metodologických pochybení“ ve výzkumu autorů prací, která recenzenti nebyli schopni odhalit. Právníci společnosti Pfizer tedy hodlali využít kritických výhrad recenzentů ve snaze zpochybnit kvalitu autorů článků a jejich práce.

Časopis pochopitelně odmítl jakékoli dokumenty poskytnout, avšak právníci Pfizeru podali v lednu letošního roku nový návrh na vydání všech dokumentů včetně kopií rukopisů prací a recenzních posudků na ně. NEJM odmítl opět. A místo toho se obrátil na soud. Jeho zástupci argumentovali tím, že získali všechny tyto materiály od autorů s příslibem naprosté důvěrnosti a nemají žádné právo je zveřejňovat či komukoli předávat. Kdyby tak učinili, poškodilo by to zcela zásadním způsobem jejich schopnost vykonávat své poslání vůči lékařské veřejnosti. A kromě nepsaných pravidel by mj. porušili i zásady přijaté ve společném materiálu odborných lékařských časopisů (ICMJE – International Committe of Medical Journal Editors).

Federální soud zasedl nad tímto případem 13. března tohoto roku. Otázka, zda může soud nařídit vydání požadovaných materiálů, byla posuzována podle federálního zákona, dle něhož je v takovýchto případech nutno zvážit poměr potenciální škody či ztráty a potenciálního přínosu či zisku. Je tedy třeba uplatnit posouzení balance. Soudce Leo T. Sorokin se rozhodl posoudit relevanci a důkazní hodnotu požadovaných informací, a dospěl k závěru, že byť jde o informace relevantní, jejich důkazní hodnota pro společnost Pfizer je limitována. A proti relevanci informací pro Pfizer stojí zájem NEJM na zachování důvěrnosti a anonymity recenzního řízení – a ten je nesporně důležitější, neboť je předpokladem plnění informačního a edukačního poslání časopisu. Proto by porušení anyonymity recenzentů poškodilo nejen časopis samotný, nýbrž i celou lékařskou a vědeckou obec a veřejný zájem.

Editorial NEJM také dodává, že krátce předtím prohráli právníci společnosti Pfizer obdobný proces i ve státě Illinois, v tomto případě s časopisem JAMA (Journal of the American Medical Association).

A končí slovy: „Podobně jako v tomto případě budeme i v budoucnosti tvrdě vystupovat proti jakýmkoli pokusům narušit recenzní řízení a jeho principy, a to v zájmu časopisu samotného, jakož i těch, kteří věnují svůj čas a znalosti na přípravu recenzních posudků. Chceme ujistit všechny, kdo nám recenze poskytují, že si jejich názorů neobyčejně vážíme a že jejich anonymitu zachováme.“

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 16/2008, strana A4

Zdroj: