Praxe v Zambii je školou života
Základnou pro celý projekt je poliklinika v Lusace, kterou založil pediatr MUDr. Stanislav Kusý. Toto zdravotnické zařízení poskytuje za úplatu ošetření cizincům a movitějším Zambijcům a kromě toho pomáhá i těm, kteří si nemohou dovolit za péči platit. Hlavní dva neziskové projekty jsou zaměřeny na pomoc těhotným ženám (Mobilní klinika) a na pomoc dětem na okraji společnosti, hlavě sirotkům po rodičích, kteří zemřeli na AIDS (Děti ulice). Od roku 2004 se zde vystřídalo již 35 studentek. „To, co tam tyto dívky přes své mládí předvádějí, a hlavně co vše dokážou místním lidem předat, je skutečně obdivuhodné,“ říká MUDr. Ondřej Doležal, neurolog z pražské Všeobecné fakultní nemocnice, který jako dobrovolník na poliklinice v Lusace měsíc pracoval.
Na nezájem o svůj program si škola nemůže stěžovat. „Dívky mnohdy dávají Zambii přednost před stáží na některé z našich partnerských škol v Evropě,“ říká Ing. Jana Bártová z oddělení zahraničních vztahů fakulty.
Během své praxe studentky běžně pracují s HIV pozitivními, hrozí jim také riziko nákazy malárií. „Když tam dívky vyjíždějí, uvědomujeme si riziko, které na sebe všichni bereme – my, rodiče i dívky samotné,“ říká děkan fakulty prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc. „Jsou očkované, proškolené v problematice AIDS a procházejí kursem chování v malarické oblasti. Všechny také preventivně berou antimalarika. Zatím k žádné zásadní zdravotní komplikaci u žádné ze studentek nedošlo,“ uvádí Jana Bártová.
Nedáváme ryby, ale učíme rybařit
Celá stáž je koncipována tak, aby studentky získaly co nejvíce znalostí a dovedností vzhledem ke kompetencím, které si mají v rámci svého studijního oboru osvojit. Budoucí sestry tedy spíše spolupracují s lékaři, podílejí se na činnosti polikliniky a účastní se zdravotnických výjezdů, budoucí sociální pracovnice se zaměřují hlavně na práci s dětmi. Učí je základní hygienické návyky a starají se i o vyplnění jejich volného času. „Každá z těchto dívek tu zanechala svůj otisk – a je jedno, zda tím, že naučila několik dětí plavat, nebo že některé z nich pod jejím vedením zahrálo první písničku na nějaký hudební nástroj,“ říká MUDr. Kusý. Podle něj jsou tři druhy rozvojové pomoci. „První je předávání dárečků. Ta je bez jakéhokoli dlouhodobého efektu. Přivezete někam léky a ty rychle zmizí. Tato varianta je příjemná pro úředníky, k potřebným lidem se dostane ale jen zlomek pomoci. Druhou možností je, že odborník, lékař, učitel nebo specialista na zemědělství, se na místě snaží po nějakou dobu dělat svou práci. Pokud jde ale o izolovanou činnost, dopad není velký. Jako pediatr v Etiopii jsem viděl, že pokud dítě nemá přístup k potravinám a nezávadné vodě, mohu jeho smutný konec jen oddálit. Třetím způsobem je pomoc koncepční, která je zasazena do kontextu situace v dané zemi. A o to se v Zambii i ve spolupráci se studentkami snažíme. Naším cílem není pro místní lidi ryby chytat, ale učit je rybařit. Je to určitě složitější, ale ne nutně nákladnější,“ uvádí S. Kusý.
Zatím ani jedna ze studentek svou stáž neskončila předčasně „Samozřejmě, že je to pro ně těžké. Může to znít jako fráze, ale u mnoha z nich skutečně vidíme, že tam odjíždějí jako děti a vracejí se jako dospělí lidé,“ říká Jana Bártová.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 20/2007, strana A15
Zdroj: