Právník vidí možnost odmítnout pracovní povinnost

Lékaři a zdravotníci by se podle právní analýzy mohli bránit pracovní povinnosti, kterou jim aktuálně mohou hejtmani z rozhodnutí vlády uložit na výpomoc v přetížených nemocnicích. MUDr. Martin Jan Stránský, M.D., FACP, ředitel Polikliniky na Národní a zakladatel Kanceláře Ombudsmana pro zdraví, považuje pracovní příkazy, které mohou dát hejtmani a pražský primátor na základě rozhodnutí vlády z počátku března, za nevhodné a právně pochybné. Je připraven podat žalobu na stát, když bude konkrétní zdravotník příkazem k pracovní povinnosti povolán.

„Stát není schopen domyslet některé důsledky. Nejedná se o snahu vyhnout se pomoci, ale upozorňujeme, že tento nápad je protiprávní a nebezpečný pro obě strany. Do nemocnice se dostane nekvalifikovaný lékař, na druhé straně jeho pacienti zůstanou bez péče,“ řekl MUDr. Stránský pro Medical Tribune. V jednotlivých krajích je možnost nařízení pracovních povinností využívána minimálně. „Myslím, že hejtmani a nemocnice to berou po svém, ale jsme připraveni v případě potřeby konat,“ uvedl MUDr. Stránský.

Odkazuje na analýzu, kterou vypracoval JUDr. Milan Vašíček z advokátní kanceláře Vašíček a partneři. Ta zdůrazňuje, že podle krizového zákona lze pracovní povinnost uložit výhradně tehdy, pokud danou činnost nelze zajistit smluvně, respektive že při snaze o jejich smluvní zajištění subjekt plnění klade zjevně nevýhodné podmínky nebo plnění odmítá, a přitom hrozí nebezpečí z prodlení. A to vláda před vydáním příslušného krizového opatření neučinila.

Kdyby MUDr. Stránský takový příkaz dostal, nenastoupil by. „Je obrovský rozdíl mezi pracovní povinností a pracovní smlouvou. Jako lékaři se musíme vždy snažit pomoci, ale je nekoncepční, když se nevytyčí základní podmínky, jak bude lékař chráněn, jakou dostane finanční kompenzaci, ale zejména, co bude s jeho pacienty. Mám pacienty s migrénami, epilepsií, cukrovkou a dalšími zdravotními potížemi, kdo se o ně bude starat? Můžu se pokusit starat o deset pacientů na oddělení s covidem, pokud bych to vůbec uměl, ale někdo se musí postarat o mých čtyřicet pacientů, kteří za mnou přijdou každý den do ordinace,“ říká Stránský, a dodává: „Je to logisticky absurdní. Spíše by stát měl vydat apel, a těm lékařům, kteří se na to cítí, pomoci vyhledat vhodnou nemocnici, se kterou by se mohli domluvit. Doporučil bych lékařům a zdravotníkům, pokud dostanou příkaz k pracovní povinnosti, aby ho neuposlechli a obrátili se na nás.“

Stránský se domnívá, že část z nadúmrtí, která v Česku pozorujeme proti dlouhodobému průměru, mohou být i důsledkem zanedbávání běžné necovidové zdravotní péče. Její další omezení povoláním ambulantních lékařů do nemocnic by podle něj nebylo bez následků. „Letos v lednu v České republice zemřelo o polovinu víc lidí, než byl předtím pětiletý průměr. Zemřelo 15900 lidí, a i když odečteme 4767 evidovaných pacientů s covidem je to pořád nárůst o několik stovek lidí za měsíc. Důvodem je, že se už o populaci řádně nestaráme a stát není schopen zajistit adekvátní lůžkovou péči v zemi, která má méně občanů než Londýn,“ kritizuje Stránský.

Podle článku právníků z kanceláře Vašíček a partneři, který Stránský poskytl Medical Tribune, by tedy lékaři mohli na příkaz k výkonu pracovní povinnosti reagovat sdělením, že odmítají plnění uložené pracovní povinnosti, a to z toho důvodu, že byla tato povinnost uložena v rozporu se zákonem, když vláda přistoupila k uložení pracovní povinnosti, aniž by vynaložila snahu zajistit toto plnění smluvně.

„Vedle toho by hypoteticky mohlo být možné příkaz odmítat i z důvodů ohrožení zdraví či života adresáta hrozící nákazou onemocněním COVID-19, a to v případě, kdy tento dosud nebyl naočkování vakcínou proti předmětnému onemocnění,“ uvádí právníci.

Případné následky sporů podle právní analýzy JUDr. Vašíčka ponese stát, nikoli kraje, které příkazy lékařům vydávají. „S ohledem na to, že krizové opatření bylo nařízeno vládou dotčeným usnesením, kdy hejtmani/primátor tedy pouze zajišťují jeho provedení, je odpovědným subjektem přímo stát, a bude to tedy on, kdo odpovídá za jeho důsledky, a to včetně jeho případné nezákonnosti, resp. nezákonnosti konkrétních příkazů k výkonu pracovní povinnosti vydaných na základě dotčeného usnesení hejtmany/primátorem,“ píše se v rozboru.

Také podle stanoviska rady Sdružení ambulantních specialistů by měla být jakákoli forma pomoci v nemocnicích dobrovolná, a nesmí znamenat nepřiměřený výpadek dostupnosti ambulancí, jiný postup by mohl pacientů i nemocnicím naopak uškodit, zátěž nemocnic by se v důsledku mohla ještě zvýšit.

Hejtmani a pražský primátor mohou v nemocnicích pečujících o pacienty s covidem nařídit pracovní povinnost lékařům i nelékařským zdravotnickým pracovníkům s výjimkou lékařů registrujících pacienty na základě usnesení vlády ze 3. března 2021 č. 247. Ve skutečnosti k tomu přistupují sporadicky. Hejtmani si nechali zpracovat analýzy, kolik zdravotníků na výpomoc by nemocnice v jejich regionu potřebovaly, a oslovují místní ambulantní zdravotníky, případně zdravotníky z lůžkových neakutních zařízení a snaží se s nimi domluvit. Stovky ambulantních zdravotníků se na výzvy do nemocnic přihlásily dobrovolně. Obvykle pomáhají na necovidových odděleních, případně s očkováním či odebíráním vzorků na testy na covid pro veřejnost. Hejtman Ústeckého kraje Jan Schiller (ANO) podle ČTK vydal čtyři pracovní příkazy zdravotníkům, pomáhají v děčínské nemocnici. Na vládní usnesení o pracovní povinnosti ambulantních lékařů reagovala armáda, ze svých posádkových ošetřoven poslala nemocnicím na dva týdny deset armádních lékařů. Kromě ambulantních lékařů mohou kraje z rozhodnutí vlády povolávat pracovní povinností také některé studenty.

Zdroj: MT