Právníci dětských lékařů se činí
Uplynulo půl roku od rozeslání vyúčtování, ve kterém VZP žádala od lékařů vrácení přeplatků za překročení limitů. Její ředitel tehdy slíbil, že pojišťovna tyto vratky ještě přehodnotí a zohlední některé vaše připomínky. Nestalo se tak?
Všeobecná zdravotní pojišťovna konstatovala, že má oproti svému zdravotně pojistném plánu přeplatek sto milionů korun. Původně vypočtené „vánoční“ vratky sice ordinacím snížila, ale jen o takové procento, aby jí výběr uplatněných regulací od praktiků vyšel na oněch sto milionů. My jako dětští lékaři se ale stále domníváme, že ve vyúčtování jsou chyby. Ostatně, nikdo nám dosud nevysvětlil, jak se ve snížení vratek například odrazila oprava chybného výpočtu způsobeného společností Hewlett Packard.
MT: To je věc, která vám nejvíce vadí?
Ne, vadí nám způsob jednání. Je přinejmenším podivné, když vám smluvní partner něco spočítá, požádá vás o připomínky a dříve, než se stačíte vyjádřit a naformulovat své argumenty, peníze vám stejně strhne. Pojišťovna se přitom odvolává na rozhodnutí své správní rady, která prý o uplatnění regulací za rok 2006 už rozhodla a prakticky s tím prý už nejde hnout.
MT: O tom, zda s tím jde, či nejde hnout, by dle Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost měly rozhodnout soudy. Jak si to představujete v praxi? Podáte na VZP hromadnou žalobu?
Ve své podstatě jde vždy o spor mezi pojišťovnou a konkrétní ordinací. To by znamenalo podat stovky a stovky žalob. My jsme se po poradě s našimi členy rozhodli vytvořit pro začátek dvě či tři modelové žaloby, na nich si v praxi otestovat právní výklady a vytvořit tak jakýsi precedens. Celá věc má samozřejmě háček, a tím je rychlost našeho soudnictví. Spory se, jak známo, táhnou několik let, těžko dopředu odhadovat, za jak dlouho se můžeme dočkat nějakého rozhodnutí.
MT: Pojišťovna a její správní rada se ale vždy mohou hájit tím, že jen striktně postupují podle vyhlášky, jak jim ukládá zákon.
A v tom právě spočívá naše další iniciativa. Požádali jsme Právní institut Parlamentu ČR o rozbor, zda vůbec může vyhláška uplatňovat limity ve vztahu k primární péči. Máme podezření, že by to dokonce mohlo být v rozporu s ústavním pořádkem. Pojišťovna totiž na základě vyhlášky deklaruje, že zaplatí péči pouze do určitého limitu – ale ústava garantuje nárok na nezbytnou, navíc bezplatnou péči každému občanovi. limit je navíc stanoven individuálně na konkrétní ordinaci, to znamená, že pro svým pacientům mohu poskytnout jen takový objem péče, který je srovnatelný s referenčním historickým období. Tím vlastně dělíme pacienty na občany první, druhé a bůhví kolikáté kategorie – jen podle toho, zda jejich lékař už svůj povolený objem péče vyčerpal, nebo ne. A co když vypukne třeba epidemie?
MT: Většina dětských lékařů dosud s VZP nepodepsala cenové dodatky na letošní rok. Znamená to, že stále jednáte?
Ano, jednáme hlavně o tom, že je pro nás nepřijatelné přistupovat na individuální limity, když vyhláška vydaná ministrem Julínkem umožňuje dohodu i o jiném způsobu úhrady. Ale bez ohledu na výsledek jednání chceme právní výklad přípustnosti regulací v primární péči dotáhnout do konce. Závisí na něm způsob nastavení úhrad pro všechna další období. Podle výsledku se rozhodneme, zda podáme hromadnou na žalobu – otázkou je, zda by měla být na pojišťovnu, nebo na stát – nebo zda by nebylo lepší jít cestou ústavní stížnosti.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 19/2007, strana B1
Zdroj: