Pravidla péče o nedonošence
Závěry Nuffield council on Bioethics lze v zásadě shrnout do konstatování, že děti narozené do 22. týdne těhotenství by neměly být resuscitovány a následně podrobeny intenzivní péči. Naopak novorozenci, kteří přišli na svět po 24. týdnu těhotenství, by měli být drženi při životě všemi dostupnými prostředky. V případě dětí narozených mezi 23. a 24. týdnem těhotenství doporučuje zpráva Nuffield council on Bioethics vzájemnou dohodu rodičů, lékařů a zdravotníků na tom, zda bude dítě podrobeno intenzivní péči či nikoli.
Nuffield council on Bioethics opírá své stanovisko o následující fakta. Případy dětí, které se narodily před 22. týdnem těhotenství a následně přežily, jsou extrémně vzácné. Šance na přežití těchto dětí je nižší než 1 % a pravděpodobnost, že budou v životě těžce postiženy, hraničí s jistotou. Po 23. týdnu těhotenství má dítě při intenzivní péči jen 16% šanci na přežití a 64% vyhlídky na těžké postižení. Od 25. týdne těhotenství je ale přežití dětí při intenzivní péči 63 % a riziko vážného postižení dosahuje 40 procent. „Většina dětí narozených během 23. týdne těhotenství umírá a většina z těch, co přežijí, trpí vážným postižením včetně mozkové obrny. Prodlužování života těžce nemocných předčasně narozených dětí může být nehumánní a klade na dítě nesnesitelné břemeno. Tyto děti jsou někdy za den podrobeny i padesáti zákrokům od intubace přes zavádění permanentních kanyl až po operace mozku. Neustálá bolest a stres, kterým tyto děti čelí, jsou neetické. V mnoha případech léčba jen prodlužuje proces umírání,“ komentoval etické regule pro časopis New Scientist jeden z jejich autorů Andrew Whitelaw, profesor neonatální medicíny na University of Bristol. Zároveň ale přiznal, že rozhodování o tom, kdy ukončit léčbu a přejít k paliativní péči, je velmi obtížné, protože často není možné po celé měsíce říci, které dítě přežije a bude se mu dařit dobře a které dítě zemře nebo přežije se strašným handicapem.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 1/2007, strana A16
Zdroj: