Pravidelná setkání pro podporu koordinace transplantací

S cílem otevřít pravidelný prostor pro sdílení příkladů z praxe (organizace odběru orgánů, komunikace s pozůstalými, lékaři atd.), ale také potřebnou diskusi nad palčivými problémy a otázkami dnešní transplantační medicíny uspořádalo Transplantcentrum IKEM v polovině března historicky první vzdělávací fórum pro pracovníky transplantačních center a dárcovské konzultanty. První setkání se zaměřilo hlavně na výměnu zkušeností v komunikaci mezi lékaři a rodinami zemřelých dárců.

Počet darovaných orgánů od zemřelých dárců se v České republice v roce 2014 výrazně zvýšil, na jeden milion obyvatel jich připadlo 25. Ve srovnání s ostatními zeměmi světa bylo Česko v počtu dostupnosti orgánů v roce 2013 na devátém místě, zaostává za námi například Německo, Švédsko nebo Švýcarsko. Orgánů je nejen u nás trvalý nedostatek, na české čekací listině je dnes přes 1 100 pacientů. „Zatímco v minulém století řešila transplantační medicína imunologické problémy, aby tělo pacienta přijalo nové orgány, v současné době je hlavním limitem transplantologie u nás i ve světě nedostatek orgánů k transplantacím. V případě, že se objeví potenciální dárce, je proto velice důležitá organizace samotného transplantačního programu, ve kterém hlavní roli hrají koordinátoři a lékaři intenzivisté,“ vysvětlila doc. MUDr. Eva Pokorná, CSc., vedoucí lékařka Oddělení odběru orgánů Transplantcentra IKEM a místopředsedkyně České transplantační společnosti.

V rámci edukačního projektu pro lékaře spolupracující na transplantačním programu uspořádalo Transplantační centrum IKEM pod vedením MUDr. Pokorné vzdělávací fórum. Cílem projektu je vytvořit chybějící prostor pro komunikaci poznatků a sdílení zkušeností z praxe. První setkání, jehož tématem byla medicína, emoce, zákon a dárcovský program, proběhlo 20. března v Praze v konferenčních prostorách sídla společnosti Pfizer, která je partnerem projektu. Záštitu nad vzdělávacím fórem převzali ČSIM, ČSARIM, WHO v České republice a děkan 3. LF UK prof. MUDr. Michal Anděl, CSc.

Odběroví koordinátoři všech nemocnic, spojte se!

Jak zvýšit úspěšnost získávání orgánů od každého vhodného dárce? Jednou z cest může být zlepšení vzájemné souhry odběrových koordinátorů a lékařů pracujících na odděleních intenzivní péče dárcovských nemocnic napříč republikou. „Málokdo ví, jak složitý a náročný je samotný koordinační proces. Do odběru je zapojeno více než osmdesát lidí a uskuteční se přes čtyři sta telefonních hovorů. Od první informace o možném dárci po dokončení organizačně nekomplikovaného odběru orgánů uplyne v průměru 12 až 24 hodin,“ uvedla Eva Pokorná.

Již na začátku si vzdělávací fórum položilo otázku, zda se lékařům daří komunikovat s rodinami možných dárců a zda a za jakých okolností je možné příbuzné přesvědčit o smysluplnosti dárcovského programu. Lékaři měli možnost vyměnit si zkušenosti s komunikací v emocionálně vypjatých situacích, s nimiž se při organizaci odběrů orgánů k transplantaci setkávají. Atmosféru navodila již první reálná kasuistika z praxe, ve které se někteří účastníci zhostili hraných rolí. Příběh popisoval situaci, kdy rodiče, právě zasažení zprávou o smrti svého dítěte, odmítají řešit souhlas k darování orgánů, na něž čeká urgentní příjemce.

V případě dospělého dárce lékař souhlas s odběrem orgánů nepotřebuje

Připomeňme si velmi stručně legislativu upravující odběry orgánů od zemřelých osob. V České republice se transplantologie řídí „transplantačním zákonem“, tedy zákonem č. 285/2002 Sb. a s ním souvisejícími prováděcími vyhláškami. Tento zákon zakotvuje, že potenciálním dárcem se může stát pacient, u kterého je na základě v zákoně přesně popsaných diagnostických postupů klinicky potvrzena smrt mozku. Transplantační zákon zahrnuje i dárce po smrti srdce, pro které jsou opět definována přesná kritéria.

Odběr orgánů k transplantaci nelze chápat jen jako prosté vyjmutí orgánů, ale jako dar. V otázce souhlasu s darováním orgánů je v České republice uplatňován tzv. princip předpokládaného souhlasu. Tedy v případě, že se zemřelý za svého života k posmrtnému darování orgánů nevyjádřil, předpokládá se jeho souhlas. Nesouhlas je třeba vyjádřit aktivně, a to buď zápisem do Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů, nebo prohlášením před ošetřujícím lékařem a svědkem přímo ve zdravotnickém zařízení. V České republice tedy lékaři souhlas příbuzných k odběru orgánů nepotřebují, výjimkou jsou děti do 18 let a osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům. V těchto případech je nutný souhlas zákonného zástupce.

Ošetřující lékař je povinen rodinu informovat

Povinností ošetřujícího lékaře je osobě blízké, pokud má zájem a zemřelý ji předem nevyloučil z okruhu osob, u kterých si nepřeje, aby byly informovány, sdělit předpokládanou možnost odběru. Nesouhlas blízké osoby, většinou užší rodiny, ačkoli nemá žádnou legální oporu k odmítnutí, může být příčinou toho, že je potenciální dárce zamítnut. Lékaři jsou postaveni před etické dilema. Na jedné straně jim zákon umožňuje orgány odebrat, na straně druhé stojí přání příbuzných, kteří zastupují názor zemřelého. Účastníci semináře se shodli na tom, že je třeba v tomto případě zvážit všechny možné důsledky překročení výslovného nesouhlasu blízkých, tzn. možné stížnosti na nemocnici, na oddělení i lékaře a především negativní kampaň v médiích. To vše může transplantační program v očích veřejnosti velmi poškodit. To se ovšem může stát i v případě, že komunikace s rodinou se zpočátku jeví jako bezproblémová.

Jako příklad uvedla dr. Pokorná kasuistiku sedmnáctileté dívky hospitalizované v dárcovské nemocnici pro intoxikaci oxidem uhelnatým, u které byla po dvou dnech potvrzena mozková smrt. Její rozvedení rodiče s odběrem orgánů souhlasili. Ovšem po určité době otec, který se se ztrátou dcery nevyrovnal, spustil štvavou mediální kampaň, která doznívala na stránkách novin i ve vysílání televize několik let a negativně se odrazila i na dárcovském programu.

Ovlivňuje nastavení podmínek k získání souhlasu počet odebraných orgánů?

Některé země uplatňují princip předpokládaného nesouhlasu. Pokud zemřelý za svého života svůj postoj k případnému odběru svých orgánů nevyjádří, je v případě jeho smrti třeba získat souhlas jeho rodiny. Mohlo by se zdát, že institut předpokládaného nesouhlasu cestu k odběru orgánů komplikuje. Jak ale ukazuje příklad Španělska, záleží také na organizaci transplantačního programu. Španělsko, země, kde je uplatňován předběžný nesouhlas, má nejvyšší počet odběrů, a tím i transplantací, na světě. Úspěch spočívá především ve výborné organizaci odběrového programu, podpoře vlády i médií a profesionální spolupráci s odděleními, na kterých se může vyskytnout potenciální dárce orgánů. Ve Španělsku funguje systém aktivního vyhledávání dárců. Odběroví koordinátoři denně navštěvují jednotky intenzivní péče s cílem vyhledat možného dárce orgánů, sledovat ho, kontaktovat rodinu a zařídit vše potřebné pro odběr.

Důvěra ve schopnosti ošetřujícího lékaře dokáže prolomit zoufalství rodiny

Z výměny zkušeností mezi účastníky semináře vyplynul jeden zásadní moment pro úspěšnou komunikaci s rodinou, a tím je získání důvěry v ošetřujícího lékaře. Pokud tento lékař sdělí příbuzným, že zdravotníci udělali maximum, aby život jejich blízkému zachránili, ale všechny možnosti současné medicíny jsou již vyčerpány, přijímá rodina i následující informaci o možném odběru orgánů jim blízkého člověka snáze. Rodina také ocení, pokud se dozví, že orgány jim blízkého člověka mohou někomu pomoci a že vše, co se děje s jejich blízkým po jeho smrti, má smysl. Tyto situace jsou samozřejmě emočně velmi vypjaté jak pro rodinu, tak pro lékaře. Zcela individuální přístup je třeba zvolit u rodičů, kteří se na jedné straně smiřují se smrtí dítěte, na druhé straně je po nich požadován časově limitovaný souhlas s odběrem orgánů. I zde je namístě informace o tom, že lékaři udělali vše, co bylo v jejich silách, a apel na záchranu života jiného dítěte.

O tom, jak může být tato situace složitá, vypovídala další kasuistika prezentovaná dr. Pokornou. Dospívající dívka hospitalizovaná v IKEM s fulminantním jaterním selháním v důsledku autoimunitní hepatitidy byla sedm dní na urgentní čekací listině a lékaři hledali vhodného dárce. Po sedmi dnech byla dívka pro diagnózu mozkové smrti z čekací listiny vyřazena. Její ostatní orgány byly k darování vhodné, ovšem rodiče odběr orgánů striktně odmítli.

Koordinátoři se setkají opět na podzim a aktivně se zapojí do přípravy programu

V rámci projektu bude IKEM pořádat vzdělávací fórum pro koordinátory transplantačních center za účasti zajímavého hosta dvakrát ročně. Témata budou nejen medicínská (smrt mozku, nevratná zástava krevního oběhu, diagnostika smrti, specifika péče o dárce orgánů, základy transplantační imunologie, indikace k orgánovým transplantacím), ale i právní. Zaměří se také na posílení komunikačních dovedností a ukázky příkladů dobré praxe. „Do programu dalšího podzimního pokračování vzdělávacího fóra se podstatně více aktivně zapojí koordinátoři všech center. Ke společně domluvenému aktuálnímu tématu si připraví vlastní klinické kasuistiky, návrhy na řešení a otázky na hosty odborníky,“ uvedla Eva Pokorná.

Zdroj: Medical Tribune